Rozhovor

Coppola i Hackman se kdysi vyjádřili, že Rozhovor je nejoblíbenějším snímkem jejich kariér. U Hackmana to je vzhledem k perfektnímu výkonu, který zde předvádí, zcela pochopitelné. Ale u Francise již tak moc ne. Rozhovor je bezesporu dobře zrežírovaný, skvěle vymyšlený, má spoustu vynikajících scén, jeho téma je aktuální i dnes, ale... Ale celkově to je prostě "pouze" dobrý thriller. (08.07.2007)

Rozhovor považujem za veľmi vydarenú snímku muža, pre ktorého je perfektne odvedená práca zmyslom i náplňou jeho nudného a stereotypného života. Harry Caul odpočúva na objednávku rozhovory cudzích ľudí a mimo práce je to citovo vyprahnutý suchár, z ktorého sa až práši. Aj poručík Columbo bol v obnosenom baloňáku príťažlivejší, než Harry v jeho pršiplášti. Záver filmu v štýle kto čím zachádza, tým aj schádza je trochu uletený, ale celkovo na film so životným výkonom Gene Hackmana nedám dopustiť. (14.11.2011)

3,5*/5... Conversation je pre mňa film dvoch polovíc. Tá prvá, ktorá nás zoznamuje s Hackmanovou postavou je síce nevyhnutná, ale neskutočne natiahnutá a nudná. Tá druhá naopak predstavuje Coppolu vo vrcholnej forme 70tych rokov... skvelá "moralitka", paranoia a psychologický boj so sebou samým, Hackman opäť exceluje. Chladné, bizarné a miestami poriadne mrazivé. Film zanechá dobrý dojem, ale tá "prezývaná" prvá polovica mu v mojich očiach veľmi nepomohla :) (18.08.2008)

Úvod in medias res - emócie, výborná zvukovka, zaujímavý námet. Film však veľmi rýchlo zlyhal a moje prvotné nadšenie sa zrútilo....akonáhle som sa nechala sprevádzať nezaujímavými, rozvláčnymi a málo podstatnými scénami z Harryho osobného života. Monotónna atmosféra začínala liezť krkom a pokiaľ začnete myslieť na záver, už je zle. Oceňujem ambície, originálnosť, postupnosť, ale prikláňam sa k menšej húfe Coppolovsky sklamaných. (20.08.2008)

Veškeré své umění zapomněl Coppola doma v šuplíku a během natáčení se ani jednou neodvážil pro něj vrátit. Jinak si tento destruktivní zážitek nedovedu vysvětlit. První půlhodinu se do nekonečna omílá dialog sledovaného páru a když nastane okamžik, který by mohl dění posunout dál, tak se za asistence nevýrazné dramatizace vše odehrává znovu. Tím "vše" mám bohužel na mysli nulovou atmosféru, zcela chladné komponování hudby a nevídanou utahanost děje, který nemá absolutně žádnou snahu vybudovat jakýkoliv spád a nějakou klíčovost událostí. Od odpadu to zachraňují cca 3 sugestivní scény (scéna v hotelu, krev v záchodu a samotný závěr zobrazující náznak workoholismu). Pokud se na tento debakl skutečně díval prezident Nixon, tak ho měli vyznamenat Nobelovou cenou za odvahu. (30.03.2013)