KNTRFKT

Pro mě osobně je modrý hodnocení takových filmů trochu překvapením (letos už podruhý - Bright taky dostal od místních kritiků pěkně přes pikaču), protože si myslim, že by se podobný věci měly cenit víc už i vzhledem k tomu, že vznikaj filmy jako je Prometheus, kterej je, v porovnání s Anihilací, prostě sračka. Až na konci filmu jsem si uvědomil, že celej film táhnou holky, že to vlastně není elitní četa vysekanejch husťáků, ale obyčejný ženský, se kterejma se život vůbec nesral a který si myslej, že nemaj co ztratit (což nemusí bejt nutně pravda). Už jenom tohle mi bylo sympatický. A o Portmonce nemá cenu debatovat, ta byla super. Od začátku je to našlapaný dost hutnou atmosférou a i to mystično je ve vzduchu cítit, tudíž se člověk v podstatě nenudí, ačkoliv tempo vyprávění není zrovna nejrychlejší. Celá ta myšlenka, ať už se mělo jednat o novej ekosystém, buhví odkud sem dotaženej, nebo třeba samostatnej organismus mimozemskýho charakteru, a nebo nějakou formu nemoci (rakoviny-dublující buňky, fagocytující potřebnej materiál k přerodu ku svýmu vzoru), nechala tvůrcům hodně otevřený vrátka a tak si mohli dost neomezeně vymýšlet a hrát. Jsem si ale skoro jistej, že na tohle téma si tu zafilosofuje Helmutek :-), takže to nechám spíš jemu. BOJLER: S odstupem času si řikám, že mohlo jít o hostitelskej organismus, jehož cílem bylo vymazat lidi a vylepšit zvířata, popřípadě udělat z lidí nový bytosti, nově smýšlející druh, kterej by nebyl třeba tolik invazivní...těch teorií bude asi dost. Naprosto mě dostal medvídek, kterej mi svojí roztomilostí a láskou k lidem připomněl Večerníček o Medvědích bratrech. Uplně jsem si doved představit záběr, kde dovádí Vence Chaloupka na louce a celý díl končí záběrem na tohohle medvěda, kterak si pochutnává na spodní čelisti našeho milovníka dravé zvěře. Co mě trochu zamrzelo, ale vlastně mi to ani tak moc nevadilo (rozhodně jsem se nepokusil sáhnout si na život, jak tomu dělám pokaždý, když si omylem sednu na ovladač a pustim Novu), že si tvůrci neodpustili doslovný vysvětlení zákona anihilace a následný kreace. Z frajerky udělali ohňostroj a celý to tak trochu přepískli. Ono stačila postupná přeměna v částice s následnou kreací hmoty, prostě to bylo moc doslovný. Jinak jsem ale spokojenej.

Už když jsem poprvé slyšel o tom, že se chystá film, jsem byl dost zvědavej, protože zvládnout 5-10 minutový díly je pochopitelně něco uplně jinýho, než si vykasat rukávy a udělat rovnou celej film. Bohužel jsem si ale celou dobu připadal, že koukám na jednotlivý díly, který jsou na sebe prostě akorát naroubovaný (ne pořád, ne všude-občas ale jo a to mi kazí celkovej dojem). Kancelář Blaník mi k srdci extra nepřirostla, ale jsem za ni fakt rád a za jí podobný projekty taky-ať už jsou literární, nebo filmový formy, protože tohle je kurva to, co nás ještě pořád dělá svobodnejma. Tohle je to, že někdo sice píčuje, ale vždycky se najde člověk, co vidí věci tak, jak jsou a díky systému, kterej (naštěstí) ještě pořád máme, se na Tondu Blaníka a jemu podobný vocasy můžeme svobodně koukat a svobodně to tu chválit a nebo prasit v komentářích! Jak na Kanceláři, tak na Prezidentovi mi vadí přehnaný vulgarity, asi bych nečekal, že tohle někdy řeknu, protože nedávno mi někdo řek, že umim bejt sprostej jak hovado, ale tady mi to občas prostě tahalo uši-postě to na mě působilo uměle, nepřirozeně a nějak na sílu dotlačeně. Samozřejmě beru, že Tonda je hrubý zrno a lobbista a s ničim se nesere, ale...Oceňuju vtažení prezidentských kandidátů, asi nejvíc mě pobavil Topol a nejvíc wírd výraz nasadil Fischer.Bohužel tam tý interakce mohlo být víc. POZOR BROJLER. Zjevování Havla mě tu docela i pobaviloa akorát mi dokázalo, jak my Češi rádi myslíme na to, co bylo a pořád si to doma oprašujem, leštíme, ale už sereme na to, co je teď a že by věci mohly bejt třeba trochu jinak, kdybychom se furt tak zoufale nefixovali na budoucnost. Celej film ale zachránil Háva s Železnym, to bezkonkurenčně. Takže díky za to, ale na víc jak pěkný 3* to prostě nevyšroubuju.

Jízda to teda určitě byla. Je jen hrozná škoda, že směr byl spíš klesající s občasnym tepovym záškubem. Mně osobně strašně vadí, když se takovej projekt není schopen vyčerpat a dost často vaří z vody. Tady voda vřela prakticky nonstop a bylo to znát. Herci mi přišli totálně nezúčastněný, jak když si odskočili od jiných projektů a jen někoho suplovali. POZOR BROJLER. Jsem ochoten přistoupit na hru, kde nám zmutujou/geneticky se modifikujou určitý organismy, nejsem už ale ochotnej sledovat totální nonsensy typu: Vlka nezničí ani raketovej nálet, obrněný transportéry, ale krokodýl mu ukousne hlavu jak když ji má z karamelu. Další věcí, která mi prostě vadí, a už jsem to psal u Player one, je totální žánrová disbalance celýho snímku. V jednu chvíli míříme na mladší diváky, pak až horrorově vraždící vakovlk likviduje elitní jednotku zabijáků v lese a najednou je tam střih na gorilu, co ukazuje prostředníček. Proč? Vždyť je to zbytečný. Proč to neudělat temný, aspoň trochu reálný a nápaditý? Jasně, efekty jsou skvělý, digi-bordel funguje. Krokodýl je takovou mikro godzillou a zvířata jsou prostě pěkně udělaný. O tom žádná. Ale podle mě stojí za prd i to, že se film opírá o Johnsona, kterej tu má svou klasickou roli nařvanýho týpka, jehož nic nezastaví a veškerý hlášky se nutně vztahujou k jeho tělesný konstituci a vzhledu. Nebaví mě divnosti jako, na americký vojenský základně je postranní ulička, kde můžu zlikvidovat vojáky a nikdo to nevidí, nebaví mě, že je hlavním hrdinům všechno tak moc ulehčený jen proto, aby už se moh rejža konečně vystříkat nad tim, jak bude vlk bourat budovy...Vlk!! Další, pro mě, nevydejchatelnou postavou je bratr z Energysu, kterej měl bejt asi komickou vsuvkou, ale byl spíš trapnýho charakteru. Tohle jsou prostě věci, který ten film bouraj, celý to pak působí necelistvě a člověku připadá, že o film vlastně nešlo, že šlo jen o to ukázat zvířata, co ničej město. Dilema mezi tři a dva pro mě vyřešil záběr, kdy gorila sežere jedinou osbu za celej filma a ta má nutně u sebe antidote. Prostě jedno velký WUT.

Hele, ty vole, dyť je to Špílberg, to musí bejt přece dobrý, pome tomu dát pět hvězd, to se přece očekává, že tomu dáme pět hvězd, ty vole, dyť kdo tomu nedá pět hvězd je přeci kretén, sem slyšel a taky sem slyšel, že čim víc je film nekonvektní, nebo teda nějaká kondukce, vedení tepla, vole- to bylo spíš jako něco s hutnym, hutností, slátanina, né-pět hvězd určitě! Nejsem schopen říct, co jsem vlastně viděl, jestli bylo všem, kromě mě a Helmutka, dovoleno podívat se do "říše za zrcadlem", jestli těch 86 % je odrazem hodnocení lidí, který teda, na rozdíl od nás dvou, který viděli jen tu špičku ledovce, co čumí nad hladinou a ostentativně tam trčí-nic s ní nehne, viděli tu masu, která je pod vodou a je daleko větší, hutnější a prostě se nerozsype hned, když na ní posvítí slunce, nebo ji někdo pochčije. Fakt nevim. Já akorát vim, že kdybych v tom kině seděl sám, tak jsem usnul a kdybych si to pustil doma, tak bych se asi neovlád a udusil se igelitovym sáčkem. Můžu teda nabídnout jenom svůj zcela objektivní, nikoliv subjektivní, ale objektivní (jelikož tomu kurva rozumim) názor. KOmentáře typu "Spielberg si hraje a kdo si hraje nezlobí", nebo "smál jsem se až mi tekly slzy" apriory splachuju do hajzlu. Já se taky smál, ale ke konci už spíš zoufalstvím, to bych bral-ale to dotyční nepíšou. Ale teď už k samotnýmu filmu. Do první půlky, respektive do najití druhýho klíče, by se dalo říct, že to bylo dobrý, svěží, člověk se musel chvíli rozkoukat. Ono je to ve svý podstatě pěkně udělaný, nápaditý a ano- s odkazama. Ale co jako? Když se ráno vyseru, nechám to hovno plavat v záchodě, ale nechám za nim na stěně promítat Jurskej park, nebo hrát Duran Duran, bude to hovno lepší a ten,co po mně půjde, to přijme s nadšením? Láká mě odpověď: "Ale hovno." Myslim si, že to ale všem došlo. Takže vší tý svěžesti je dost akorát na lahvičku sava a jakmile se naplní, začnou mě pálit očia mam chuť to celý vylejt. Okamžik, kdy to celý vylejvám a to neodvratně a bez jakejchkoli výčitek, je chvíle, kdy se odhalí skutečný postavy a nahraděj, do tý doby, celkem dobrý avatary. Černoška s opičí tlamou mě nebavila, čínskej spratek byl spíš trapnej a ten třetí vocas jen do počtu. Do toho ta láv story mezi hlavníma degenerátama-věřil jsem jim to jako avatarům, jako lidem prostě ne. Sorry jako. Do toho mi vadilo fakt x pomůcek, přesmyček a oslích můstků, kterejma si Spielberg pomáhal, aby to celý slepil, bez nich by to byla totiž šílená slátanina bez hlavy a paty. Pak celá ta logika všemocný korporace, která ovládá všechno, ale školí ji kretének z krabice dva na dva s holkou, co vede odboj, přičemž je to prostě normální dylinka, který člověk ani ten její sick osud nemůže věřit. Tak tohle duo školí tucty analytiků, odborníků na vyhledávání a problematiku života velkýho tvůrce. Tihle dva, protože mládí, protože láska a protože osumdesátky, který nezažili, ale maj je zmáklý víc než ti, co v nich žili! Krutě mě sraly faux pussy typu: neschopnost nabořit dodávku řízenou šimpanzem pomocí vytuněný káry, neschopnost cvičený agentky přeprat dva malý debily a totální absence policie po celou dobu filmu. Ale nakonec, nakonec jich je tam jak much, zlí vykořisťovatelé stáhnou půlkya odcházejí v poutech. Proč ne? Ale dopředu musí být divákovi zřejmý, na co jde koukat, jestli na komedii, drama, parodii sebe sama, nebo něco mezi. Ale ne, že je to mix všeho a zároveň ničeho. Takže já prostě musim vytáhnout virtuální pěst a nacpat ji těmhle Playerům pěkně postaru do zadku a dát jenom dvě. Jak říká Helmutek, dvě nejsou ostuda! Tak se mi tu neposerte. Ale za mě, pochvala to teda taky není.

Soukup je celkově bizarní človíček s patologickou potřebou pojmenovat každej svůj pořad po sobě, aby si každej zapamatoval, že se jmenuje Jarda a né třeba Matouš. V mládí ho totiž šikanovali a řikali mu Jaryne, Jarýnku. Malej Jarýnek měl sen. Sen, ve kterym vede nejhorší televizní stanici, která nemůže konkurovat ani tureckejm telenovelám vysílanejm v ženských věznicích v Turkmenistánu. Měl se, ve kterym je generální ředitel této stanice, kde se obklopí lidmi smýšlejícími stejně jako on budou tvořit. Budou inovovat. Přinesou na svět něco nového. Kvůli tomu taky vznikly pořady jako Instinkty Jaromíra Soukupa, Aréna Jaromíra Soukupa, Obřízka Jaromíra Soukupa a Diletant Jaromír Soukup přikuluje. Do značné míry mu konkuruje Honzík Musilovic, který jakožto fundovaný odborník ve sféře vztahů dokáže rozlousknout jakýkoli rodinný nešvar, či problém, musí často vystavit na odiv svou homosexualitu a proto občas profesionálně reaguje ve stylu: "Aby ti homosexuál nedal přes držku." Tím si dokáže, že je ve studiu plném herců a lopat největší macho, zastrčí si péro zpátky do poklopce, pochčije jeden dva hydranty a jde si domu lehnout. Podobně to má takhle Jaromír Soukup. Ve své aréně zpovídá lidi, kterým šermuje před očima rukama, mnohdy bez smyslu či návaznosti odbíhá, nebo přebíhá mezi tématy. Během odpovídání hosta leze do diváků, překračuje paní Růženu, která se chce zeptat na to, co prezidentský kandidát udělá s tím, že jim loni někdo postřelil ve chlívku prase a pak se zase vrací, aby dál šermoval rukama a chrlil nesmysly. Dost často vás třeba zaskočí dotazem jako: "Slyšel jsem, že vám na škole nešel tělocvik, ukažte nám tady kotrmelec, ať víme, že to není pravda." Další věcí je, že lidi, kteří maj to výsostné právo se do Arény Jaromíra Soukupa dostat musí projít složitým výběrem, který mnohdy není zrovna úplně jednoduchý. Prvním úkolem bývá, že vám Jaromír Soukup hodí míček, pokud míček nechytnete, jste přijati jako diváci. Pokud se stane, že míček nechytne více lidí a hrozí, že by se Aréna Jaromíra Soukupa náhodou přeplnila a hodnota inteligenčního kvocientu by mohla náhodou atakovat hranici "průměrný retard", položí vám Jaromír Soukup ve své Aréně Jaromíra Soukupa jednoduchou otázku:"Máte před sebou polévku, vidličku a polévkovou lžíci, jaký postup zvolíte k tomu, abyste zdárně snědli polévku?" Pokud odpovíte, že si polévku vylijete do klína, odkud ji sníte vidličkou a lžící půjdete odvolit Zemana, máte místo v první řadě.

Ta představa, že projíždí černoch Comptonem, nebo třeba Brooklynem a bojí se, jestli nepotká pošahanýho orca, nebo snad blbě nezabočí do uličky, kde tihle rozkošní sympaťáci hrajou kostky, akorát maj místo kostek lidský hlavy, je celkem komická už sama o sobě. Do toho se přidá buržoazie elfů, jejichž hovno pochopitelně nesmrdí a uprostřed tak nějak balancujou lidi. Co by se mohlo posrat? Klasickou zápletkou je honba za předmětem symbolizujícím neomezenou moc, kterou chce logicky dostat každej tacoc oblizující Esteban, hroznovou sodu pocucávající Jamal a prostě uplně každý zviřátko z tohohle, moderním exodem, nedotčenýho světa. Celý je to slušně nabitý akcí, hláškama, rvačkama a prostě celkově je to podle mýho slušná honba za kouzelnou hůlkou. Sám bych na něco takovýho rád koukal v seriálový podobě.

Tak tu máme další nominaci na zlatou sošku. Loňskej Moonlight vsadil na jistotu, čili zakomponoval homosexualitu a téma antirasismu, tudíž to bylo, jak se u nás na italský riviéře říká, jako strčit předpečeného krocana do trouby.Jsem teda dost zvědavej, jak si s něčim takovym, co tu teď před náma doslova stojí, poradí diváci. Já jenom doufám, že se tenhle snímek nedostane k typicky zahořklejm bigotům, kterým se orosí čelo pokaždý, když se řekne "radiátor". Byla by totiž škoda, aby něco takhle ryzího a čistýho, jako je právě Call me by your name, bylo nesmyslně shazovaný. Někdo to tu přirovnával ke Zkrocený hoře, to je ale mimo mísu, protože tam šlo o lásku zakázanou a společností nakonec tvrdě potrestanou. Tady jde o takový to michelangelovský jančení a pitvoření se u šálku espressa, zatímco krásně xantofylama vybarvený ovoce ozařujou sluneční paprsky a v pozadí zběsile a za líbezného zpěvu prcá ptactvo. Můžu říct, že je to celý brilantně nasnímaný a režisér jde od začátku tvrdě na věc ! Až mi z toho vyskočilo péro z gauče. Za bravurní pokládám i herecký výkony obou zúčastněných herců, je mi sice jasný, že v Hollywoodu je díra jako díra, ale stejně... Hammera si na první dobrou vybavim jako jednoho z MUŽŮ ze S.T.R.Ý.C.E. a teď se mi tu před očima prohání v minikraťasech a osahávaj si společně s Chalametem pytlíky....na rozdíl od kokotin, jako je KIng Cobra, kde je homosexualita vyjádřená prostřednictvím materiálního chtíče vykoupenym nechutnym obtesávánim ánusů, tady je zobrazená láska ve svý asi nejhezčí podobě. Ono samo prostředí nahrává ke vzniku něčeho takovýho. Všechno je vybraný dokonale. Itálie, roční období, 80.léta, bohémství, básně, umění, to všechno pak vhodně doplňuje to skotačení dvou kluků, který by Luis C. K. jistě okomentoval tak, že ačkoliv by tomu sám nevěřil, může člověka svojí sexuální aurou naplnit i něco takovýho. Na tom vztahu je ale primárně krásný to, že je krátkej a proto tak dobře funguje, Já si totiž uplně dovedu představit, jak by Hammer po čase zjistil, že mladej prdí ze spaní, má na ěci jinej názor a idylka by skončila, ale kombinace krátkýho časovýho intervalu, ve kterym se příběh odehrává a doby, do který je zasazenej, tvoří pro diváka naprosto věrohodnou příběhovou kostru, který snad nejde nic vytknout. Konec je pak opravdu, jak už někdo tady psal, devastující. Osobně jsem se přistih, že si přeju, aby ten americkej vocas odněkud vyskočil, třeba z toho krbu, do kterýho Chalamet čumí, roztočil ten vrtulník a šli si zařádit někam na louku do kopretin a hlavně byli šťastný. Scénáristi ale homosexuálům nepřejou a tak tyhle příběhy prostě šťastně nekončej. Možná, kdyby končily, nedostaly by ani tu nominaci. Je ale na místě vyzdvihnout orientační zmatenost mladýho Leonarda, který do celé věci tak trochu neuváženě zabrousil, aniž by věděl, jak z ní nakonec vybrousit, jak by řekl klasik. Film pak odkazoval na to, že ho to semlelo...Blbý skutečně je, že tady ten vztah vyčnívá i díky tomu, že je Hammer o poznání starší a vzbuzuje tak podvědomě ostražitost, kdy si našinec může říkat, že kluka zatáhnul do něčeho, co v něm ani nebylo. Kluk v celý svý neucelenosti, kdy mu pochopitelně stojí pipík z každýho obnaženýho těla potírajícího se broskví, nemusí být nutně homosexuál, natož se tak striktně definovat. Před Oliverem prožívá určitou vztahovou paralelu, která může bejt do uritý míry chápaná jako truc Oliverovi, truc tomu, že si ho nevšímá, byť on stojí o jeho pozornost. Jde o to, jestli to celý nevyznívá trochu jako stav, kdy si mladej důvěřivec najde mužskej vzor, staršího bratra, někoho, ke komu cítí náklonnost, která je pak tim druhym člověkem zcela uzmutá a přemodelovaná v něco, co v samotnym zrodu myšlenky souznění a přátelství ani být nemělo. Samozřejmě je tam řečeno, že kdo by neměl rád Olivera a že je Oliver sexy atd, což ve mně nahlodává myšlenku, že není všechno péro, který stojí. Pohopitelně to opravdu ale mohlo bejt i tak, že se dva mladý kluci našli a jelikož, co si budem povídat, to řezivo tam za moc nestálo, tak jim ani nic jinýho nezbylo.

Možná, že anotace dělá tomuhle filmu trochu medvědí službu, protože jsem se díky ní na všechno soustředil jako na horor a nehledal jsem v tom všem nijakou hloubku, nebo skrytou podstatu - prostě jsem si myslel, že to je typická horová sračka s klasickejma klišé, který si tenhle typ filmů prostě nemůže odpustit. O to víc jsem čuměl na konci, kdy mi až přeběh mráz po zádech, protože to ve svý podstatě - to finále - bylo skvělý. Uplně vim, jak jsem si celou dobu říkal, jak by mohl takovej hnusnej tlustej paklíč někoho odhalit/ mít takový koule pouštět se do útrob ženskýho blázince a prostě bejt natolik vyrovnanej člověk, aby to všechno dal. Na konci mi to teda potvrdili, za což jsem byl rád - to, že to je hnusnej tlustej paklíč bez koulí. Osobně nemam horory rád a nijak je nevyhledávám, takže nemůžu moc posoudit, jestli ty lekačky byly dobrý, nebo vlastně dobrý vůbec nebyly, ale za sebe můžu říct, že jsem se celkem bál. Ona ta myšlenka sama o sobě, kdy se někdo sám vydává s rozjebanou baterkou do sklepení, kde někdo běhá, bouchá a hystericky se směje, je prostě debilní, ale tady to mělo všechno vlastně odkazovat někam vejš a tudíž musim zpětně říct, že to hlavu i patu mělo. A co do charakteru profesora Goodmana (tady je skvěle zvolený i to jméno, má to logiku a asi né každej to odhalí), celej film, všechny tři příběhy, všichni tři lidi jsou vlastně jeho kurva krutym zrcadlem a to je na tom závěru fakt krutý. Až jsem ho litoval a to i přes to, že to byl takovej červ. Dostaly mě třeba apaticky stojící rodiče v kuchyni toho kluka, nebo hystericky zakřičený STAY v autě v lese, mrtvolnej odraz v okýnku auta samotnýho profesora, hledání ženský v tom ústavu...tohle všechno, když se poskládá dohromady, tvoří zajímavej celek, ale na vyšší hodnocení by to asi chtělo vidět znov a a ověřit si, jestli to všechno fakt tak fungovalo, nebo to byla jen haluz.

Málokterý pokračování se spolehlivě povede tak, jako tohle. Upřímně, měl jsem z toho docela strach. Hned na začátku ale zabodovala perfektní bitka v taxíku, typicky vaughnovsky natočená, a od tý doby nebylo prostě o čem. Nechyběla nápaditost, hravost s detaily, barevnost a zároveň úžasný idiotství celýho filmu, potažmo smysl pro sebeironii (důkazem je finální hláška Eltona o backstagi). Dějově to asi není uplně něco, na co by člověk na smrtelný posteli vzpomínal, zatímco by se pokoušel naposled omylem napít ze svýho bažanta, ale v danej okamžik prostě všechno funguje a baví podle představ. Taky je třeba vyzdvihnout bravurní výběr herců, díky čemuž ze snímku sálá pohoda a našinec si tak rázem dovede představit, jak se asi všichni u natáčení nasmáli. Proto moc nechápu zdejší uslintánky, který tomu dávaj dvojky/trojky....jedinym vysvětlenim mi je asi to, že se lidi zapomněli bavit a radovat z píčovin. Howgh!

Letošní nominace jsou pro mě teda z velký části spíš v kategorii Zlatá malina. Spolu s Vodní kokotinou, kde si žádná Ariel nemůže bejt jistá před kloakálním vyprzněním novodobě pojatym Hastrmanem, je tohle, aspoň pro mě, fakt totální dno. Natočit film o nejkritičtějším období dospívání mladý poťapaný holky, může znít asi i zajímavě, protože dnešní doba (jako každá jiná) si s sebou nese určitý úskalí a to hlavně, jste-li uplně dementní nána, vyrůstající v tradičně americky osobnostně předimenzovaný rodině, kde pravá ruka hajluje a levá hlásá komunismus a vychovává-li vás tradičně přepíčená matka s uťáplym fotříkem. Nicméně způsob, kterym je to tady podaný, je tak strašně nudnej a chvílema jen rádoby strhující, či překvapující, že dokáže spíš uspat, nebo člověku způsobit vykroucení krčních obratlů. Lady Bird je totiž přesně ten typ filmu, na kterej jsem se podíval včera večer a dneska už nevim, vo čem vlastně byl.