bierce

Tak trochu portrét města Vídně podle Orsona Wellese, který se v druhé polovině, na základě asociace, zvrhne v kouzelnický trik s prvky parodie špionského žánru. Pár známých herců a coby průvodce Vídní samotný Welles, z kterého přímo sálá jeho jedinečné charisma. Podobně jako u Vávrových Šumných měst, kterým je tento film předobrazem, budete mít pobavený úsměv na tváři a těch osm minut uteče jako voda.

Toporný kulturista Reg Park versus démonický Christopher Lee v dokonale stylové Bavově režii. Má první návštěva v italském subžánru zvaném 'sword and sandals' dopadla na výbornou. Hercules spolu se dvěma společníky podniká výpravu do Hádovy říše mrtvých, aby získal magické jablko, díky kterému může zachránit svoji lásku Deianiru z područí krále Licose. Cesta podzemní říší, která Herculovi klade do cesty nejrůznější překážky, je ztvárněna díky Bavovým kameramanským a trikovým finesám vskutku dokonale. Použití sytých barev, umělé mlhy a papundeklových dekorací působí díky vhodnému nasvícení a kameramanskému mistrovství velice atmosféricky, což obvzláště vyniká v závěrečném souboji s nemrtvými. Lituju toho, že jsem tenhle film neviděl v dětství, protože je hodně podobnej filmu Jáson a Argonauti nebo filmům o Sindibádovi, na který mám nejlepší vzpomínky. V pokročilejším věku už to člověk bohužel neprožívá tak jako v dětství. A ač nepředpokládám, že v této mnohadílné sérii potkám lepší film, určitě dám taliánskýmu Herculovi další možnost.

Vynikající adaptace Poeovy povídky, známé u nás jako Zrádné srdce. Příběh o muži, jenž zavraždí staršího muže, s nímž sdílí domácnost, aby byl vzápětí donucen k přiznání tepem starcova mrtvého srdce, se nezvykle věrně drží své předlohy, což v případě Poeovských adaptací rozhodně nebývá zvykem. Změn doznal pouze motiv starcovy vraždy, to ale v případě filmového zpracování vůbec není na škodu. Příjemně překvapí i na svou dobu kvalitní zvukové efekty, herecké výkony obou představitelů a především pak zkušená režie debutujícího Julese Dassina.****1/2

Další italský klon Dirty Dozen, tentokrát opravdu nabitý akcí, humorem a hláškami. Pětice hlavních hrdinů prchá z německého zajetí a pokouší se dostat přes švýcarskské hranice. Výběr postav je ukázkový: Bo Svenson jako klasický velitel s brýlemi na očích, Fred Williamson, tvrďák s doutníkem a oběť rasistických poznámek vtipálka Tonyho, zloděj a hippie Nick s nekonečnou zásobou různých užitečných fidlátek a konečně trochu zbabělý ale v závěru statečný Berle. Tato vcelku klasická sestava je ale zajímavá tím, že kromě masakrování Němců občas sejme, jaksi mimochodem i vlastní vojáky, tedy Američany... Válka je v tomto filmu, podobně jako ve spoustě podobných, ukázána jako docela zábavná věc. To sice není zrovna morální, ale koho to zajímá když se na to tak dobře kouká. Rozhodně jsem zvědavej co z tohodle tuctovýho, ale skvěle udělanýho námětu vytvoří Tarantino. V každým případě alespoň přitáhne pozornost k tomuhle výtečnýmu dílku.

Vynikající film, který se spíše než na historickou důvěryhodnost zaměřuje na nepřetržitou akci. Pět statečných vojáků, v čele s ultra charismatickým Giannim Garkem se snaží získat tajné plány nacistické operace, ukryté v přísně střeženém zámku kdesi v prosluněné Itálii. Film občas připomíná spaghetti western, čemuž výrazně napomáhá i hudba, která by se spíše než do válečného filmu, hodila do již zmíněného žánru. Dalším kladem je hlavní nacistický hajzl, kterýho si střihnul Klaus Kinski. Ten si v závěru skvěle rozumí se štěkajícím kulometem a navíc má velmi dobrou postelovou scénu s přitažlivou Margaret Lee. K tomu několik šílených, ale zábavných nápadů (určitě jste netušili, jak užitečná může bejt za války trampolína) a dohromady to dává výtečnou, rychle ubíhající zábavu alá Tucet špinavců.

Na tenhle vcelku neznámý slasher jsem narazil náhodou díky tomu, že byl na seznamu v Británii zakázaných filmů, tzv. ''video nasty''. Film se na rozdíl od jiných příspěvků tohoto žánru snaží budovat znepokojivou atmosféru, což se mu docela nečekaně i daří. Velmi k tomu přispívá i laciná, nicméně působivá syntetizátorová hudba. Jedinou výtkou tak může být snad jen nízký bodycount (pouhé 3 vraždy), ovšem tento drobný nedostatek je bohatě vynahrazen poměrně častou nahotou (přičemž hlavní protagonistka fakt nevypadá zle) a především závěrečnou POINTOU, která je vpravdě šokující a nečekaná.

Spisovatel, básník, feťák, homosexuál a bohém William Seward Burroughs děkuje své zemi za prohibici, vyvražďování indiánů, ku-klux-klan atd. To všechno se stoickým výrazem v očích a svým jedinečným, nenapodobitelným hlasem...

Tohle by se mohlo klidně jmenovat Join the Navy. Jinak je to zábavná propaganda v hlavní roli s Blutem a Pepkem námořníkem. Bluto se nechce upsat námořnictvu, ale potom co s Pepkem za pomoci nepostradatelnýho špenátu sejme pár Japončíků a samotnýho Hitlera, ochotně se poddá a podepíše.

Tato animovaná, lehce erotická parodie parazituje na oblíbeném tarzanovském tématu, ovšem přetváří si ho do zcela svébytné podoby. Film obsahuje nespočetné množství naprosto šílených nápadů a brutálního oplzlého humoru. To vše podpořeno klasickou, nicméně šílenou hudbou (Šavlový tanec) a častými odkazy na popkulturu, pronášenými ústy tehdy začínajících, dnes slavných komiků ze Saturday Night Live (to ale jen v americké verzi). Rozhodně doporučuju!!!

Ranný loutkový snímek dvojice Jeunet/Caro vypráví o chlapci, který zvítězí v soutěži starého kolotočáře. Bohužel chlapec za toto malé vítězství zaplatí strašlivou cenu.