BTBAM

Slušný díl, ale... Upřímně jsem nečekal stoprocentně věrnou historickou adaptaci, ale co tvůrci zamýšlí zabitím historických postav, které mají přímý vliv na pozdější události, je mi záhadou.

Neskutečný, jak z tématu o jedné z největších českých hereček vznikne takový paskvil. V podstatě jediné, co se mi na filmu líbilo, byl v kontextu ostatních, herecký výkon Martina Huby...a Anna Fialová s Táňou Pauhofovou, jako takové malé guilty pleasure. Naopak nervy drásajících momentů bylo nespočet, ať už přeexponovaná hudba, která se do drtivé většiny scén vůbec nehodila (chvíli jsem měl pocit, že vypukne nějaký apokalyptický film), nesmyslný dabing, protože nevím, kdo mohl u Markovicse uvěřit, že by opravdu mluvil tónem a barvou hlasu Viktora Preisse a hlavně vůbec uvěřitelnost postav. Simona Stašová mě neskutečně srala, scéna hádky Fröhlicha s Baarovou nevyjadřovala prakticky žádné emoce a Pavel Kříž je kapitola sama pro sebe, absolutně se nehodící pro roli a v podstatě sebeparodující, jako celý film...

Seriál opravdu s famózním polodokumentárním zpracováním. Někdo by mohl říct, že to je místy pouze one-man show Wagnera Moury jakožto velkého Pablita, ale prakticky celé osazenstvo mu sekunduje více než zdatně, zejména Juan Pablo Raba a Luiz Guzmán. Opravdu jedinou maličkou výtku bych měl - a to občasné nesmysly v dataci. Jedna za všechny - sestra Ochových mohla být v roce 1981 těžko unesena na základě Forbesu z roku 1987, ale to je opravdu jediná větší výtka. Pro mě pravděpodobně nejlepší seriál roku.

Strašně zmatený film, kdy retrospektivní dějová linka se nám má snažit osvětlit, co a jak se zrovna děje...no nakonec nám o současnosti prozradí prakticky hovno, jelikož skoro všichni z minulosti jsou už mrtví. Takže nám nezbývá nic jiného než sledovat násilnického, schizofrenního Kódžiho Jakuša, který nejen, že mě neuvěřitelně sral (opravdu si umím představit jen málo odpornějších a více nasírajících postav), ale na stopy při svém "vyšetřování" přicházel v podstatě nahodile, bez ladu a skladu. Je dost možný, že ve filmu je hlubší smysl, ovšem v mém případě asi nebyla šance ho najít. Dokonce kvůli tomuhle filmu snad zvýším hodnocení i Kokuhaku, protože to vyznění a zpracování je ve strašně hlubokém kontrastu.

Upřímně nevím co napsat. Po pomalejším a rozvážnějším začátku je tenhle film opravdu jako pecka mezi oči. Nebo raději libo kudla do zad? Případně bejzbolkou přes hlavu od stovek rozzlobených korejčíků? Od filmu, který byl přirovnáván ke Kmotrovi nebo Volavce jsem až takový nářez nečekal, přitom prolnutí s opravdu výpravnou úvodní částí filmu je natolik dokonalé, že vám nekonečný proud akce nepřijde jako šok. Pro milovníky gangsterek naprosto jasná volba při vybírání nějakého novějšího kusu.

Přijdu domů, pustím si televizi a dívám se na seroš, za několik hodin se mi televize sama přepne na hlavní postavu seriálu, sedící v pokoji a... Je dost divné, že toto opravdu přišlo ze startu zvláštní jenom jednomu z protagonistů, osobně bych se asi zachoval stejně a myslel si, že jsem napíchnutý (protože jak by to bylo jinak možný, že jo)... Film je jak příběhově, tak vizuálně dost hravý, zvláště ke konci, jenom mi do hlavy opravdu nejde pár věcí. Trochu mě mrzí, že tvůrci se nám nakonec rozhodli odhalit, že jen jedna realita byla ta správná, opravdová a ta druhá byla pouze fikce, možná by větší prdel byla, kdyby ani jedna nebyla pravá a nakonec se obě zhroutily a my si jen mohli říct, co za tím jako bylo a hlavně klasické PROČ?... No, jdeme dál, snad mě Winans překvapí i příště. SPOILER ALERT: Absolutně nechápu, že po zapálení scriptu se v tom fiktivním světě rozpadly všechny ostatní postavy, kromě té ústřední a že ten "svět" se hroutil tak strašně dlouho.

Hrdost, respekt a poslušnost. Asi 3 největší japonské ctnosti, které jsou v tomto filmu vyhnané snad až do největšího absurdna. No, upřímně s tou poslušností to nebude tak horké. :) Ve světě Outrage totiž nejnižší pěšáci zbrojí proti vyšším, nejvyšší autority zas snad z nedostatku zábavy nižších proti nim a nakonec to odnese tzv. "střední management" yakuzy, který v tom je prakticky úplně nevinně. Příběh se valil pomalu jako buldozer v takové míře, až mi v podstatě nevadila ani delší stopáž a samotné zpracování se k filmu chladnému jako Němky dokonale hodilo.

Proti formě nemám upřímně vůbec nic, ale obsahově to mělo jako znamenat co? Dívat se 25min na partu plzeňských buranů se slámou v botech, kterých se chuligánská subkultura ani nedotkla? Možná jsem staromódní, příště by to chtělo dokument třeba o Led Zeppelin, kde se 99% času bude věnovat Steveu Winwoodovi...

Film o sledování, sledování a zase sledování. V korejské produkci by někdo čekal syrový thriller, ale... No, tomu filmu prakticky nic nechybí, až na to, že mnoho přebývá. Zcela nejvíce přetechnizování. Chápu, že Korejci jsou technická supervelmoc a jednou to chtějí i ve filmu dát najevo, ale systém pátrání pomalu jak v Labyrintu Lží nebo CSI. Naprosto potlačilo to, co na asijských filmech miluju, tedy čirou syrovost. Také u závěrečného proslovu inspektora (nebo kdo to vlastně byl, těžko říct :) ) musí sice hrdé jihokorejské srdce zaplesat, ale našinec se spíš chytne za hlavu. Takhle opravdu ne. Abych ale jen nekritizoval, tak pozvolnější tempo, celkem přímo nalajnovaný příběh a výborné herecké výkony film předurčují k příjemné oddechovce, i když mohl mířit daleko výš...