Lovely.Bones

Netflix Original dokument o městě Huntington ve státě West Virginia, které má největší procento předávkování na obyvatele v USA. Denně to bývá 7-9 hlášení na předávkování, někdy to bývá i 26 za den. Což je ku obyvatelstvu 50 000 lidí opravdu alarmující číslo. Film portrétuje 3 ženy - soudkyni, která předsedá Drogovému soudu, kde se kontrolují drogově závislí, kteří se snaží přestat; kapitánku hasičského sboru, která denně klidně i 20x vyjíždí do akce, která jí opravdu připadá užitečná a říká: "Je mi jedno, jestli budu muset 50x vyjet kvůli stejnému člověku. Je to totiž 50 šancí toho člověka dostat na dlouhodobé léčení" a ženu, která se součástí organizace, která jednou týdně rozváží a nabízí zdarma jídlo a pomoc prostitutkám. Všechny ženy jsou maximálně charismatické, sympatické a oddané tomu, co dělají a snaží se vší silou pomoci městu a jejímu obyvatelstvu. Zajímavá jednohubka, která ve 40 minutách obsahuje spoustu informací, ale také šarmu a emocí. Dokazuje, že i ve městě, kde je kolem 50 tisíc obyvatel, jsou příběhy, které opravdu stojí za to vyprávět. Inspirace jako blázen. Děkuji Akademii za to, že ho nominovala na Oscary za krátkometrážní dokument, jinak bych ho jednoduše přehlédl.

Další ukázka aktuální vlny "minimalistických evropských filmů o mládeži a jejich problémech", která už mě pomalu ale jistě přestává bavit, ale když to dělají Češi a je to alespoň porovnatelné se zbytkem Evropy, tak mě to těší a mám být alespoň na něco hrdý v té naší současné české kinematografii. Neviděl jsem jich sice zatím hodně, ale pro mě zatím nejlepší český film letoška. Přirovnal bych ho hodně k "Špína" a "Rodinný film", kde víte že se něco posere a jenom na to čekáte. Ve Špíně se ta vlna problémů hrne od začátku, v Rodinný film si na to musíme počkat až do konce. Tady jsem si od začátku druhé poloviny začal říkat "A teď ho někdo přejede" "Teď jí někdo znásilní" "Teď ho zmlátí" "Teď na sebe začnou křičet a všechno se to posere", což je pochvala, protože jsem byl na hraně sedačky v očekávání toho, co se stane. A pak se to začne postupně, v rozumných dávkách, rozbalovat, ale nestane se ani nic tak brutálního. Je to takový syrový pohled do života ne-tak-úplně ideální rodiny. Jediné, co mě na filmu rušilo, byly některé konverzace nebo "hlášky", které byly strašně stereotypní a zastaralé, že jsem se musel zasmát (omlouvám se všem, co se mnou v sále byly). A taky herecké výkony dětských hrdinů nebyly úplně ideální, ale vše vynahrazuje naprosto skvělá Špalková, která míří na druhého Lva v řadě, a Martin Finger, který podává naprosto uvěřitelný a syrový výkon v roli "fotbalového rozvedeného fotra ze sídliště, který chodí pravidelně do hospody a žere lunchmeat a guláš z plechovky". A celkově musím pochválit podobný přístup jako v loňském "Wonder", kde nevidíme příběh pouze z perspektivy hlavního hrdiny, ale prostřihává mezi dalšíma vedlejšíma postavama na jejich mini-příběhy, které nějak souvisí s tím hlavním. Jestli vám nevadí trochu té české depresivní reality, tak si to rozhodně dejte. Ale v sále byla i rodina... pro děti je to dle mého moc nudné, depresivní a je tam sex v prádelně se zadkem Filipa Březiny (nebo alespoň někoho hodně podobného).

Ach, jak je tenhle film naprosto krásný... tolik slz. Zjednodušeně, film portrétuje americké rodičovství 21. století, kde mimo všechny běžné problémy musí rodiče ještě řešit jejich syna Jakea, který... prostě není jako ostatní čtyřletí chlapci. Bylo hlavně prima vidět Claire Denis, protože jsem jí naposledy viděl v roce 2013 ve filmu "As Cool as I Am", kde mi přišla velmi milá a přirozená. To je i tady a navíc podává naprosto skvělý výkon v roli matky, na kterou se hrne stres ze všech stran a při vypjatých scénách netekly slzy jenom na tváři Claire, ale i na té mojí. JIm Parsons hraje jejího manžela a podává dobrý a přirozený výkon, ale hlavním přídělem na filmu z jeho strany je produkce, protože by bez jeho oblibě divadelní předlohy dost možná tento film ani nevznikl. Syn Jake se v divadelní hře ani neobjeví a i tady je minimálně. Octavie a Priyanka hrají kamarádky Claire, každá má pár scén, ale podávají výkon naprosto adekvátní velikosti jejich role. Trochu bych to přirovnal k loňskému "Wonder", který byl ovšem zaměřen na velké množství postav, kdežto v "A Kid Like Jake" se soustředíme 95% stopáže pouze na rodičovský pár. Příjemná a opravdová rodinná dramata vždy ocením a tohle je jedno z nejpovedenějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. Nemohu víc než doporučit (a už tomu tak i dělám u všech mých známých).

Líbila se mi idea a fotky z filmu, tak jsem na to zašel a jako... Stejně jako loňská Polina mi přijde, že tento film má solidní začátek, ale nepovedený zvrat a jeho následky. První polovina byla dobrá, syrová a realistická. Ale po asi 40 minutách se ve filmu něco zvrtne a od toho okamžiku je to hrozný guláš. Postavy se začnou chovat totálně nelogicky a mimo svoje charakterové archy. Musím ocenit jisté filmařské aspekty jako kamera, hudba a režie. Ale všechno jde na zmar v druhé polovině. Z hereckých výkonů mohu pochválit asi jenom ústředního Denise Vlasenka, který je opravdu přirozený a viděl jsem mu v očích všechno, co si za ten film musel přetrpět. Ostatní postavy jsou takové karikatury bez nějakého logického vývoje. Jenom bylo trochu zvláštní, že hlavní postava nosí celý film pořád to stejné oblečení a stejné spodní prádlo (hlavní hrdina pouze ve spodním prádle je ve filmu asi 40 minut čistého času, takže si toho všimnete) a taky scény syna s matkou, při kterých jsou oba prakticky nazí a veeelmi seduktivně spolu tancují. Bylo to trochu zvláštní to sledovat, hlavně proto, že jsem nenašel žádný hlubší význam v těchto scénách. Je to prostě další "minimalistický evropský film o mládeži a jejich problémech" bez ničeho výjimečného nebo vybočujícího.

Proč mi nikdo neřekl, že je to hudební film? To bych na to šel rozhodně dřív. Kdyby se to k vám taky nedoneslo, první polovina filmu je prakticky jenom zpívání, tančení a hraní na klavír. Což je přesně pro mě, protože miluji vyobrazování různých evropských kultur (ať už přes filmy nebo právě hudbu nebo tanec). Taky jsem ze Studené války ještě nadšenější, protože jsem nebyl úplně fanoušek Idy (za kterou režisér tohoto filmu dostal Oscara), a měl jsem trochu nízká očekávání pro tenhle film a proto bylo jednoduché mě mile překvapit. Napsané je to velmi jednoduše a zápletka je jako z každého druhého romantického filmu, ale Pawlikowskiho režie a Żalova kamera tomu dávají úplně jinou dimenzi. Příjemná stopáž 90 minut je naprosto ideální pro takto jednoduchý příběh a ve filmu prakticky neexistují scény, které by se táhly. Ústřední dvojice je naprosto uvěřitelná a i přesto, že ve filmu žádný z nich nemá nijak vypjaté scény, tak podávají okouzlující herecké výkony (ne fascinující, ale prostě příjemné, přirozené a uvěřitelné). Vůbec se nebudu divit, když o tomhle filmu ještě uslyšíme (Evropské filmové ceny, Glóby, Oscaři) a budu mu přát hodně štěstí.

Celou dobu jsem si říkal, co mi to připomíná a přišel jsem na to. Jsou to vlastně taková němá Znamení. Příběh jedné rodiny žijící na venkově, snažící se přežít invazi mimozemšťanů a nakonec zjišťující jejich slabinu. Atmosféra je také v obou filmech podobná. Nicméně, oproti Znamením má Tiché místo naprosto famózní ženské postavy. Emily Blunt v roli matky rodiny je neuvěřitelná. Věříte jí každý pohled, každá dotek na hlavičku dítěte a každou slzu. A scénu jejího porodu bych postavil vedle toho z loňské Matky a porodu z předposledního dílu Stmívání mezi nejepičtější filmové porody. A známkou toho, jak je tenhle film ve skutečnosti promyšlený a jaké měl produkční ambice je obsazení, ve skutečnosti neslyšící, herečky Millicent Simmonds. Tu jsem si vyhlédl už ve filmu Wonderstruck, který byl sice bohužel nepodařený, kde byla skvělá. Je naprosto bizardní, ale úžasný zážitek sledovat neslyšící herečku hrát neslyšící postavu. John Krasinski je sice v roli otce dobrý, ale zazáří hlavně za kamerou jako režisér a scénárista v jednom. I přes jistá hororová klišé, která ve filmu jsou, tak dohromady byl schopný napsat napínavý scénář a zrežírovat dusivou atmosféru. Ale jsou scény, na které bych se ho rád pozeptal, jak jemu dávají smysl a proč mně ne (dítě ve sprše, tekutý písek/kukuřice). Myslím, že tu máme jeden z nejlepších hororů tohoto roku (a to tento komentář píšu teď na přelomu dubna a května, a myslím že tohle tvrzení přetrvá až do konce roku) a jednoznačně jeden z nejlepší kino-zážitků poslední doby. Nemá cenu si to pouštět doba na počítači. Stejně jako Avengers z minulého týdnu se tohle prostě musí vidět v kině.

I přesto, že se jedná o opravdu velmi dlouhý a často pomalý film, furt si myslím, že stojí za shlédnutí. Už jenom dějem je to hardcore intelektuální, proto neříkám, že jsem pochopil všechno, ale snažil jsem se. Dokud je tam Elisabeth Moss, určitě jde i o divácky přítažlivý snímek. Ta ale zhruba po hodině zmizí a tempo rapidně klesne. Nakopává to zase poslední půl hodina, při které budete mít otevřenou pusu úžasem, nebo budete točit hlavou, že vůbec netušíte, co se děje. Nebo usnete. I to je možné. Kritika dnešní společnosti, moderního umění a lidské mentality. Kam až je člověk schopen zajít? Kam až jednou zajde umění, které se vždy snaží být o krok napřed? Letošní švédský reprezentant na Oscary je odvážný výběr, o kterém si nejsem jistý, jestli se vyplatí, ale tak, držme palce. Rozhodně ne pro každého, natož pro běžného konzumenta. Lituji toho chudáka, který chodí do kina jednou za 2 měsíce a omylem zatoulá na Čtverec.

Emocionální milostný dopis, který Kobe Bryant napsal lásce svého života, basketbalu, doprovázený nádhernou, syrovou a originální animací. O stopáži 4 minut (bez titulků) se jedná o skutečnou jednohubku. Ovšem, nejedná se o nic, co by vás mělo nějak provázet, po pár dnech, ne-li hodinách, na to stejně zapomenete. Nahlížím na to ovšem ze svého pohledu. Pohledu člověk, který jedinkrát v životě neviděl zápas v basketbalu, nezná jeho pravidla ani ho vlastně vůbec nezajímá. A i přesto mi to přišlo dobrou měrou emotivní a inspirativní bez zbytečného patosu. Pro mě nic zásadního ani zajímavého, ale chápu, že nejací lidé jsou z toho hodně nadšení.

Silný příběh o diskriminaci a neporozumění. Dělalo se mi až špatně ze všech lidí kolem hlavní hrdinky. Jak se s ní zacházelo. Strašné. Celkový děj není nijak unikátní. Chlap opustí svojí rodinu kvůli někomu jinému, zemře a celá rodina si na něj najednou hrozně vzpomene a chce jeho přítelkyni o všechno obrat. Ten punc originality tomu hází to, že se otec od rodiny zamiloval do chlapa a to nejen obyčejného, ale do takového, který je v přípravném stádiu operativní změny pohlaví. Jako transgender film to funguje skvěle. Hlavní hrdinku nehraje žádná ciska a to tomu dodává velkou dávku autenticity. A jednoduše v každé scéně zašlapává všechny ostatní herce ve filmu do země. Možná je ten děj až moc jednoduchý a předvídatelný... ale i tak, čistě z hlediska přípravy na Oscary (Fantastická žena byla poslána, jako letošní reprezentant Chile), to stojí za to. Sice jsou její šance na výhru mizivé, ale je to rozhodně jedna ze svěžejších a riskantnějších voleb, které nějaká země může udělat. Jsem rád, že je tu zase trochu jiný LGBT film.

Příběh Ingrid, nebezpečného instagramového stalkera, je tak skutečný a aktuální, že vám o něm ani nic neřeknu. Film, který se nevidí jen tak a stojí za pozornost, ale upozorňuji, že po jeho zhlédnutí se vám minimálně na týden nebudou chtít používat sociální sítě. Rozhodně si po jeho zhlédnutí také uvědomíte, že znáte nějakou Ingrid nebo Taylor. Možná jste jednou z nich dokonce vy. Snad největší doporučení roku, skrzeto,jakmocsimyslím,žeby tohle měli všichni vidět. Po sociální stránce neskutečně depresivní drama, ale jsou tam i humorné momenty. Audrey Plaza a Elizabeth Olsen v hlavních rolích stalkerky a “famous insta girl” jsou skvělé. Výherce nejlepšího scénáře na festivalu v Sundance.