Slarque

Nakonec je všech pět dílů tak akorát dlouhých, takže jsem se převážně bavil. Update: Šestý až osmý díl jsem si pustil až najednou hned po sobě, jako bych věděl, že je to jeden uzavřený příběh. A překvapivě kvalita neklesala, ale tenhle ostravsko-pražský herecký duel byl přinejmenším stejně zábavný. YouTube se ukázal jako svobodnější prostor pro seriálovou tvorbu, tak jsem zvědav, co bude dál...

Poetická milostná komedie o mladé lásce zaujme v žánru málo vídanou opravdovostí – od neherců přes romštinu až po psychologicky věrohodný rozkol mezi sny a realitou. Mladí Juraj Nvota a Iva Bittová byli jako ústřední pár skvělí, líbila se mi i Hapkova variace na cikánskou hudbu.

Miroslav Janek nám za pomoci Terezy Brdečkové připomenul nedožité sté narozeniny Jiřího Brdečky. Bohužel tenhle medailonek moc nedrží pohromadě a stojí převážně na prohrabování se knížkami a vyprávění dcery. Ani ukázek z filmů tu vlastně není mnoho. Čekal jsem víc...

Vzhledem k tomu, jak moc se mi nelíbil Havettův debut, je tohle skoro zázrak. Tedy opravdovým zázrakem nejspíš bylo, že takhle svobodný film ještě v roce 1972 vznikl. Takže označení „poslední film československé nové vlny“ dává smysl.

Čarodějův učeň atomového věku je vlastně výborný nápad. Škoda že to došlo jen k souboji bílého atomu, který lidem pomáhá, s černým atomem, který chce ničit. Takže film zachraňuje práce malíře Kamila Lhotáka, díky níž jsem uvažoval i o čtvrté hvězdičce (70%).

Dokumentární portrét Karla Čapka mi přišel poloprázdný. Pár archivních záběrů a zbytek jakési náladové záběry doprovázené komentářem. Jak název napovídá, zabývá se dokument pouze závěrečnou fází spisovatelovy bohaté tvorby (tedy zhruba Válka s mloky, Bílá nemoc, První parta). Informačně nic moc.

Kombinace archivních dokumentárních záběrů a hraných scén, i černobílého a barevného materiálu, funguje velice dobře a všechno se to doplňuje. Sílu to má i po šedesáti letech, v době studené války z toho muselo vyloženě mrazit.

Vlastně jsem ani netušil, že Vávra začínal jako filmař avantgardou. Podobné němé minidílko mohu hodnotit jen pocitově, takže mi stačí napsat, že mě Vávrova oslava věku elektřiny fascinovala. (v úvodních titulcích kupodivu Otokar Vávra)

Naprosto jednoduchá barevná kresba stačí. Slepice versus voják je na desetiminutové ploše nápadité animované utkání, kde se zejména na padouchovi tvůrci parádně kreativně vyřádili. Je to sice protiválečná agitka, ale výborně provedená.

Osmiminutová reportáž z návštěvy Huga Haase v Praze toho moc říci nestihne. Hugo Haas se tu rozplývá nad krásou herecké profese a nakonec se jde se psem projít po Praze.