Recenze (91)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/015/15493_d123c3.jpg)
Přátelé Eddieho Coylea (1973)
BULLITTŮV PŔÍPAD, známější snímek režiséra Petera Yatese je fajn film, ale človék si z něj po delší době vybaví jen tu slavnou automobilovou honičku. Příběh za moc nestál. Tímto zásadním nedostatkem naštěstí netrpí tato o pět let mladší žánrová lahůdka od stejného režiséra. A tak se zde velmi stylové podání nachází v symbióze se skvěle napsanou zápletkou s perfektně vykreslenými postavami a vytříbenými dialogy. Zásluhu na tom bude mít asi zmiňovaná kvalitní literární předloha. Po shlédnutí je Vám pak jasné, že se zde Tarantino, Ritchie a spol. více než inspirovali.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/862/160862876_358fc7.jpg)
Drive (2011)
Tento rok byl ve znamení zajímavých stylových crossoverů. Jedním z nich byl film HANNA, který kombinoval béčkový příběh s výborně stylizovaným vizuálem a jedinečnou atmosférou. Tento film má s HANNOU několik společných rysů. Také je to film druhé kategorie s úplně primitivní zápletkou, také má zajimavé zpracování a atmosféru o kterou se zde stejně jako v HANNĚ velkou mírou zasloužil perfektní soundtrack. A stejně jako u HANNY velkou slabinou filmu je dle mého názoru právě ta béčkovost, ač záměrná. I když tady to nebije tolik do očí, jako v zmiňované HANNĚ. Pod maskou z melancholické a pulsující atmosféry která mi něčím vzdáleně připoměla ZBĚSILOST V SRDCI Davida Lynche se schovává bohužel jen tuctovej béčkovej americkej krvák.
Robota (2010) (TV film)
Jako zjevení působil tento dokument na obrazovce v poslední době jinak bohužel názorové ploché České televize. Ve světle toho, že se zabývá skutečnými současnými problémy a přínáší komentáře naši intektuální elity, se dá filmu odpustit i jeho rutinní a podprůměrné zpracování.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801502_8429ae.jpg)
Win Win (2011)
V poslední době je v módě ledasco, co není prvoplánovitý kasovní trhák označovat nálepkou indie. Což je případ i tohoto filmu. Ale co je ještě nezávislého na klišoidním, rutinním a moralizujícím filmu s předvídatelnou zápletkou a product placementem? Že se v něm nemlátěj v 3déčku roboti?
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/552/159552137_e20144.jpg)
Muž bez mobilu (2010)
Velmi lehké a příjemné osvěžení na 46.MFFKV. Mladý nadějný režisér Sameh Zoabi líčí humornou formou život lidí v arabské vesnici uprostřed Izraele. Jeho humor ledasčím přípomene například snímky Fatiha Akina, je založen na intearkci v rodině a na absurditě situací. Zároveň nenásilně popisuje společenskou situaci v Izraeli. Narozdíl od Honzy dAve si nemyslím že by film byl štvavý, spíše bych řekl, že si pouze autor zachovává názor, s choulostivým tématem velmi dobře zachází, například se nebrání dělat si legraci z předpojatosti a umíněnosti arabských starousedlíků. Výsledek pak působí uvěřitelně a objektivně. Rozhodně pak nelíčí "utrpení arabů ve státě Izrael", spíše bych řekl že v druhém plánu dokumentárně popisuje situaci z pohledu člověka který zde vyrostl. Tím pak plní jedno z poslání kinematografie, kterým je podle některých filmových teoretiků přinášet obraz o stavu světa. Tento film je však dle mého názoru především o humoru a mezildských vztazích. Myslím že o Samehu Zoabim ještě uslyšíme.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/373/373874_0aed08.jpg)
Sunflower Hour (2011)
O publiku na karlovarském filmovém festivalu se říká, že je velmi vřelé a odvázané. Projevuje se to například při již obligátním potlesku při odnášení mikrofónu před začátkem promítání, nebo při spontánních aplaudech v průběhu projekcí. Letos mi však tato vlastnost publika ne vždy úplně sedla. Příkladem je nekritický úspěch fimu Sunflower Hour a ovace, které vyvolala jeho projekce, z kterých byli překvapeni i samotní tvůrci. Těžko totiž říct, zdali takový film, tedy spíše taková lehká provokace natočená bez velkých ambic a za pakatel, kvalitou připomínající studentské cvičení si vůbec zaslouží projekci na mezinárodním filmovém festivalu. A ačkoliv jsem se několikrát zasmál, tak celkové se mi nelíbil ani jednoduchý a sprostý pubertální humor, podobný humoru například v seriálu Southpark. Mimo mísu je pak u takto amatérského a nízkorozpočtového snímku poukazovat na nevyrovnanost hereckých výkonů či slabé zpracování. Možná že kdybych byl náctiletej, nebo bych film viděl na nějakém festivalu studentských filmů, tak bych byl tomuto snímku nakloněnější.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/452/159452243_d99a0c.jpg)
Solino (2002)
Fatih Akin je můj nejoblíbenější současný německý režisér. Jeho stěžejním tématem jsou život a trampoty přistěhovalců v Německu. V Solinu toto téma bravurně kombinuje s poctou italské poválečné kinematografii. Za pomocí úžasného filmového jazyka, který stojí na brilantní schopnosti Fatiha vyjadřovat se obrazem a na jeho dramatickém nadání, přináší rafinovaný příběh dvou bratrů v Německu žijících Italů. Solino vypráví o jejich vzájemném vztahu, vztahu k rodině, k ženám, filmu, o jejich dospívání a životě v cizí zemi. Způsob jakým k nám pak Fatih Akin skrze plátno v případě Solina hovoří mi evokuje např. Feliniho AMARCORD. Příběh je nám vyprávěn s neuvěřitelnou lehkostí, úžasným humorem, zároveň však vypráví i o strastech a to mu spolu s dobře napsanými postavami dává na uvěřitelnosti a autentičnosti. Fatihu Akinovi se podařilo natočit opravdu krásný film, který však není kýčem. Mám tento film moc rád a dle mého názoru patří k vrcholu současné evropské kinematografie.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801493_c6813c.jpg)
Jmenuji se Oliver Tate (2010)
Pod zajímavým a dynamickým obrazovým výrazivem se v případě tohoto filmu bohužel skrývá banální a lehce klišoidní milostné - rodinné drama, kterému velmi rychle dochází dech. Naštěstí je tu britský humor a britská retro stylizace, která filmu dodává další rozměr. Filmu by určitě ale prospěl hlubší a rafinovanější příběh. Tak snad příště.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/948/164948376_5f2ccd.jpg)
Roming (2007)
Vejdělek si hraje na Kusturicu, Polívka s Labudou na cikány a je to hódně hódně ubohý pičo. Až je trapně na to koukat.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/671/164671082_758c95.jpg)
Sedm a víc (1973)
Docela koukatelná americká detektivka ze sedmdesátejch, i když teda zmiňované FRANCOUZSKÉ SPOJCE dle mého názoru nesahá ani po kotníky. Jedním z důvodů může být povrchní vykreslení ústředních postav, nebo přímočarý a předvídatelný děj. Jen jsem se místama divil, jak je možné, že takoví přísňáci jako jsou členové hyperelitní jednotky 7ups jsou tak leví a tolikrát to za film tak školácky zvrtaj.