B4TM4N

Scorsese by se od Marvelu mohl poučit, jak říct něco k tomuhle tisíciletí. Nebo jak se v rámci žánru samožerně neopakovat.

Formálně precizní špionáž, které k dokonalosti při přechodech do precizních intimně-civilních tónů chybí jakýkoliv intenzivnější odstín sociopolitického myšlení postav.

Nebýt připosrané markeťácké retro styliazce, mohla být ze Sex Education nadčasová vztahová teen klasika. Takhle je bohužel až příliš nečasová... Stále je to ovšem skvělá zábava s excelentním castingem a neskutečnou energií.

Štědrovečerní protitah budovatelských padesátkových klasik, kde ČT přichystala "aktuální" verzi přetření třídních rozdílů Ebenovou tyčí etikety a ladnými prvky mazurky vrátila celkový mentální průměr vánoční televize bezpečně zpátky do devadesátek.

Totální bezradnost frančízového přístupu k třetí trilogii SW zcela jasně podtrhuje výjimečnost úspěchu Marvelovského MCU. Tam, kde JJ napoprvé perfetkně trefil hřebíček na hlavičku fandomu, podruhé se stejnými nástroji zcela epochálně selhává. Frenetickou non-stop akcí poháněná totální ignorance Johnosonova nepopulárního prostředního článku trilogie vyústí v naprostého motivačního i emočního kastráta, který vůbec neví, k čemu chtěl v těch celkových 7 hodinách dospět.

Labutí píseň Machomeriky, jejíž stále více páchnoucí mrtvolu zakrývá pietní Stetson.

Defenders jsou opakem synergie. Tam kde jednotlivé sólo série (často až příliš) opatrně vykreslovaly v rámci žánru velmi civilní a prokreslený portrét "people with abilities", tahle týmovka klouže po tom nejlesklejším možném povrchu za salvy otřepaných hlášek.

Stejně jako Modré stíny je Vodník vizuálně strhující, vlastně až manýristické dílo - a k sedlácké krimi to sedí náramně. Nebýt logických lapsů ve scénáři "poirotovského" posledního konfrontačního dílu, jednalo by se o hanáckou labužnickou záležitost.

Je smutné, že aktuální společenská témata musí pro Českou televizi vznikat na workshopech a táhnout z valné většiny začínající herci. Lynč je totiž v české kontextu záslužný počin, kterému ve výsledku nechybí silné momenty. Jenom obsahuje takové množství scénáristicky nedotažených motivů, nesmyslných motivací a přehnaných šablon, že musíte chtě nechtě skřípat zuby nad nevyhnutelností špatného přijetí celé série od "nějakých čechoamerických lepšolidí".

První dvě třetiny Mitchell navrství několik vrstev více či méně haluškových uzlů aby se mu pak v momentě, kdy je třeba začít je postupně vázat k sobě, trochu nešťastně rozutekly. V případě Silver Lake je to ale vlastně docela jedno...