Slarque

Občas to sice vypadá, že tenhle seriál jede jen ze setrvačnosti, ale pořád se u toho dá bavit (nejspíš funguje i nostalgie). Takže opět dávám 70% a ze staré známosti přivírám oči a zaokrouhluji nahoru.

Jakoby nebyl život v odlehlé nehostinné končině Makedonie těžký sám o sobě, přistěhují se sousedé... Výborný dokument nejen o tom, že peníze nejsou všechno, a všechno si za ně nekoupíte, stojí na výborné kameře a ve střižně přesně daném tvaru. Je občas vtipný, občas smutný, občas dojemný, ale stále vypadá velmi autenticky.

Scorseseho pocta tradičním filmovým muzikálům v amerických kinech sice prohrála souboj s Hvězdnými válkami, ale komerční propad nikdy nebyl zárukou nekvality. Robert De Niro byl přinejmenším stejně přesvědčivý jako (tou dobou) prakticky ve všem, Liza Minnelli byla opravdu excelentní zpěvačka, kostýmy i hudba jsou na špičkové úrovni. Snad jen na začátku mi připadalo, že několik scén je zbytečně dlouhých, pak už se to rozjelo parádně (90%).

Dobře rozehrané sportovní drama dvou rivalů, kteří na sebe poprvé narazili až ve finále nejprestižnějšího tenisového turnaje. Jako obvykle věk protagonistů značně převyšuje věk reálných postav. Sverrir Gudnason je výborný a dokonce je Borgovi i značně podobný, Shia LaBeouf to měl trochu snazší, ale tahle poloha mu evidentně sedí. Na poli sportovních dramat sice nic světoborného, ale kouká se na to dobře (70%).

Parkour je vizuálně působivý sport, škoda že ho filmaři nevyužívají častěji. Tady ho zase táhne dolů jakási romantická magořina s výtahovou královnou, která působila nejen jako z jiného filmu, ale i z jiné planety. Barbora Štikarová vypadá tak, že bych jí věřil nejen její sportovní talent, ale jak se ocitne u majáku, tak už to zase jde šejdrem. Zajímavý pokus o něco jiného, který ovšem tak nějak nevyšel (50%).

Mechanický film, ve kterém sice jednotlivé scény fungují a (většinou) jsou i slušně natočené. Jenže pak je tu příběh, který se honí za tolika tématy, až nakonec selhává skoro ve všech. Je mi to celkem líto, protože filmů o mladých se tu točí minimum, a když už se do nich někdo pustí, skončí to podobným nepodarkem.

Rozhodně jedna z nejdivnějších komedií, co jsem viděl za poslední léta. Degenerace smetánky i spodních vrstev je tu sice dotažena do absurdna, ale to by mohlo fungovat na kratší ploše, dvě hodiny toporného přehrávání už je porce, ze které mě bolely oči i mozek.

Přiznávám, že jsem ohledně soudního dramatu s tak významným názvem byl dost skeptický. Jenže ono je tohle vyprávění výborně dramaticky rozvržené, takže mě nakonec celkem strhlo. Vlastně i Brigitte Bardotová tu byla víc než jen kráska, ale vážně stvořila věrohodnou postavu, bez čehož by film vůbec nemohl fungovat. Henri-Georges Clouzot byl podle všeho perfekcionista, a tady se jeho důslednost rozhodně vyplatila (90%).

Erotický thriller, který přes pomalé tempo ani na chvilku nenudí a ve třech částech odvypráví příběh, ze kterého divákovi od začátku neříká všechno, takže postupně doplněnými záběry mění význam scén. Sice nemám jasno v korejsko-japonských vztazích první poloviny 20. století, takže třeba jen sledovat, kdy postavy mluví korejsky a kdy japonsky, bylo nad mé síly, ale i tak to byla vizuálně velmi dobrá podívaná.

Vida, mně ani nepřišlo na mysl, že jsem sledoval komedii. Spíš ponor do života mladého páru, který se potýká se značnými psychickými problémy na obou stranách. Absurdní fixace na žirafy mi za pár minut přišla stejně vtipná jako vztah Normana Batese ke své matce. Takže spíš krátké psycho v pastelových barvách.