Griffith

Po třetím nebo čtvrtém zhlédnutí nyní konečně naplno doceněno. Mlčení jehňátek je naprosto fantasticky vystavěný psychothriller s řadou překvapení, je nacpaný silnými scénami, které jsou dodnes napodobovány jinými, a každá filmařská složka je tu dotažena do naprostého maxima a přispívá k neobyčejnému zážitku, při kterém divákovi běhá mráz po zádech. Pokud by se dalo něco vytknout, tak je to místy nepřesvědčivá Jodie Foster, zepár nelogičností (na druhou stranu některé scény by bez nich nemohly být tak cool) a podle mého mohlo být finále strašidelnější, kdyby brýle s nočním viděním měla Starlingová a divák netušil, odkud Buffalo Bill přijde. To vše ale s radostí odpouštím, toto je opravdu jeden z nejlepších filmů všech dob.

Není to zdaleka čistých pět hvězd. Mohlo by to být kratší, to je asi moje největší výtka. Samozřejmě film taky často hapruje s logikou a na to, kolik času je věnováno postavám a vztahům mezi nimi, jsem některé věci příliš nezbaštil. I tak mám ale po dnešní repríze pocit, že si to nejvyšší hodnocení zasluhuje. Zase jsem si ten film hodně užil. Všechno, co Mann natočil do roku 1995, byla jenom předehra k tomuto majstrštyku. A i když poté natočil ještě spoustu vynikajících snímků, žádný z nich nedosáhl úrovně Nelítostného souboje. Jinak Al Pacino podle mě podává výraznější výkon než De Niro, ale to jenom proto, že De Nirova role je napsána výrazně umírněněji. Mimochodem, objevují se tu oba záporáci ze série filmů o Hannibalu Lecterovi, kterou v roce 1986 odstartoval právě Mann. Jak Tom Noonan, tedy The Tooth Fairy z Červeného draka, tak Ted Levine, Buffalo Bill z Mlčení jehňátek.