bierce

bierce

okres České Budějovice

13 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
    • 29.12.2020  04:04
    Furies (1978)
    *****

    Malé umělecké dílo a neobjevený klenot ve výrazně stylizované animaci, ztvárněné pouze křídou a pastely. Zachycuje dvojici koček sedících u okna, jež od svého prvního protažení začnou procházet koloběhem neustálé transformace skrze kubistické a art deco tvary zpět do své zvířecí podoby a zároveň objevovat veškerá zákoutí svého příbytku. Nejpozoruhodnější je zde právě dokonalé propojení perfektně odpozorované dynamiky a stylu kočičího pohybu s abstraktní animací, jež navíc kongeniálně doplňuje v podstatě free jazz hudba Neda Rorema. Tenhle film si dokážu s klidem představit na zdi kterékoli významné galerie v oddělení moderního umění 20. století.

    • 18.3.2011  11:48

    Nádhera. Lyrické obrazy holandské krajiny a města viděné v odrazu vodní hladiny. Obraz se vlní podle intenzity a rychlosti vodního proudu, občas je narušen organickým smetím plujícím po hladině. Na změny rytmu přitom jemně reaguje i zdánlivě nezúčastněná hudba. Ostrý a přitom rozvlněný pohled černobílé kamery působí dojmem impresionistických obrazů. Bert Haanstra za tuto báseň v obraze získal zcela zaslouženě Zlatou palmu v Cannes.

    • 20.10.2010  01:02

    Fascinující audiovizuální koláž upozorňující na postupnou degradaci přírody vlivem neustávající lidské činnosti. Autor pracuje především se záběry městské zástavby Los Angeles a konfrontuje je s pouštní krajinou v okolí města. Díky téměř neustálým časosběrným záběrům, které jsou navíc použity jako vrstvy, jež se vzájemně (a nutno říci, že velmi promyšleně) prolínají a doplňují, dosahuje autor velmi silného vizuálního dojmu. Ten je podpořen zvukovou stopou, tvořenou koláží free jazzu a občasných ruchů a hlasů, která někdy určuje jeho rytmus, jindy se zase obrazem nechá vést. Film je navíc protkán několika příběhy či sděleními ve formě mezititulků, jež mi silně evokovaly literární styl Edwarda Goreyho. Ve výsledku rozhodně fascinující dílo, možná poněkud obtížně interpretovatelné.

    • 28.5.2010  16:37
    L'ange (1982)
    *****

    L'ange není filmem v klasickém slova smyslu, natož pak fantasy, jak je zde uvedeno. Jde spíše o koláž vjemů a pocitů vyjádřenou obrazem. Autor se vyjadřuje za pomoci mnoha odlišných technik, ať jde o hry světla a tmy, efektní využívání zpětného chodu kamery, záběry skrz pokřivené čočky a nebo značně experimentálně pojatý střih. Některé sekvence působí dojmem oživlých obrazů Holandských mistrů, kdy statická kamera sleduje střihem pokřivený pohyb v obraze a jindy zase překvapí inovativně užité filmové postupy. Obrazovou stránku filmu kongeniálně doplňuje hudba autorovy manželky, Michèle Bokanowské. Hudba je sama o sobě schopna navodit člověku velmi zvláštní stavy. Dosahuje toho především zvukem nástrojového obsazení, v němž dominují smyčcové nástroje a klavír a následně pak experimentální strukturou skladeb. Bokanowská do své hudby komponuje i různé nezvyklé ruchy a nebojí se používat i střihy nebo smyčky. Ve výsledku pak hudba působí jako naprosto rovnocenný partner obrazu. Je velmi těžké popsat tohle nádherné a ojedinělé dílo někomu, kdo ho neviděl na vlastní oči. Pokud bych měl L'ange k něčemu připodobnit, napadají mě snad jen snové scény z filmů Davida Lynche, které vyzařují podobně ''divnou'' atmosféru. Veškeré příměry však nakonec selhávají, protože tvorba Patricka Bokanowského jde ryze vlastní cestou. Cestou vedoucí do jiných sfér vnímání.

    • 22.3.2007  01:40
    (1988)
    *****

    Okouzlující filmeček o mírumilovné zemičce jménem Rarg, která je plná vynálezů a vynálezců. Vše se zdá vlídné do té doby, než postarší vynálezce učiní strašný objev. Celé veškerenstvo je pouze snem jednoho spícího člověka, který se má během pár minut probudit. Následující pokus o zvrácení této situace spolu s geniálním vypravěčem v hlasovém podání Nigela Hawthornea a kouzelným zakončením, vám nejspíš vyloudí úsměv na rtech stejně jako mě. Film vhodný pro malé i velké, který se s úspěchen naboural do mé top 10 animovaných filmů.

    • 19.10.2006  02:35
    Cabina, La (TV film) (1972)
    *****

    Tak tohle je teror! Mě naprosto neznámý film, o kterém bych opravdu nerad cokoli prozrazoval, abych kohokoli dalšího nepřipravil o zážitek. Rozhodně bych nedoporučoval cokoliv o něm číst a v žádném případě prohlížet si zde galerii fotografií... Věřím tomu, že pan Mercero stvořil nejsugestivnější film, jaký sem kdy měl možnost spatřit. Fim, který si budu pamatovat pokud ne do smrti, tak přinejmenším po hodně hodně dlouhou dobu. +++ke stažení na www.secret-cinema.com+++

    • 12.4.2006  17:43

    Zběsilá jízda probouzející se Paříží. Přes Champs Elysses, široké magistrály až po úzké pařížské uličky bez ohledu na semafory a křižovatky. Podle jedné z legend řídil vůz sám Lelouch, podle jiné řidič Formule 1. Nicméně jde o velice adrenalinový a fascinující zážitek, i když vlastné vidíme jen ubíhající silnici (jediná kamera přidělaná na předku auta). Navíc podpořenou malou, ale typicky francouzskou pointou.

    • 11.2.2006  13:34
    Harpya (1979)
    *****

    Vizuálně dokonalý, temný a silně mrazivý animovaný film o tom, že někdy se nevyplácí pomáhat dámě v nouzi...Obvzláště, když ta dáma není dámou ale děsivou, hladovou a neústupnou harpyjí, která se rozhodně nemíní jen tak vzdát něčeho, co začala považovat za vlastní...i když se jedná o samotný život.

    • 16.1.2006  15:25
    The Twilight Zone (TV seriál) (1959)
    *****

    Twilight Zone...Tenhle název mě fascinuje už od dětských let, když jsem se poprvé dočetl v Encyklopedii fantastického filmu o existenci tohodle seriálu. Během let jsem pak shlédl 4-povídkový film od Spielberga & Co., dvoupovídkový film z roku '94, jednu povídku ze seriálu z osmdesátejch let, která mě od týhle verze nadobro odradila a nakonec několik epizod z nejnovějšího seriálu, který sice nebyly tak špatný, ale zase nic extra. Prostě žádnej z těhle pokusů mě nepřesvědčil o vyjímečnosti fenoménu Twilight Zone...až do dneška. Dnes jsem shlédl svoji první epizodu z originálního seriálu, která mi udělala chutě na celou sérii. Jde o šestou epizodu čtvrté série a jmenuje se Death Ship. Premiéra tohodle dílu proběhla 7. února 1963, o scénář se postaral osvědčený Richard Matheson, jemuž za námět posloužila jeho vlastní povídka. Příběh pojednává o trojici astronautů, kteří přistanou na neznámé planetě miliony světelných let od Země a naleznou zde trosky lodi, jež vypadá na vlas stejně jako ta jejich. Když se dostanou do vnitřku lodi, ke svému úděsu zde naleznou svá vlastní mrtvá těla...Dál už nic říkat nebudu, abych nikoho nepřipravil o pointu, která už dnes bohužel moc originální není, ale v roce '63 to musela být bomba! Atmosféra nejistoty, strachu ze smrti je vystižena dokonale, stejně jako výprava a kostýmy, které jsou sice poplatné době vzniku, nicméně stále jsou úžasné. Pro mě je to jasných *****!!! ************************************************************************* A Piano in the House, dvaadvacátá epizoda třetí série. Tenhle díl mě nenadchl tolik jako Death Ship, nicméně stále je to nadprůměr. Pojednává o uměleckém kritikovi, který se chystá své mladší manželce koupit dárek k dvacátýmsedmým narozeninám. V jednom starožitnictví narazí na staré samohrající piáno. Piáno má ovšem jednu zajímavou vlastnost, a to že kdo se ocitne v jeho blízkosti když právě hraje, projevuje nahlas své skryté tužby a názory. Kritik této schopnosti využije na manželčině narozeninové párty, ale nakonec se tato podlost obrací proti němu....************************************************************* Pomalu začínám cítit jistou závislost na Twilight Zone...Další epizoda The Howling Man si odbyla premiéru v roce 1960 jako 5. část druhé série. Vysílený muž, podle svých slov cestovatel, se s posledním vypětím sil dostane do jakéhosi hradu a žádá jídlo a nocleh. Hrad je obýván podivnými mnichy, kteří zjevně udržují nějaké tajemství. Tento dojem posiluje neustálé, jakoby vlčí vytí, ozývající se z hlubin hradu. Muž je zprvu odmítnut, ale poté co omdlí vysílením před očima hlavního bratra, je ubytován v prázdné komnatě. Po probuzení přichází na kloub strašnému tajemství, kterému zpočátku odmítá uvěřit.....Tato epizoda mi svou atmosférou trochu připoměla některé Hammer filmy. Škoda, že se prostřední část trochu vleče, samotný závěr je pak docela působivý.*********************************************************** Už je to tady.. Je to fakt vážný, nedokážu usnout bez toho abych ten den neviděl aspoň jednu epizodu. Ta dnešní se jmenuje Eye of the Beholder. Šestá epizoda, druhá série. Tenhle díl je prostě geniální! Janet Tiler se narodila extrémně ošklivá, aspoň to o sobě tvrdí. Nevidíme jí totiž do obličeje, protože téměř až do konce má celou hlavu obmotanou obvazy. Ale radši už nebudu nic říkat, abych případného diváka nepřipravil o ten úžasnej twist na konci. Mimochodem tahle epizoda dokáže navodit spoustu zajímavejch a závažnejch myšlenek. Zatím nejlepší díl. Doporučuju. “Beauty is in the eye of the beholder...a lesson to be learned in the Twilight Zone”

    • 7.10.2004  02:41
    Goldframe (1969)
    *****

    Zajímavý animovaný film o hollywoodském režisérovi Goldframeovi, který chce být ve všem první. Chce být dokonce rychlejší než vlastní stín, ale to se mu hrubě nevyplatí...

    • 15.2.2004  20:11
    Culex (1998)
    *****

    Částečně hraný a částečně animovaný experimentální film, kde si Tomáš Hanák vyzkoušel postavu drsného soukromého detektiva, jak ho později ztvárnil v Mazaném Filipovi.Příběh nemá cenu popisovat, je to docela haluz, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat, už jenom kvůli úchvatnému vizuálnímu ztvárnění.

    • 19.5.2003  19:16

    vynikající napůl animovaný a napůl hraný film v němž jsou zvizualizována nejznámější díla klasické hudby...vynikající je zejména epizoda vyprávějící o zrodu a následném pádu lidské rasy doprovázená Ravelovým ''Bolerem''...

    • 4.5.2003  14:08
    Mladí v partě (TV seriál) (1982)
    *****

    Bordel, anarchie a hlavně naprosto neskutečná prdel!! Nejlepší seriál všech dob!!! Hustotou hlášek na jeden díl se tomuhle rozhodně nemůže nic rovnat...(ani trpaslík)

    • 17.2.2003  20:18

    úzasne vtipný instruktázní video k obsluze vysokozdvizných vozíku v splatterovým podání..

    • 10.2.2003  19:34

    nejlepsí erotický film jaký sem kdy videl...(hlavne ta scéna z lázní...+ krásná sylvia kristel)

    • 26.1.2003  23:33

    Tohle je nejlepší zpracování příběhu dr. Jeckylla a pana Hydea jaký jsem kdy viděl.V hlavní dvojroli Jean-Louis Barrault.To co Barrault dokáže pouhou změnou chůze a odlišnou gestikulací je prostě neuvěřitelný.......fakt doporučuju!!!

    • 26.1.2003  23:20

    podle mne je to jeste pusobivejsí nez dr. strangelove, je mi záhadou jak mohl tenhle film zapadnout.

    • 25.1.2003  00:45

    tohle je nejlepsí upírskej film jakej sem kdy videl a jeden z nejkrásnejsích filmu vubec

    • 24.1.2003  00:21
    Ten druhý (1972)
    *****

    horror o dvojcatech z nichz to jedno i po smrti ovládá to druhé...nejdesivejsi film myho detstvi

    • 14.1.2003  22:17

    tak tohle je lepší (a divnější) než lost highway...možná mistrův nejlepší film

    • 14.1.2003  22:09
    Lost Highway (1997)
    *****

    je mi úplně jedno že je to trochu nepochopitelný,hlavně že je to zábavný...viděl sem to už 6x a furt mě to strašně baví

    • 7.1.2021  05:02

    Meziválečnou avantgardou silně nasáklý film-esej pojednávající o kultuře bydlení, respektive nutnosti její změny. Zpočátku se soustředí na několik bytových interiérů s masivním, starobylým nábytkem, zařízených ve stylu obvyklém pro 19. a první část 20. století a za pomoci inscenovaných situací, zahrnujících např. přípravu jídla, dokazuje jejich nepraktičnost. Coby řešení pak nabízí tehdy stále ještě novotou vonící architektonický styl známý jako funkcionalismus. To je filmařsky podepřeno salvou scén z čistě a prostorně působících interiérů i exteriérů mnoha moderních budov z celého světa s praktickými ukázkami funkčnosti moderního nábytku. Jelikož je Hans Richter jedním z nejvýznamnějších jmen vzešlých z avantgardních kruhů, na filmu je to silně znát častým užíváním stop motion animace, netradičními úhly kamery, dvojitou expozicí a především perfektně rytmizovanou montáží. Proto je docela překvapivé, že organizací Fondazione Cineteca Italiana nově zrestaurovaná verze filmu byla doplněna naprosto se nehodící ambientní elektronikou. Naštěstí to není nijak zásadní problém. Film byl původně němý, takže se dá doplnit jakoukoli jinou hudbou. Výborně v tomto směru fungují třeba první tři tracky alba Dream Weaver od Charles Lloyd Quartet.

    • 5.1.2021  02:25

    Tak nevím. Surrealismus po dánsku? Nejzásadnější věcí v téhle krátké podivnosti je jednoznačně zdánlivě obyčejný kus bílého pečiva, takový trochu vypasenější rohlík. Zprvu funguje jako rozbuška, úvod do situace, aby o pár vteřin později naprosto iracionálně nahnal hrůzu a vzápětí se stal prostředníkem k jedné z nejabsurdnějších a nejhnusnějších scén, co jsem kdy viděl. Nevím čeho tím chtěl kdo docílit, ani překlad názvu mi v tom neudělal jasno, ale funguje to skvěle.

    • 31.12.2020  03:42

    I když se zpočátku může zdát, že půjde o obyčejný dokumentární portrét města, v tomto případě Stockholmu, záhy začne být z nenápadných detailů zřejmé, že něco bude jinak. Nejpozději to divákovi dojde při záběru na evidentně doanimovanou loď, která se náhle postaví na záď a jde rychle ke dnu. Od tohoto okamžiku se tempo filmu neúprosně zrychluje. V první části se kamera ještě potuluje po ulicích a ukazuje běžný denní shon, přičemž často používá krátké, nepatrně zrychlené záběry puštěné ve smyčce několikrát po sobě. Do toho se odvíjejí drobné dada příběhy jako ten o muži, který si chce na úřadě změnit jméno na zvuk zapínaného kabátu nebo na adresu svého dětského bydliště. Zhruba od poloviny už se fantazie tvůrců trhá ze řetězu a ve stále rychlejším tempu následuje smršť šílených nápadů. Ty jsou ztvárněny pomocí jednoduchých kamerových triků, rapidmontáže i abstraktní animace a vrcholí zběsilou koláží, v níž explodují hasičská auta i budovy. Některé scény jako např. jízda městským provozem zabíraná z kapoty auta nebo pohledy skrze skla tvořící několikanásobné odrazy upomenou na meziválečnou filmovou i fotografickou avantgardu. Záběry na průmyslové stavby a městskou architekturu zase můžou evokovat tzv. městské symfonie. En Dag I Staden je tak vlastně právoplatným potomkem těchto avantgardních směrů, ke cti je mu ovšem to, že do výsledné směsi suverénně přidává dosti svébytný humor, díky němuž se dá zhruba charakterizovat jako avantgardní dada groteska.

    • 28.12.2020  02:59

    Dokumentární esej o Bejrútu, městu zdevastovaném válečným konfliktem s Izraelem. Film otevře samotná režisérka, která provede diváka svým domem, toho času už pouhou skořápkou a ruinou, zničenou během obléhání. Pozornost se dále soustředí převážně na snahu obyvatel žít i nadále v rámci možností normální život. Krásná je v tomto ohledu např. scéna zobrazující starého muže zalévajícího záhony na rohu dvou ulic za ohlušujícího rachotu dělostřeleckého ostřelování. Kamera se nevyhýbá ani velmi explicitním a brutálním záběrům následků války na civilním obyvatelstvu, přičemž převažujícím pocitem vyvěrajícím z jeho tváří jakožto i z poetizujícího mluveného komentáře je zoufalost hraničící místy až s nihilismem. Jelikož film vznikal z větší části během probíhajícího konfliktu, zobrazuje tak onu dobu velmi čerstvě, což spolu s několika osobními a tragickými vzpomínkami autorky ještě zvyšuje jeho emocionální dopad. Krásná ukázka toho, jaká je válka svinstvo a jak to vždycky nejvíc odnesou ti nejkřehčí.

    • 17.12.2020  02:20

    Přesto že tenhle film údajně vyhrál hlavní cenu v kategorii krátkometrážních dokumentů v Benátkách, dokumentu, alespoň v dnešním chápání žánru, je v něm pramálo. Jde mnohem spíše o narativní městskou odyseu cca šestileté studentky houslí, odehrávající se v reálném prostředí Varšavského Starého města, v pauze mezi hudebními lekcemi. V jistém smyslu bedekr a zcela jistě pohled skrze závoj času do dávných dob bez moderních technologií a masového turismu, takže věřím, že pro současné generace to může působit až dojmem nějaké adult fantasy. Rozhodně jde o velmi povedený náhled do onoho věku, kdy všechno působí neobyčejně a dobrodružně a kdy se sgrafita na fasádě domu dokážou stát rozbuškou pro výtrysky imaginace, vedoucích potenciálně až k ohrožení silničního provozu a života. Velmi důležitou roli hraje i muzikální vnímavost hlavní hrdinky. Ta totiž pozoruje okolní svět především prostřednictvím zvuků pouličního života, které v jejím prožívání nabývají podoby jakýchsi městských symfonií, ve skutečnosti vlastně čisté musique concrete. Ostatně prvotní idea ke vzniku filmu vzešla prý od autora hudby Andrzeje Markowskiho, takže žádné velké překvapení. I když jde v rámci dobového úhlu pohledu o dětský film, dnes už ho snad paradoxně mnohem víc ocení starší generace, jelikož dokáže nostalgicky evokovat ztracené dětství a současně už téměř mýtické "staré zlaté časy". Jsem v silném pokušení dát pět hvězd.

    • 2.12.2020  12:22

    Výborná záležitost o jednom nečekaném setkání s cizí inteligencí disponující působivou černobílou kamerou, jednoduchou ale dokonale funkční výpravou jakožto i silným, trochu otevřeným koncem s chytlavou písničkou, odkazující se k předchozímu ději, v samotném závěru. Zkrátka film, na který se výborně hodí ono otřepané rčení o kvalitní muzice za málo peněz a jenž by si klidně zasloužil zařazení do seriálu Twilight Zone, podobně jako se to přihodilo francouzskému La Rivière du hibou Roberta Enrica. Což není třeba brát jako srovnání, vzhledem k tomu že Gdzie jestes, Luizo? se nebere tak vážně.

    • 6.11.2020  04:01

    Hodně vtipná satira na americký středostavovský způsob života s (pro diváka neseznámeného s tvorbou bratrů Kucharových) nečekaným a poněkud dada zakončením. V hlavní roli lehce přesluhující, i když jak jsme na začátku upozorněni "very talented and lovely", MILFka Floraine Connors, která se kvůli netečnému manželovi rozhodne utopit ve vaně. Když se jí to nepodaří, vydá se do parku a sbalí mladýho floutka, co vypadá jako jeden ze tří sígrů z Neználka ve Slunečním městě, ovšem po menší plastice tváře. Téměř minutu dlouhá scéna, kde se schyluje k polibku, aby byla v zásadní moment střižena scéna se seroucím psem, je k nezaplacení. I přes to, že většina zdejšího obsazení (přesněji řečeno 3 herci ze 4, nepočítaje v to psa) vypadá a hraje jako exponáty z nějakýho panoptika nebo lehčího filmu Johna Waterse a na konci se to iracionálně překlopí do béčkovýho filmu ve stylu Eda Wooda, je to veliká legrace s velice osobitým stylem. A navíc byla má anglická slovní zásoba obohacena o vskutku renesanční slovo 'sluck'.

    • 1.4.2020  07:04

    Pustil jsem si to před spaním, v brzkých ranních hodinách a s nulovým povědomím co se to vlastně chystám sledovat. A byl jsem překvapen, dokonce velmi překvapen a v jeden moment až šokován, což se mi u filmu dlouho nestalo. Začátek je ještě nevinný. Sleduje Juliet, mladou dívku, která právě přijela do Paříže kvůli studiu na vysoké. Navštíví přítelkyni Lucile a poté se ubytuje v levném hotelu. Juliet nedává najevo emoce a působí dost apaticky, mimoto však působí poměrně normálně. Tento pocit se však po příchodu na hotel začíná hroutit. První známka, že něco je jinak nastává při čištění zubů, kdy kamera zabírá umyvadlo do kterého náhle vyteče značné množství krve. Několikanásobně větší než by bylo obvyklé i při hodně silném zánětu dásní. Kamera však neukáže odkud krev pochází, což diváka zvláštním způsobem znejistí. Juliet to pouze suše okomentuje slovy, že "po příchodu do Paříže ztratila hodně krve". Následuje krátká cesta do školy, během které je možno vidět několik oprýskaných zdí s revolučními nápisy typu "Pryč s imperialismem" nebo "US=SS". Další scéna je hodně nepříjemná. V hotelové recepci si Juliet všimne správcova kotěte a vezme ho do svého pokoje. Sundá ze skříně černý kufřík plný skalpelů, nad umyvadlem kotě rozřízne a krev nechá natéct do skleničky. V tenhle moment už je zřejmé, že není úplně normální. Tato a jedna z dalších scén, kdy je uklizečkou přistižena při pití krve, přičemž z obou koutků úst jí stékají krvavé krůpěje, nahrává teorii, že trpí jakousi zvláštní formou vampirismu. To ale není všechno. Vychází totiž najevo, že krom občasného samovolného krvácení a pití krve, má i silné sklony k sebepoškozování, které jí možná přináší sexuální uspokojení, kterého z jistých náznaků pravděpodobně není schopna docílit tzv. normálním způsobem. Film má hodně znepokojivou a zvláštní atmosféru. Toho je docíleno jednak vykloubeností a zároveň nedořečeností situací a děje obecně a v druhém plánu pak absencí hudby a prací se zvukem. Zvuk vycházející z dění na plátně je často potlačen na minimum nebo úplně vypuštěn a namísto toho je slyšet např. jen nekonkrétní šum z momentálního prostředí. Navíc žádná postava ve filmu nemluví a vše je komentováno pouze subjektivním monologem samotné Juliet. Mimochodem, Juliet Berto, její herecká představitelka, je hodně zvláštní. Nevím čím to je, možná tím nepřítomným a lehce vyšinutým pohledem očí, ale napadá mě, co jiného kromě křestního jména může ještě sdílet s touto svou postavou. Vůbec bych se nedivil, kdyby si tuhle roli napsala sama tzv. na tělo. I při zběžném pohledu do její filmografie je zřejmé, že si během své nedlouhé profesní kariéry vybírala poměrně netypické role, čehož je tenhle film, jakožto jeden z prvních, krásným důkazem.

    • 26.3.2020  06:31
    Subway (1968)
    ****

    Téměř deníkový záznam cesty Bostonskou podzemkou v lehce experimentálním duchu. Namísto chronologické posloupnosti sleduje dění ve vagonu spíše paralelně, v různých časových rovinách, s občasnými prostřihy na plachtící racky, odlesky světla apod. Coby hlavní objekt autorčiny bolexky figuruje její sedmiletý synovec, pozorující městský ruch konce šedesátých let. Pro podobné filmy, umožňující pocítit autentickou atmosféru doby a místa, navíc ve spojení s přidanou hodnotou perfektní montáže, mám velkou slabost.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6