DoNotCross

Třetí Nolanův Batman je tak trochu otloukánek. Největší problém filmu je, že přišel po skvělém Temném rytíři a fanoušci logicky chtěli víc, což stavělo režiséra do nezáviděníhodné situace. Nolan nám nakonec víc dal, ale od něčeho jiného, než jsme chtěli. Film totiž mnohem více navazuje na díl první, než ten druhý, jakkoliv absurdně to může znít. Kdo se těšil na dech beroucí rozuzlení, může být zklamaný-dramatické zakončení druhého dílu zde sice má také svoji dohru, ale není hlavním těžištěm filmu a je pouze jedním z mnoha témat, která snímek nabízí. Těch už je prostě moc, stejně jako postav, a ačkoliv režisér poctivě ždíme každou minutu, jsou některé linky/osudy postav řečeny příliš zkratkovitě, takže nemáte možnost si je vychutnat a často se v nich i ztrácíte. Některé charaktery by si rozhodně zasloužily důstojnější odchod z pódia.(Bane) Přesto se vše podaří, ačkoliv pomocí někdy vyloženě pro diváka bolestivých zvratů, uzavřít a vy třetí výpravy do Gothamu litovat nebudete. A po finální scéně Nolanovy všechny drobné přešlapy rádi odpustíte. P.S. Těžko říct, jestli to byl záměr, ale pro mě je to takový malý geniální bonus navíc. Protože se s vámi film jako s divákem příliš nemaže a je zatraceně náročný na pozornost, plus některé zvraty trošku skřípou, budete se jako diváci při závěrečné pětiminutovce cítit opravdu vyčerpáni. Přesně jako Batman sám, proto taky nakonec udělá, co udělá. Možná subjektivní kravina, o to víc mě ale závěrečná katarze rozseká.

Asi žádnému snímku se nepodařilo vystihnout poetiku noční jízdy městem tak, jako tomuto. Podmanivý vesmír Drive nepřijme každého, je pomalý a skoupý na slovo - postavy vám toho o sobě mnoho neřeknou a tak musíte pozorně sledovat, co dělají a jak se u toho tváří. Což ale není vůbec špatně, když si uvědomíme, že takhle veškerá legrace s kinematografií začínala. Děj nemá ani moc cenu popisovat - je prostinký. Refn nám ale ukazuje, že nezáleží na tom, co děláte, ale jak to děláte. I prostý řidič může být umělcem a film o něm uměním. Edit: Protože se mi můj původní komentář vůbec nelíbí, zkusím to ještě jednou. Proč že se mi teda vlastně Drive líbí? Líbí se mi, protože je to temná melancholická jízda. Hlavní hrdina nedává najevo emoce, za celou stopáž se jednou usměje a dvakrát se tváří nešťastně. Ten film ale je o něm a o tom, co cítí. Ať už skrz naštvané hučení motoru, zakrvavenou bundičku, Martinezův krautrock, Refn si vždycky najde cestičku, jak nám svět svého blonďatého geroje přiblížit. Neříkám, že je to film století, ale svojí brakovou zápletku pojal jinak a každá událost tak s divákem pořádně zarezonuje. Určitě Refnův nejpřístupnější film.

Při prvním shlédnutí jsem si musel jít v půlce zdřímnout, tak strašně uspávající to bylo. Při druhém jsem měl v rukou režisérský sestřih a tentokrát se mi oči spánkem nezavíraly, právě naopak, vytřeštěně jsem je kulil. Protože tohle je jedna z nejlepších sci-fi, noirovek a Dickových adaptací vůbec. Ano, na klasickou žánrovku je tenhle biják prostě příliš utahaný a dokonale vás uspí. On je totiž něčím mnohem víc a vy musíte pečlivě sledovat každý obraz. Vaší odměnou bude odhalení netušených souvislostí, hloubky a neuvěřitelné existenciální tíže. A nutno dodat, že tenhle třicet let starý pardál natrhává svým vizuálem řiť i o mnoho mladší konkurenci. Pokud by se nějaké pohyblivé obrázky daly kategorizovat jako "těžká váha", byly by to právě tyhle. A ještě nezapomeňte přidat "nestárnoucí".

Pomalý, špionážní opus s hvězdným obsazením, který vyžaduje od diváka přímou spolupráci. Musíte se naladit na jeho pomalé tempo, nechat se vtáhnout do děje a být schopni číst mezi řádky. Pokud existuje něco jako "interaktivní" film, Jeden musí z kola ven je jistě jejich příkladem. Rozhodně nejde o oddychovou záležitost a pokud nepřistoupíte na režisérovu hru, nebudete do vesmíru přetvářky, lži a manipulací vpuštěni. Pod na první pohled chladným, civilním zevnějškem, se skrývá množství osobních dramat a nervy drásající napětí, kdy spolu s hlavní postavou budete podezřívavě hledět na všechny okolo. Dokonalosti snímku slouží i herecké obsazení, v čele s úžasným Gary Oldmanem a pomalá, meditativní hudba Alberta Iglesia. Jeden z nejlepších snímků roku 2011.

Nesnášel jsem muzikály. Nesnášel jsem jazz. A byl jsem tak trochu kokot. Film, který miluje hudbu, film, který miluje filmy, film, který miluje filmy o hudbě. Chazelle kašle na to, co lidé chtějí vidět a točí poctu době, která zajímá pramálo lidí a cpe do popředí svoje osobní témata. And if people don´t like it? Fuck´em. Dokonalost.

Studená, hypnotická pecka ze špinavého středověku. Příběh tam snad ani není, spíš je to sled obrazů k vychutnání. Tenhle typ filmů mě většinou míjí, ale Valhalla Rising mě uhranul svým neopakovatelným kouzlem. Když se na něj naladíte, odmění se vám jako málo co. Jinak určitě do pěti minut vypněte.