Janek

A je to tady, devadesátky začínají mít příjemnou nostalgickou patinu. Říka se, že každý život by vydal na jeden film, a že nejlepší spisovatel je život sám. Něco na tom bude. Chbosky to tímto filmem splinil. Vložil do filmu tolik hmatatelných pocitů a emocí, že ani nevím, komu se to v tomto žánru o dospívání naposled takhle povedlo. Na sugesci tomu přidává matný zrnitý ´devadesátkový´ filtr a samozřejmě herecké výkony (Ezra Miller, Emma Watson). Trošku mě jen zmátla ta závěrečná dramatizace, ale určitě se jedná o nejpříjemněji strávených sto minut v tomto roce. 80%

Umírněnější, do jisté míry civilizovanější a obecně lepší než Zohan se Sandlerem. Ale je to stejná krevní skupina. Film s dobře podaným poselstvím, který ale trpí všemi neduhy jako předchozí Cohenovy filmy (ohromná nevyrovnanost - jeden chytrý vtip na deset pokleslých a pitomých). Diktátora ale nelze špinit, očividně baví a to je v dnešní pochmurné době důležité.

Solondz je jedním z nejosobitějších scénáristů a režisérů, potvrzuje to každý jeho nový film. Bohužel opakuje stále stejná témata, je dost možné, že za chvíli už bude střílet jen slepýma. Další problém jsem měl s tempem filmu, do poloviny jsem se bavil, od poloviny nudil. Škoda, že Solondz ještě trochu nepřitvrdil, od něj se to čeká. Momenty to má a já se těším na další kousek tohoto za mlada evidentně pohlavně zneužívaného režiséra.

Židovská svatba je natočena geniálně a Giamatti s Hoffmanem kralují. Škoda ale, že se z toho nakonec vyklubalo ubrečené depresivní drama. That´s life. 70%

Spolu s Drive jeden z nejsmyslnějších (od slova smyslný) anglo-amerických filmů za poslední dobu.

Paul Rudd to jednoznačně táhne (a vlastně celé osazenstvo), jeho postava je dobře napsaná: bezelstně upřímná (až hloupá), ale překvapivě situace netahají za mozek a dobře plynou. Já se nenudil a odpouštím trochu slabší finále. 70%

Báječná léta revival...

Ve scéně, kdy se bráchové Bridgesové perou u plotu, je čitelně vidět postava zvukaře... jak toto může ve střižně projít? :)

Já si těchto balzámů na mozek začínám nesmírně vážit. Pohádkově jednoduché (až tupé), ale vybalancováno tak, že vás obsah neurazí. Čtyři bratři nenudí (!), a to je přednost jak hrom. Tyto filmy by měli spadat pod speciální žánr; vyhledával bych ho.

Úžasné, atmosférické, precizní. Martin Scorsese se vybrousil do tvaru, kdy ani není poznat, že jde o Scorseseho. Hugo je zvláštní umělá hmota, tak nějak bez života... Jak by to natočil Gilliam nebo Jaunet? Těžko říct, ale rozhodně by Huga poznamenali výraznějším rukopisem. Je k nevíře, jak neskutečně rozmazleným divákům dnešní filmaři čelí: ale mě to nebavilo. - - - - - - - a umažte někdo Michaela Pitta, nehraje tam :)