KNTRFKT

Škoda, že je Trhák dost nepochopenym autistou mezi ostatníma čekejma filmama a díky tomu tu má jenom modrý hodnocení. Je totiž bezesporu jednou z nejlepších věcí, co jsem z český produkce viděl. Každá hláška, každá věta, každej dialog je tak pečlivě našroubovanej na danou situaci, že se prostě nemůže stát, aby to nefungovalo a ikdyž jsem se zrovna nesmál na celý kolo, vnitřně jsem se bavil od začátku do konce. Je to prostě kult, no.

Něco takhle silnýho už jsem dlouho neviděl. Mistrně skrz děti a jejich nevinnost provedené tak, že se to člověku dostane až na dřeň kosti. Závěrečný minuty naprosto mrazivě bolestný, obzvlášť z matky zoufalství přímo čiší. Možná právě díky takovejmhle příběhům děti pochopí, co za hrůzy WW2 obsahovala. Ještě teď jsem z toho v prdeli. Oběma těm klukům klobouk dolu.

Na rozdíl od labilního příběhu na téma "Jak se stát v příštím životě korýšem", se tentokrát Lanthimos vykasal labilním příběhem na téma "Jak si co nejvíc dokurvit život". Celej děj se točí prakticky kolem kritiky buržoazie a jakéhosi farizejství, kdy si smetánka myslí, že nemusí nýst odpovědnost za svý činny (něco jako Hannig). Celou dobu jsem z toho cejtil motiv trestu zprostředkovanýho vyšší silou, kterýmu se člověk nemůže bránit, ačkoliv má v rukách (teoreticky) všechny dostupný prostředky, v tomhle případě profesní-vědomostní, finanční a známostní. Farrel by skvěle zahrál i umírajícího psa v útulku a tudíž není cejtit žádná prvoplánovitost, nebo pozérství. Příběh se skvěle nastartuje od začátku, děti jsou správně bezemoční a zároveň zvláštní, citově odumřelá, v anestezii si holdující Kidmanka je taky bezchybná a člověk jenom čeká, kdy se konečně vyrovná miska vah spravedlnosti, kdy Farrell projde tim svým očistcem a zaplatí daň za svý činy...jenže na každou svini se vaří voda, a tak se ždíme dál a dál, až už si jeden přeje, aby to skončilo. Neskončí. Konec už je pak solidním dovětkem k podkreslení atmosféry, kterej fakt kvituju. Celý to je prostě správně temný, chladný, podaný zostra ve stylu "pojďme jim ten novej koberec z pandí kůže pěkně pochcat". Humr ne. Jelen jo.

Málokterý pokračování se spolehlivě povede tak, jako tohle. Upřímně, měl jsem z toho docela strach. Hned na začátku ale zabodovala perfektní bitka v taxíku, typicky vaughnovsky natočená, a od tý doby nebylo prostě o čem. Nechyběla nápaditost, hravost s detaily, barevnost a zároveň úžasný idiotství celýho filmu, potažmo smysl pro sebeironii (důkazem je finální hláška Eltona o backstagi). Dějově to asi není uplně něco, na co by člověk na smrtelný posteli vzpomínal, zatímco by se pokoušel naposled omylem napít ze svýho bažanta, ale v danej okamžik prostě všechno funguje a baví podle představ. Taky je třeba vyzdvihnout bravurní výběr herců, díky čemuž ze snímku sálá pohoda a našinec si tak rázem dovede představit, jak se asi všichni u natáčení nasmáli. Proto moc nechápu zdejší uslintánky, který tomu dávaj dvojky/trojky....jedinym vysvětlenim mi je asi to, že se lidi zapomněli bavit a radovat z píčovin. Howgh!

Banshee je definicí slova "hrot".

Celej tenhle film je jeden velkej trip, kterej můžete, ale nutně nemusíte prožít s hlavníma postavama. Je to totiž jenom o tom, jestli jste ochotni chápat jejich osudy. Občas totiž někdo rozdá karty blbě, občas se jenom houpete a život vám podkopne židli, občas prostě nestačí chtít a brečet někomu na rameni. Život je žrádlo a každej z nás chce žrát co nejvíc to jde, ale ne každýmu je to dopřáno a ne každej umí chytit příležitost za pačesy a udělat si z ní svojí děvku. Člověk, co vyroste mezi panelama betonu, se stejně nejradši vrací právě tam a je mu tam nejlíp. Každej z nás hledá svý panely a svůj beton a právě to může bejt občas ten konečnej bod, na kterym se zastavíme a už nikdy se nerozejdeme. Na celym tom příběhu je krásná symbolika. Symbolika toho, co jsem zmínil už výš v textu. Sick Boy a Begbie byli okradeni a jen díky tomu maj zkurvený životy, jen díky tomu, že zloděj okradl zloděje, si nemůže zloděj žít na vysoký noze a zbytek jeho života je tak jasně vrytej do zdi, do který denně čumí, lituje se a není schopen sám s ničim pohnout, protože život, kterej si vysnil, nemá. Naproti tomu Spud ty prachy dostal, mohl se odrazit od dna. Ale neodrazil. Každej z nich hledal něco, co ani najít nemohl, protože život to už dávno napsal za ně a oni jsou jen součástí něčeho většího, třeba reklamní kampaně na Adidas. A nebo, jsou to prostě jen slaboši a buzíci, co patřej do třídy lidí, který vychovaly nuly a smažky a který budou jenom nulama a smažkama. Celý je to pak skvostně hudebně podkreslený a já jsem měl na konci chuť vpravit si jehlu do žíly, aspoň se solnym roztokem. Takže vyfoukat peří a spát.

Fenomenální. McAvoy předvedl pravděpodobně největší herecký koncert své kariéry a naprosto si mě získal. Celou dobu jsem se vpíjel do sedačky Sinestáru, okusoval si nehty a když už nebylo co kousat, půjčil jsem si ruku souseda. Pod taktovkou Shyamalana by se dala atmosféra krájet i při nákupu v Lidlu a člověk by se bál, že co nevidět šišce gothaje rupne v obalu a stane se z něj hašiš. Všechny tři unesený nečistý coury jsou popravdě dost obložitelný a to v nejlepším romantickym slova smyslu, našinec pak ocení režisérovu touhu ukázat nám-umaštěným panicům bez sociálního života s komplexy z plešatosti- luxusní zadky, který celou stopáž poskakujou jenom ve spodním prádle. Náš Ind si zjevně ze své rodné vlasti přivezl ten ohavný zlozvyk- leštit si bambus a nedá si pokoj ani na režisérský stoličce. To ovšem není na škodu, jelikož díky tomu vzniknul geniální snímek, který se dá naplno prožít asi jenom v kině, napůl omámený smradem nohou a žluklýho popcornu ostatních návštěvníků. Jo a za zmínku stojí finální barová scéna, kde padne interní ftípek, kterej zdánlivě spojuje vesmír Vyvolenýho a Rozpolcenýho. Třeba si ti kluci jednou budou mít co říct. Wil sí.

Aneb jak krásně si, milé děti, můžete domrdat život drogama a oboustrannym dildem. Napětí celýho filmu roste lineárně vzhůru stejně jako závislost na kokainu. Ze začátku jste rozpačití, pak to začne kopat a ke konci už nevíte, jestli házet šavle, nebo se rovnou zabít. Všechno už tu asi řečený bylo, takže bych jenom vyzdvihnul bravurní střídání scén plnejch hnusu úplně ke konci, protože to už je fakt zlo, humus, ponížení a selhání v tý nejsyrovější podobě, co kinematografie vůbec nabízí. A teď do ulic pro dávku!

Ultimativně dokonalá sonda do životů těch nejzajímavějších zvířat a do míst, která si člověk snad ani nedokáže představit. To všechno vždycky v 50 minutách naprostýho perfekcionismu, podkreslenýho trefně vybranym hudebnim podkladem, díky němuž se mnoha situací stává komickými a efektivně nezapomenutelnými. Attenborough si zas jednou vyhonil pěkně na čočku objektivu a musim říct, že na jeho věk, mu to míří pořád mistrovsky! Člověk si fakt připadá titěrně. Bravo! Hůř jak 5 hvězd tomu může dát jenom zakomplexovanej kokot s patologickou potřebou udělat ze sebe ještě většího kokota a ještě to odůvodnit tak, že se mu to nelíbí, protože nemá rád zvířata. Tak se koukej z okna na bezďáky a máš svatej pokoj, demente!

Venclík musí mít pořádně odřený koule, jak je tahá pořád po zemi, protože natočit něco takhle revolučního v 69. roce, ještě s podtitulem studentskýho filmu, chtělo fakt slušný míče a především odvahu to vůbec vypustit ven. Jak už napovídá samotnej obsah, autor si to potom sežral i se zákuskem, ale nebejt lidí tohohle formátu, asi pořád ještě cvičíme v uplejch trikotech na Spartě a místo "mam v piči" říkáme "čest práci". Byla celkem sranda pozorovat Landovskýho v roli hosta, už jenom z důvodu, že ho v podstatě znám jenom jako starýho dědka z Bastardů a pár filmů před nima. Jako revoluční považuju i fakt, že ta metafora je vlastně uplně dokonalá. Hosti-totální kolohnáti a hulváti bez špetky citu, hostitelé-střízlíci a utřinosové vystavení napospas nátuře svého hosta. Ten ale nemusí bejt nutně zlej, čimž bych řekl, že může bejt míněno, že každej režim má slabinu, popřípadě světlou stránku (což nemusim nutně vztahovat zrovna k tomuhle režimu). Poslední záběr na křesle už trochu přepísklej, ale aj dont gif a fak.