Robbi

Kdybych se měl pokusit vyjmenovat všechny hlášky, které z tohoto filmu znám, nikdo by tenhle příspěvek nečetl. Dovolím si tvrdit, že tohle je bohužel jedna z mála rolí Luďka Soboty, kdy mohl rozvinout svůj komediální talent a nebyl sešněrován kazajkou obecního blbce. Úžasné protiklady jeho a Marty Vančurové, skvělý šéf autoservisu Karfík (Péro!), psát o Chocholouškovi je nošením polen do obecního porostu. Oceňuji také fakt, že i malé postavičky dokázaly vytvořit nezapomenutelné scény - za všechny snad budu jmenovat kurátora výstavy miniatur Uko Ješity v podání Jaroslava Weigela či saniťáka Josefa Hlinomaze. Bez přehánění je tohle řečeno mluvou Jerryho Maguireho "míč zavěšený hodně vysoko", kterému drtivá většina českých rádobykomedií nesahá ani po rozvázané tkaničky.

Podobně jako PŘEJEZD KASANDRA se jedná o vyvážený snímek a ač stejné pojetí (uvězněná skupina lidí, které hrozí záhuba), nesklouzla do klišovité podoby. Především mistrně vypjaté scény - když vyděrač diktuje své požadavky a obrazem vidíme, jak posádka dělá preventivní kroky, scéna prvního cvakání drátků (ne ono závěrečné, ale vlastně rozběh, který však dokáže stejně naponout) i onen emotivní konflikt mezi Fallonem (R. Harris) a kapitánem (O. Sharif), který končí hozenou lahví a památnou větou: "Všude, kam přijdu, zanechávám za sebou stopy". Sluší se poznamenat, že vedle Harrise a Sharifa si tu skvěle zahrál i "zvětšeninový" David Hemmings, a roli Anthony Hopkinse bych rozhodně neviděl jako menší. Za zmínku stojí i fakt, že právě Hopkinsův inspektor McCleod měl důvod ke spěchu, protože na lodi měl svou manželku Susan (Caroline Mortimer) a dvě děti. A proč měl film originální titul Juggernaut? Takovým jménem se vyděrač představoval rejdaři.

Tenhle film není o tom, abyste si u něj odpočinuli, ale zamýšleli se. Skutečně nemá strhující akci, vytříbené dialogy a bravurní slovní přestřelky, jsou místa, kdy se táhne jak tuhnoucí pryskyřice, ale v tom spočívá jeho genialita. Když jsem ho viděl poprvé, nic mi neřekl a v klidu mi vyšuměl z paměti. Bez uzardění přiznám, že jsem jeho kvalit tehdy ještě nedorostl. Jak si to Coppola u mě rozlil Apokalypsou, tak tady mě dostal syrovostí scén a především tím, že si u každé minuty mohu říci - ano, tohle se klidně kdykoli a kdekoli může stát. A navíc, Hackmanův Harry Caul vlastně nijak z filmu nevyčnívá, protože byl přesně tak syrově a přirozeně zahrán.

Všechno, co vzniká v nějaké době je poplatné. Pokud bychom chtěli hledat v americké, německé, britské, francouzské a dalších kinematografiích díla v určité době neideologická, nebylo by co hodnotit. Každá doba si nese svůj kříž. Celý seriál tvořili lidé fundovaní a nemyslím, že oni by svou prací někoho oslavovali. Dovolím si jedno malé srovnání - když Sly Stallone točil Ramba III a vyháněl z Afghanistánu ošklivé Rusy, také nemohl tušit, že za dvě desítky let se tam usadí Američané a budou se řezat se stejnými obyvateli. Ideologie v Zemanovi je, ale je to pochopitelné. Dnes se plno lidí, kteří tu dobu vůbec neprožili, statečně rozhodne napálit seriálu "odpad" a nenapadne je si třeba zjistit, jaké bylo pozadí některých dílů, jak hodně byly inspirovány skutečností (například Bestie, Kvadratura ženy), protože je jednodušší odsoudit. Problém bude asi v tom, že hodně lidí se může vyrovnávat negativním hodnocením seriálu, vzniklém v době reálného socialismu, s určitou formou špatného svědomí, že tu dobu nijak nezkoušeli změnit. To je ale věc každého z nás. Možná budu ukřižován na vratech své filmové pevnosti, ale pokud mi někdo nabídne Ulici, VKV, Ordinaci v Růžové zahradě, Ošklivku Katku a majora Zemana, sáhnu po Vladimíru Brabcovi a spoustě kvalitních herců, kteří se zachovali jako profesionálové.

Zbraně pro Prahu mají jednu katastrofální nevýhodu. Nebyly natočeny na západ od našich hranic. Kdyby to tak bylo, drtivá většina filmu by byla aplaudována. Nechci srovnávat, opravdu ne, ale podívejte se na plno válečných filmů z anglo-americké produkce a najdete tam neskutečné množství podobných negativů, které se tu v komentářích objevují. Takže bych spíš vyzdvihl fakt, že tenhle film budou určitě milovat příznivci mašinek, velice zajímavé je si v bonusech poslechnout líčení P. Taussiga, který odhalí fakt, že tenhle film neměl jediný trik, vše se jelo naostro. Proto i ony dřevěné škatule na pancéřových vlacích a podobné věci, které jsou k vidění i u oslavovaného Bonda. Bohužel některé scény, zejména ona patetická závěrečná či například úprk dvojice Skamene-Kraus od poškozené trati, to film zbytečně shazuje. Neřešil bych tu až tak fakt, že se Němci rozprchnou před revolucionáři či se nejsou schopní trefit do lokomotivy. Vzpomeňme na Con Air, kde se posádka bojového vrtulníku nemůže trefit do letadla jak kráva a zhruba tisíc dalších filmů, včetně Ramba 2 a 3. Zbraně pro Prahu beru jako velice zajímavý počin, který na svou dobu měl svou kvalitu a proto stojí za to občas i ty oči přimhouřit. Poctivé 3 a kousek k tomu.

Nejenže je to opravdu film, jak už tu bylo řečeno, který se značně vymyká hollywoodské produkci, ale také je ukázkou brilantních výkonů mužů za kniply vrtulníků. Po onom netradičním a neobvyklém konci jsem skutečně jako vlastně ještě kluk odcházel z kina a cítil, že tohle byla opravdu dobrá podívaná.

Z dnešního pohledu a skandálů příběh téměř nepochopitelný, ale smiřme se s tím, že na počátku 70. let takhle svět fungoval. Stejně jako skutečnost, že navzdory přísloví "na každou svini se vaří voda" občas zhasne oheň, nebo tekutina stačí vychladnout. Za mě naprosto geinální, bezskrupulózní a slizký Michel Bouquet (tyhle role uměl) a tradičně skvělá Annie Girardot. Naproti tomu mírné zklamání v případě Mireille Darc, jejíž role nenabídla nic než zavádějící nabídku půvabů.

Snímek byl natočen podle knihy Psí komando a rozhodně bych ho řadil k tomu lepšímu ze žánru válečných filmů. On totiž tak docela válečný není, vězeň Mareš (Adolf Filip) po útěku z nacistického střediska pro výcvik psů potkává norského chlapce (Vladimír Dlouhý), který v témže prostředí přežil krvavou "ukázku". V patách mají ale fanatického velitele střediska (Karel Hlušička), který jejich lapení bere jako osobní prestižní záležitost. Nemalou úlohu tu hrají psi, takže je to spíš film o útěku a stíhání, ve kterém na první pohled jasný poměr sil není vždy konečný.

Pro diváky, kteří neměli o převratu v Chile žádné povědomí, většinou film znamenal předčasný odchod. Přitom myšlenka a jistá fabulace byla zajímavá a po mnoha letech bych se na něj rád a znovu podíval, protože z něj zůstaly jen fragmenty a pár zapamatovaných dialogů, včetně černobílých záběrů z přestřelky v prezidentském paláci. Proto dávám střední hodnocení, uplynulé roky více ani méně nedovolí.

Každý si samozřejmě vybere svou osminu, která ho nějak osloví. Mně skutečně zaujal John Schlesinger, a to hned dvakrát. Vybral si disciplínu, která opravdu není nijak strhující a dramatická - maratónský běh - a pojal ji ne z hlediska závodníků, nýbrž jednoho jediného. Čím však maximálně odlišil svůj přístup - jako jediný se pustil do velice odvážné konfrontace s teroristickým útokem Palestinců na olympijskou vesnici, jehož výsledkem byla přestřelka na vojenském letišti Feldfürstenbrück a jedenáct mrtvých izraelských sportovců. Kdo ví, možná právě tohle pojetí inspirovalo později Spielberga k realizaci jeho MNICHOVA.