KevSpa

Velmi slibný námět, který je ovšem hrubě nevyužit. Na mírně nadprůměrnou podívanou povyšují příběh židovského chlapce vyrůstajícího za 2. světové války na venkově v Polsku herecké výkony dětských představitelů v čele s vynikajícím Osmentem, krásná hudba Jana A.P. Kaczmarka a kamera Pawla Edelmana.

Celkem slušný thriller se zajímavým tématem a příjemnými hereckými výkony, především Antonio Banderas je v roli kněze velice přesvědčivý. Film, ve kterém si hodně najdou věřící, kteří nemají důvěru k církvím.

Nejlepší, nejvtipnější, nejsprostější, nejtrefnější, nejzábavnější, nejdokonalejší, nej... tenhle animovaný seriál pro dospělé prostě miluji a Eric Cartman je můj idol.

Syrové a až nepříjemně autentické. Rekonstrukce skutečných událostí diváka doslova sejme.

První polovina filmu je poměrně nudná, s mizerným scénářem a příběhem takřka o ničem. Naštěstí výsledný dojem alespoň trochu spraví druhá akční polovina, která doslova bere dech.

Syrovost a autentičnost - to je hlavní znak Loachových "sociálních dramat". Jmenuji se Joe je skvělým příkladem filmu, který je sice o smutných věcech a lidech, ale dokáže upoutat a místy i optimisticky naladit. A to i přes to, že divák tuší, jak musí hrdinové snímku dopadnout.

Herecký koncert našich nejlepších herců a nezapomenutelné hlášky - to je to, co dělá z tohohle filmu dnes již klasickou záležitost. Jan Hřebejk je mistr v pointování vtipných scén. Přestože jsou Pelíšky v první řadě komedií, májí v sobě i velký nádech hořkosti a dokáží vás rozesmát i rozplakat.

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci.

O něco syrovější než Jmenuji se Joe, místo pro optimistické věci a la láska sem nepatří. Život patnáctiletého kluka, jehož matka je ve vězení a on si myslí, že jako dealer drog může na jejím životě něco změnit, je nesmírně smutný. Autetičnost, tolik typická pro Kena Loache dělá z příběhu velmi povedenou záležitost.

Co to provedli s mým oblíbeným teen hororem? Způsoby umírání jsou v pokračování sice napínavé a rafinované, ale ta šílená překombinovanost celého děje bije do očí a degraduje zbytečně slibně se rozvíjející snímek. Navíc po nějaké době se celý tenhle film stává hororovou komedií, což na 90% určitě nebyl záměr tvůrců. Jako komedie je to skutečně vtipné, ale jako horor přitažené za vlasy - nechtěná směšnost tenhle film prostě ničí a je velmi nedůstojným pokračováním výtečného a originálního hororu. To ale neznamená, že jsem se nepobavila.