r_t_fish

Vysinuty film. Chybi v nem vsechno normalni, co se od filmoveho pribehu ocekava, naopak prebyvaji momenty borici vypraveni a neustale si pohravajici s divakovou pozornosti i rozmarem. Tedy momenty, on je to vlastne souvisly proud. Nektere sceny jsou nasilne mimo a naoko neumetelske, ale prirozene zapadnou do pomaleho rytmu a ziskavaji dalsi a dalsi sympatie. Podle momentalni nalady bych i zpetne hodnotil mezi dvema az peti body, ale pozornost si zaslouzi uz za tu prijemnou jinakost.

Film se na zacatku tvari jako audiovizualni basen lehce smrncnuta japonskou potrhlosti, ale po nekolika minutach zacne z kolazovitych scen vystupovat prekvapive pruzracny pribeh jedne rodiny. Kazdy zaber vypada jako vypiplany obraz, postavy jednaji prehnane a stylizovane, herecke vykony pusobi prinejmensim neobvykle a dum se zahradou a fikovnikem je kouzelne misto, nejspis doslova. Chvilku trva prizpusobit se stylu vypraveni - co rekne jiny film petiminutovym dialogem, zde odvypravi tri kratke zabery. Pribeh manzelskeho paru a dvou deti zacina ve chvili, kdy se otec odstehuje od rodiny, aby mel bliz do prace, kde cele dny a noci napravuje slendrianstvi svych kolegu. Zaroven na nej prichazi druha miza, ale nez se staci s mladou sousedkou sblizit, umira na prepracovani (jedna z nejlegracnejsich posmrtnych scen v dejinach filmu!). Matka se synem nasledne opousti dum a zije u dcery, ale zivot jde dal a obe zeny casem nachazeji toho praveho a nastane cas znovu se z maleho bytu vratit do rodneho domu s fikovnikem... Pribeh jako by vypadl z rodinne kroniky, pusobi velmi civilne a jemne a ke konci az sentimentalne, ale tehle rodine to rad uverim. Reziserka Kaori Momoi vypravi originalne a vytvarne uchvatne, navic zazarila v roli matky - ostatne jako herecka ma za sebou desitky vydarenych roli.

Uhlazené, ukázněné, odosobněné. A zároveň polomrtvé, jako vážná hudba v režisérově obýváku. Přes veškerou snahu jsem zvratům v příběhu a emocím postav věřil asi stejně, jako jejich inscenaci Strýčka Váni (v korejštině a znakovou řečí). Jedna z těch hvězdiček je za 900 Turbo.

Trefný komentář jako vždy JFL a děkujeme živému dabingu teamu Brakfest.

Krásně pitomý, ale formativní zážitek z dětství. Porsche nejlepšího ročníku 1979 a pár nedůležitých scének mezi.

National Lampoon's Inherent Vice.

Obrazově krásné kompozice, zamlžená atmosféra zmaru a vyprázdněnost, které je naneštěstí až moc. Několikrát jsem si vzpomněl na vizuálně podobně působivého Papírového vojáka, kterému chybělo něco v příběhu - a on ho natočil také German mladší, vida. Dobrý kameraman na Tarkovského či Żuławského nestačí.

Krásná výprava a několik charismatických postav (Alexa Davalos, Rufus Sewell). Natočené je to řemeslně výborně, jen občas trochu zkratkovitě a také děj hodně volně skáče napříč lokacemi, takže chvílema divák dumá, kde se zrovna nachází. S předlohou seriál pracuje dost volně a typické Dickovy zvraty scénář dost "znormalizoval", nejen v tom mohla adaptace mnohem víc tlačit na pilu. Za vidění určitě stojí, ale bravury současné quality TV produkce nedosahuje. Do druhé série doufejme ve stejně precizní vizuální stránku a posedlost detaily, ale dotaženější vyprávění. *** (Ad synopse od geklon - "začne šířit video"? V roce 1962? To by některým postavám zjednodušilo práci:)

Prvnich dvacet minut pusobi jako zjeveni, mistrovsky nacrtnuty pribeh s presahy do nekolika zanru, uz jsem zacinal mit pocit, ze se na scene objevil dalsi genialni Madar. S prichodem maximalne dementni postavy kneze se vse zacne zvrtavat a nasleduje sesup az po zaverecne titulky.

Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext.