Šumař

Proč tak tvrdě milí uživatelé?

Dokonalý dialogy, dokonalá Glenda Jackson, Dokonalej dabing (Hudečková by měla za svojí práci v dabingu dostat metál), Dokonalá komedie. Není co řešit. Tohle budu sjíždět asi hodně často. Ty slovní přestřelky jsou úžasný a tváře kolegyň nominovaných na oskara, které díky Glendě odešli s prázdnou to celý krásně podtrhly. Je fajn, že se tenkrát akademie nebála a ocenila komediální výkon. Tenhle totiž neocenit nešlo.

Trochu mě mrzí, že tu není žádný komentář. Zajímalo by mě totiž, co vedlo hodnotící k takovému odsudku. Když se totiž pobrouzdám po CSFD a porovnám filmy se stejným hodnocením, nemohu se zbavit dojmu, že srovnávám nesrovnatelné. Ten film není příliš zajímavý filmovou řečí. Je to trochu odmluvené divadlo "zachráněné" kamerou, která díky tomu, že většinu času strávila na chrptě švenkra, není úplně statická. Pak jsou tu herecké výkony, které mě přišly vyvážené a velmi obstojné. Pak je tu Emília Vašáryová, která zahraje cokoliv a s takovou samozřejmostí, že jí věříte od prvního pohledu. Téma má svou váhu a mám prostě pocit, že ten film není zbytečný a že mu tady bylo lehce ukřivděno. Není to sice dílko, které bych si připomínal dvakrát do roka, ale nenudil jsem se a párkrát se i zamyslel nad tím, nad čím tvůrci zřejmě zamýšleli, že se zamyslím. Teď myslím na solidních, nepřelomových, leč neostudných 60 procent.

Tak nevim. Vyrazil jsem na Woodyho Allena, ale překouk jsem se o týden a když se otevřelo plátno, začali Perfect days. Neměl jsem v úmyslu na nový film Alice Nellis do kina jít, ale rovněž mě nepřepadla panika po zjištění, že se tak stalo. Její filmy mě nijak nevadí a Tajnosti se mi dokonce líbily. Tohle ale ne. Povrchní, trendy, okoukané. A všudypřítomná reklama mi skutečně lezla na nervy. Nemůžu si pomoc, ale stejně jako Sex ve městě degraduje ženy na nakupující sexuchtivé pudlíčky, tak tenhle film jim taky moc nepomohl. A kamarád homosexuál je stejně originální, jako chodit v létě v sandálech. Ale Ondřej Sokol je vynikající herec.

Tak: Herecké koncerty tady přešli spíše na herecký festival. Všichni hrajou dokonale, všichni až na pana Nedbala. Nemůžu si pomoc, ale jeho výkon patří do úplně jiné doby a to co předváděl tehdy v roce 1974, by bylo podle mě moc i na divadlo, natož pak do filmu. Jinak ale dokonalý. Scénář je napsaný rovněž skvěle. Všechno funguje v rámci dramaturgie bez chyby, postavy jsou vykresleny velmi životně, ALE. Nedá se nic dělat, ale rok vzniku bohužel poznamenal i tento seriál, přestože se to většina lidí snaží nevidět. Rodina Nerudných je neskutečná karikatura a "definitivní konec drobného podnikání" ze závěru rovněž mluví za vše. Takže nebýt ideologického nádechu a pana Nedbala, je to dokonalé. Ale takhle bohužel není.

Přátelé starého dabingu, jedinečná šance vidět Jo s původním dabingem Františka Filipovského. V Praze v kině Ponrepo 13.5. 2011 od 20:00.

Prvních deset minut jsem se válel smíchy. Pak mi ale úsměv pomalu tvrdnul a ke konci už mi bylo fyzicky špatně. Chcete-li se tomuto vyhnout, rozhodně nedoporučuji víc, jak 15 minut. Naprostá tvůrčí nemohoucnost. O tom svědčí i fakt, že i přes nadšenou ideologickou oddanost straně a vládě, byl Vojtěch Trapl po tomto filmu od kamery vyhnán. Sami soudruzi totiž museli uznat, že tenhle člověk jim v propagandě nepomůže. Zaplať pánbůh.

Lidi přijdou domů z práce, zapnou si televizi a koukají na to, jak lidi přijdou domů z práce, zapnou si televizi a koukají na to, jak lidi přijdou domů z práce, zapnou si televizi a koukají na to, jak lidi přijdou domů z práce, pustí si televizi a reklama. A pak znova. Jako důvod sledovanosti mi bylo několikrát odpovězeno: Nemusím to vnímat! Další komentář myslím netřeba.

Tenhle filmový nerost spíš, než cokoli jiného, děsí. Samozřejmě, jak pan Pomeje nezapomene zdůraznit pokaždé, když je o Kameňáku řeč, statistiky divácké návštěvnosti jsou jednoznačně na straně tvůrců. To je ale na věci právě to nejděsivější. Soustavná devastace kultury a diváckého vkusu dospěla až sem a pokud se s tím dá ještě něco dělat, bude to zatracená fuška. Filmař má totiž, chtě nechtě, za divácký vkus díl zodpovědnosti. Jak to, že před třiceti lety udělala Chytilová s každým filmem téměř dva miliony diváků (uznávam, že tenkrát nám trochu vypomáhali slováci) a dneska by na tyhle filmy (velmi dobré filmy) patrně nikdo nepřišel? Diktatura peněz válcuje lidský vkus. Člověk se chce po práci pobavit, a on se pobaví, ale tvůrci takovýchto videoestrád ho pomalu ale jistě zbavují důstojnosti. Jestli to takhle půjde dál, tak se bojím domyslet, čemu se diváci budou nuceni smát za dvacet let. A smát se budou, protože smát se musí.

Já snad špatně vidím! 124. nejoblíbenější seriál? Dokola reprízovaná břečka a morální dno. Copak nevíte, že tenhle monstrprojekt byl založen na tom, že z obětí dělal zločince a ze zločinců oběti? Už jenom z úcty k těm, kterým tento seriál tak nehorázně ublížil a ukřivdil, bych nemohl dát jedinou hvězdičku, přestože řemeslně to odpad není. Zúčastněné herce si samozřejmě v žádném případě nedovolím soudit, jelikož na to nemám sebemenší právo a je mi jasné, že kdyby měli možnost svobodného rozhodnutí, zřejmě by to celé odehrál pan Větrovec s hrstkou zapomenutých. Výsledek však posílám s čistým svědomím do odpadu. Sbohem páni kriminalisté.