B4TM4N

Viděl bych tu takovou velmi (více než most) vzdálenou paralelu s Fight Clubem: Geniální nápad, celou dobu pečlivě rozkrývaný ve scénáři, je následně zakončen způsobem velmi konformistickým dle předpokládané linie očekávání diváka. Jak řekl ve filmu Dustin Hoffman (který by si měl sehnat film pro svou postavu učitele literatury ve hlavní roli, tady byl k mé lítosti trochu upozaděn): Takový konec nepasuje k tomu zbytku. Místo mnou očekávaného vyjádření se k problému vyrovnání se s vlastní smrtí bylo poselství převedeno do úrovně hodnoty fikce pro člověka - naneštěstí velmi mainstreamově idealisticky, což už u tohoto filmu zamrzí - pokud by byl twist na závěr jen decentní, nedalo by se mu nic vytknout: daný příběh je jistě možné interpretovat různě, proti zvolení "lehčího" vyznění by se nedalo nic namítat. Ale na závěr kopec cukru z bavorské sušenky...Jinak herci jsou vesměs komorní, Willa Ferrella jsem měl vždy za otřesného herce ale tato role mu celkem sedla. Maggie v tomhle filmu dokonce vypadá celkem žensky a spisovatelka Emma Thompson je správně neurotická. Všem obsazeným vládne výše zmíněný Hoffman, jež je zároveň studnicí těch nejlepších vtipů, co ve filmu uslyšíte: "Počítal jste schody? Počítal jste dlaždičky?" Forster je skutečně velmi talentovaný režisér, zde mixuje potenciálně výbušnou směs tragédie/komedie (nápaditě opodstatněnou ve scénáři), ve které však má složka komediální jasně navrch a tragédie se více uplatňuje pouze v předposledních deseti minutách. Ve výsledku jde o velmi originální a vynikající film, který však svou intelektuální vrstevnatostí vzbuzuje očekávání něčeho myšlenkově trochu většího, než stoprocentní Hollywood.

Typický morálně-politický kýč, který je u nás zvykem o minulém režimu točit - tentokrát díky hostující režisérce dokonce svůdnější, než obvykle. Památka a nepopsatelné sebeobětování Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se coby dobrovolné lidské pochodně (či starozákonní hořící keř - nerozumím, proč tato symbolika) snažili alespoň na chvíli politicky emancipovat otupělé masy, je zde pošlapána lživě hřejivým překroucením do studentských nepokojů roku 89. Neboť pokud by tento oslí můstek ve filmu nezazněl, vyjevila by se teprve v celé své hrůze realita roku 69: a to sice naprostá apatie většinové společnosti, která o ní ovšem rozhodně nechce slyšet. Proto tvoří Palach pouze počáteční a konečné uvozovky filmu, je redukován do role nikdy neexistujícího fetiše boje za práva a svobodu kolektivního vědomí. Zbývající mezilehlé tři hodiny jsou pak vystaveny jako klasické soudní drama se sympatickou právničkou hollywoodského typu v čele solidního ansámblu našich předních herců. Opět můžeme sledovat souboj člověka se soukolím byrokracie podpírané jednou správnou stranou. Zde se však naneštěstí ukáže lichost všech těchto jednoduchých obžalob bolševismu: pokud jsme seznámeni se současnou situací v našem současném systému, a podíváme se třeba na výbornou Nemoc tretej moci od Piussi (pravda, mapující situaci na Slovensku - ale ono není vůbec kulturně vzdálené), zjistíme, že aparát za posledních 40 let ani nezměnil argumentaci (vykázání "nesedících" apod.). Hořící keř nepřináší do diskuze o naší minulosti vůbec nic, pouze ukazuje, že je možno točit lépe než Hřebejk. Divím se, že takový myšlenkový kastrát pozůstalí autorizovali, neboť opět pouze v symbolické rovině opakuje selhání mas jejich chlácholením, že to "nakonec přece dopadlo".

Pokud jste si naivně mysleli, že nadnárodní organizace typu OSN (konkrétně v tomhle filmu, jinak samozřejmě není horší než EU a pod.) jsou něco jiného než záložní peněženky G8, tak vás tenhle film z iluzí poměrně krutě vytrhne. Nějakého extrémního násilí nebo naturálního zpracování se na obrazovce nedočkáte, i tak ale jde o film který dokonce i pohne s balvanem jako jsem já. Rozhodně je Hotel Rwanda film (snad ještě s Dogville a Hotaru no Haka), který mě nejvíce nasral (není myšleno v hodnotícím smyslu slova, jinak by asi nebylo těch 5*,že) a utvrdil můj názor na "politiku" (čti: vyjebávání). Mrazivé, brutální, plné bezmoci a co je nejhorší: Based on true story.

Krásný, krásný film. A nesmírně architektonický - zfilmovaný genius loci. Mistr nám pokládá otázku: která cesta je k pochopení života ta nejlepší a správná? Hlavní bezejmená postava putuje neskutečně nasnímaným Španělskem a cestou doslova potkává rozdílné zkušenosti - snové, filmové, hudební. Pozná, že nejdůležitější ze všeho je mít vlastní fantazii, cíl, způsob nazírání na věc. A že kdo sny neuznává či se považuje za člověka s názorem správným, pro toho není naděje (člověk žijící v pustině, za zdí stráženou proti vnějším iracionálním impulzům; pustině, kde i denní světlo je nepřítel). Zároveň mi připadlo, že narativ vypráví sám o svém vzniku: putující hrdina sbírá postupně indicie, ze kterých zkompletuje své "dílo" a tím porazí jeho "oponenturu". Tímto dokončí etapu své celoživotní "cesty" a začíná znovu (doslova) s čistým papírem. Třetí rovinu filmu tvoří prolínání kvintesence Jarmuschových snímků - postavy (k nepoznání upravená Tilda Swinton hrající svým způsobem půvabnou filmovou fantazii), záběry (obligátní kavárenský stolek nasnímaný shora - tentokrát vždy se dvěma objednanými kávami, co kdyby chtěla nějaká "inspirace přisednout a podělit se o své poznatky?), tentokrát extrémě pomalé tempo. To doprovází úžasný minimál zvukový i konverzační - myslím, že repliky z dvouhodinového filmu by se daly zhustit na A4. Suma sumárum: další film bělovlasého maestra, který je zase v něčem nejlepší, stejně jako několik jeho děl předešlých. Úžasné je to také díky tomu, že se dost dobře může jednat o film vytvořený během tvůrčí krize a natočený o tvůrčí krizi...takovou bych chtěl mít taky (a klidně i na dovolené ve Španělsku).

Velmi ambivalentní série, ve které se tu ve více, tu v méně úspěšném poměru mísí kromobyčejně napínavý svět intrik, podlosti a zrady se samoúčelnou úchylností a brutalitou většiny scén. Proč alespoň jedna postava nemůže dokončit svoji dobře napsanou repliku bez toho, aniž by v pozadí došlo ke znásilnění/odhalení ohanbí 150kilového muže/dekapitaci/defekaci? Tohle je nějaké "nové a realistické pojetí fantasy"??? Ne, je to ověnčení zřejmě velmi solidní předlohy kupou rádobykontroverzních sraček. Nu, uvidíme, na kterou stranu se překlopí druhá série. V případě ještě větší lacinosti bude pro mě Game velmi, velmi Over.

Nečekejte nic víc, než je uvedeno v názvu: V rytmu hrací skříňky tančí kameny v hrnci, a to do té doby, než se dno protrhne. The End. Ale výtvarně z toho Švankmajer opět vytěžil maximálně surrealistický dojem.

V podstatě historická romance s jednoduchou (po odhalení ^_^ ) zápletkou, ovšem vizuálně naprosto jedinečná filmová poezie. V celkovém součtu slabší než Tygr a drak, ale třeba souboj v zahradě...pohádka!

Kvalitní náhrada za Prison Break. Stejná s časem se čím dál více vkrádající překombinovatelnost, nesmyslnost, cimmrmanovitost a o to větší návykovost ^_^ Někomu zřejmě připadali X-Mani moc nadlidští...

I přes mně již naprosto odporné téma (díky, "Mistře" Hřebejku) je tohle i naponěkolikáté velmi vtipná záležitost. "Už jdu, ty kurvo!!!"

Nejsmutnější film, co jsem kdy viděl...A to je to animák, kdo by to čekal?