Kate...

Co víc jsem si od Woodyho mohla přát. Jako s každým jeho novým filmem jsem i tentokrát měla obavy, co si pro nás připravil, neboť některé jeho nové snímky mi vůbec nesedly, ale tady to bylo jinak. Hned ze začátku jsem viděla v Owenu Wilsonovi ukecaného mladého Allena, výřečného a neustále obhajujícího svůj názor, tak jak to známe z filmů, v kterých sám hraje hlavní roli. Musím uznat, že žánrově sedl nejen mně, ale i spoustu jiným milovníkům literatury a umění obecně. Asi bych měla stejně nadšený a překvapený výraz jako hlavní hrdina. Nicméně nesmím zapomenout zmínit, že Woody opět za ukecaným snímkem skryl moc hezkou myšlenku, která možná uchlácholí podobné snílky o té jejich belle epoque. (a pár minut s Adriem Brodym alias Dalím jsou skvělou perlou). (narážka na Trockého mi silně připomněla Kunderův Žert).

Některé filmy jsou výborné i se svým pomalým tempem a ne příliš spletitou dějovou linií. Pravdou je, že by Alois Nebel ode mě pět hvězdiček nedostal, kdyby se jednalo o normální hraný film. V tom jsou na špičce jiní. Ale v kombinaci s práci všech těch animátorů, jejichž jména zabrala většinu závěrečných titulků, můžeme pozorovat něco neobyčejného. Zamilujeme si černobílé zasněžené Jeseníky, kouzlo nádražního prostředí a vše vyčteme z obrazů, výrazů obličeje a jsme rádi, že se zbytečně netlachá. Líbí se mi filmy s atmosférou, s odkazy do minulosti a možností si všechno hezky prohlédnout a tím ocenit práci animátorů. O vydařené hudební stránce není třeba psát, bylo řečeno mnoho a já souhlasím s těmi pozitivními výroky. A směle se přidám k těm, kteří si komiks rádi přečtou.

Už jen to, že film neřeší samotnou apokalypsu, nýbrž chování pár severských duší před koncem je chválihodné. Ale jakým způsobem! V první části se marně snažíme přijít na to, co se hrdinům honí hlavou a co je k některým činům vede. Šokováni se přesouváme k druhé části, uvekteré postavy pomalu odkrývají svůj závoj a my se nabouráváme do jejich křehkého nitra, víme, že ten nekonečný chlad nemůže jen tak. Byla jsem vtažena, přemýšlela jsem (moc) a gradující hudbou a hypnotickými obrazy se nechala umlčet.

Mnoho věcí je docela předvídatelných nebo člověka napadnou, pokud již viděl pár filmů s podobnou tématikou, ale i tak zatím neubírám na hodnocení slabších 5*.

Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela.

Pro mě moc příjemné překvapení, krásně vypointované, neuvěřitelně chytré a přeplněné humorem, který já opravdu můžu.

Člověku dochází slova nad tímto skvostem, dokonalé po všech stránkách.

Je drzost něco takového natočit, ale právě tohle lidi mají rádi. Musí přiznat, že film s tolikami krutými krveprolitími se mi "líbil". Člověka ten film prostě bavil a napínalo pokaždé, když někdo usedl ke stolu, započal ten napjatý rozhovor, který skončil jako jedna velká krvavá lázeň. Co se týče herců, já si všechny pochvaluji, i Brada Pitta, který lidi nalákal jakožto osoba komerční, pro mě však jeden z nejoblíbenějších herců, který se jako Oklahomský rodák svým přízvukem právě v tomto filmu nezapře.

Zaobaleno do nádherné, poetické hudby, která nás dostala do kontaktu s touto velkou neuvěřitelnou událostí. Do nejmenších detailů, s takovou jemností dokázal režisér podat celý ten průběh, jak obrovská touha po snu dokáže přinutit člověka všímat si každé maličkosti, vše sepisovat, pomalu sestavovat plán s neuvěřitelnou trpělivostí, s kapkou bláhovosti stavět svůj sen, zasvětit do toho vše, aby pak mohl konečně kráčet po oblacích. "Musíte v sobě pěstovat vzdor, odmítat jakékoli podřizování se pravidlům, neusínat na vavřínech, neupadat do stereotypu, každý den, každý rok, každou myšlenku brát jako jedinečnou výzvu...a pak i vy můžete zasvětit život lanu..."

Málokdy se stává, že bych po shlédnutí hororu měla radost. Ale já měla, velikou. Po dlouhé době někdo světu ukázal, že ono tajemno a hrůza, která by měla doprovázen každý horor, může být dokonale zobrazena bez nekonečně mnoha krveprolitích, které působí ve výsledku spíš směšně, než strašidelně a co víc, úžasně vypointována podívaná, která právě u mnoha hororů chybí. A navíc - neuhráli to jen na prostředí velkého sídla a ukázali krutý mysteriózní příběh!