sharktoucher

Že jim na výsledku záleželo a ono se to prostě nepovedlo, je věc jedna. Že navíc ale svůj výtvor ještě totálně zabili za uši rvoucím dabingem amatérské úrovně, to se chápe těžko

Tak toto se opravdu ale velmi nepovedlo...!

První hvězda - strhující životní cesta od bezvýznamnosti na úplný vrchol a zase zpátky. Ta druhá - důstojné a působivé připomenutí osobnosti nedoceněného hudebního vizionáře a charismaticky arogantního fanfaróna 80. let. Hvězda třetí - míra autenticity, kterou dokázal Rubey při ztvárnění Falcova afektovaného verbálního projevu dosáhnout. Čtvrtá - za fascinující vhled do zákulisí showbusinessu. A konečně pátá - no pochopitelně za všechny ty hity, které během nemnoha svých šťastných let nasázel do hitparád. Proč jsou tedy nakonec hvězdičky jen čtyři? Kdo ví, v čí hlavě se zrodil nápad, že bude pro film lepší ty písničky nazpívat znovu. Přetočené klipy tady nevadí, ale pokus o napodobení Falcovy pěvecké suverenity a jeho originálního "vídeňského rapu", to se prostě nemělo stát...

Je to křeč - je slyšet už od premiéry. Možná naivní dotaz - a není to schválně? Není ta křeč Sněženek a machrů po 25 letech záměrným odkazem na rozpačitost až křečovitost mnohých abiturientských srazů, jejichž účastníci se marně snaží vyvolávat ducha někdejší spontánnosti vykřikováním dávno zavátých hlášek s očekáváním jediné správné odpovědi - té tehdejší? A následný povinný smích vyvolává skryté pocity trapnosti i u těch, kteří ho právě provozují... Takže právě tak na mě pokračování Smyczkovy kultovní komedie působí. Samozřejmě, pár nových prvků bychom tu měli - sympatická pubertální klackovitost J.A.Duchoslava je nahrazena jeho nynějším přehráváním a prkenností, stejně jako Veronika Jeníčková zardousila své někdejší přirozené herectví pod záplavou plastických operací. Suchánek se posunul do plusu, ale opravdu nedoceněný talent vidím ve Václavu Koptovi s jeho naprosto přirozeným a uvěřitelným projevem. Záběr, kvůli kterému stojí za to i tak film vidět: Dojemný detail náhle posmutnělé tváře Radka Brzobohatého při rádoby rozverném nočním sáňkování - přesně jako když na abiturient-party na chvíli vypadnete z role a v duchu se zeptáte "čemu se tu vlastně smějem, když už je to všechno dávno pryč?" Smutný příběh...

"Hanebný panchart" Daniel Brühl v kokpitu s nápisem Niki Lauda? Světe div se - ta iluze funguje! Upe v pohodě!! Těžko říct, jestli uznání za to vyjádřit maskérům, nebo samotnému herci. Každopádně metamorfóza je natolik autentická, že ani pamětníkům nic nebrání ponořit se naplno do toho úchvatného souboje dvou ikonických pilotů, z nichž jeden to málem nerozdejchal v r. 1976 na Nürburgringu, zatímco druhého následně porazil nedostatek vlastní cílevědomosti. Hunt vs. Lauda. Dokáže 40 let stará rivalita oslovit i dnes? Rivalové jsou jasně kladnou odpovědí. A nemusíte se bát ani v případě, že vás doteď cirkus F-1 míjel obloukem. Hlavně zkuste zapomenout na zbabranou Stallonovu Formuli a jako vstup do děje zvolte třeba celovečerní dokument Zlatý věk Formule 1. Znalost dalších souvislostí není sice nutná, ale na poutavosti Rivalům hodně přidá...

Je to dobrý? Není to moc horký? Hodnoceno počtem kultovních hlášek nenatočil Bebel nikdy nic lepšího. A tohle prostoduché hodnocení kupodivu funguje! Komisař Borovitz vulgo Antonio Cerutti je totiž postavou, které tvůrci - Belmondovi přímo na tělo - nadělili ten nejlepší poměr komediálních, akčních a kriminálních prvků. A když pak maestro ještě tu a tam jako šafránu utrousí pár lehce filosofujících mouder, má vás na lopatě. Tedy - vás... Mě měl! Ale nutno přiznat, že já na tom filmu ujížděl od svých 10 let a chtít ho teď objektivně hodnotit po takové době "intimního soužití" je jako sázet na nápravu inspektora Massarda (pardon - komisaře Massarda), tedy bez šance. Tak snad jen pro zdání objektivity - mírně bezradná a křečovitá mi závěrečná scéna připadala už tenkrát... A netradiční dabér? Nutno uznat, že Miroslavu Moravcovi se podařilo sladit výraz s vizáží pařížského šarméra vskutku obstojně. Klobouček.

Lid vs. Jordan Belfort: Můžeme ho odsuzovat, můžeme mu závidět. Můžeme ho i obdivovat - alespoň jeho talent motivovat (či spíš zfanatizovat) své spolupracovníky a zapůsobit na pudy klientů obdivuhodný je. To všechno můžeme. Co ale musíme, je smeknout před strhujícím filmařským hodokvasem, který na půdorysu jeho pamětí Martin Scorsese rozpoutal! Asi nikdy v životě mi tři hodiny neutekly tak rychle! Vlk z Wall Street není ódou na bezskrupulózního burzovního selfmejdmena, ale gejzírem tvůrčí nirvány nad objevem tak silného, dekadentního a přitom autentického příběhu. To, co tu v herecké euforii převádí DiCaprio, je pak skutečná třešinka na dortu. Nevím jak vy, ale já jsem ve finále motivačního projevu před davem spolupracovníků z jeho vyceněných tesáků doslova viděl kapat krev nebožáků, vysátých jeho nenažraností a jejich vlastní naivitou!

"Až budem plnoletí, ty a já..." - poslouchat v kině tuhle písničku (a samozřejmě i všechny ostatní, dnes už zlidovělé hity z filmu), to byl pro tehdy sedmiletého caparta úchvatný zážitek, který - kupodivu - i po 37 letech ztratil ze své intenzity pramálo. Nadchnout cílové, tedy dětské publikum a spolu s ním stejnou měrou i rodičovský doprovod je svatým grálem všech tvůrců tohoto žánru. Šťastný výběr protagonistů, v nejlepším smyslu chytlavé hity s neinfantilními, děj posunujícími texty, na svou dobu revoluční triky a až nakažlivá hravost tvůrců, spojená s jejich darem dívat se dětskýma očima - díky téhle šťastné kombinaci bylo pánům Svěrákovi, Lipskému a Uhlířovi po zásluze dopřáno si ten grál potěžkat :o)