Tatannka

Barry dělá to, co mu jde nejlíp – zabíjí lidi na objednávku. Není zvyklý si stěžovat, když se ale při sledování jedné z obětí náhodou připlete na herecký kurz, začne mít pocit, že by svůj životní styl rád změnil a stal se hercem. Příběh hitmana s duší, která se začne probouzet na hodinách herectví, je nejdřív praštěnou komedií, postupně v ní ale začíná jít do tuhého - aniž by přestala být vtipná. Nejenže podsvětí Barryho vtahuje zpátky, on sám si začíná představovat, že emoce, které díky vraždění zažívá, by z něj mohly udělat druhého Al Pacina. Kontrast narcistního rádoby uměleckého hereckého prostředí a roztomile pragmatického uvažování čečenských gangsterů, kteří chtějí Barryho schopnosti vytěžit, stejně jako jeho herecký kouč, nutí člověka uvažovat, co stačí k dobré komedii – Barry to každopádně všechno má.

Chci aby se mi ten film líbil, fandím mu, ale mám u něho občas smíšené pocity. A to nejenom proto, že Spike Lee je trochu sloppy co se týče timingu, občas asi i vedení herců a celkového tónu a vyznění některých scén, ale taky proto, že nacpat tohle téma, kde jde o každou nuanci do nutně schematického rámce si žádá oběti. Něco z těch mých smíšených pocitů vystihuje tahle recenze: https://www.jacobinmag.com/2018/08/blackkklansman-spike-lee-kkk-white-supremacy Ideální doplňující četba tohle: https://www.databazeknih.cz/knihy/ku-klux-klan-tady-bydli-laska-354390

Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl.

Přiopilá, nihilistická reportérka přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah a i pro nás je to v pořadí až druhá otázka - tou záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v místním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams v roli Camille snaží unikat. Nakonec se ukazuje, že jsme sledovali potměšilý horor - o tom, že ženy nemusí být z podstaty hodné a pečující, ale mohou být, stejně jako muži, pragmaticky, zvráceně zlé.

Dokonalá odpověď Hřebejka na kritiku Učitelky. Seriál, kde se postavy nedělí jen na bezpáteřní slabochy a čestné sympaťáky, a který nemá jednoduchý soud ani pro svoji dobu. Ukazuje i diletantství, které v 90. letech vyplave, když se přetrhne, byť špatná, tradice. Podnětů k přemýšlení se mu ale daří dát mnohem víc. Dobře napsané, dobře zrežírované, dobře zahrané, drhne to jen v detailech - nejlepší letošní český seriál.

Vězeňské béčko pro intelektuály se specifickým kouzlem daným pomalostí/rozvážností Vince Vaughna. Akční filmy možná našly svoji novou superstar – tvrdost, hrdost, hlášky a americká vlajka na zápraží tvoří starter pack, se kterým zachází nečekaně dojemně.

Možná nejlepší love story, kterou jsem kdy viděla. Nesnaží se totiž příběh dělat složitějším, ukazuje fáze zamilování bez jakéhokoliv dalšího dějového bullshitu a vypráví skrze Eliovu klackovitě upřímnou tělesnost. Elio. Elio, Elio, Elio, Elio, Elio, Elio, Elio, Elio……… Oliver, I remember everything.

Feťáci a dlužníci pozdního kapitalismu potácející se New Yorkem zachycení v příběhu přiměřeně chaotickém, poháněném hudbou Oneothrix Point Never a strachem z policie. Jeden z filmů odehrávajících se v dystopické atmosféře dnešních špatných městských čtvrtí, ze kterých zůstává hlavně nervozita - žádná záchranná síť neexistuje.

První epizoda je tak slibná! Bohužel to Jessica Biel všechno vyklopí moc rychle. A na rozdíl od knížky seriál všechen prožitý hnus v jejím životě vyladí až do té míry, že se svět zdá docela v pořádku. Jen nesmíte mít přísné rodiče a smůlu na nešťastné náhody : http://www.indiewire.com/2017/09/the-sinner-book-differences-incest-murder-nazi-abortion-orgy-usa-network-1201878805/

"Glenn, listen to me, you were a great writer, great. Now youre not." Kdyby Louise CK neodvařil jeho masturbační skandál, odvařil by se, o něco míň, ale přece, tímhle hrozným filmem. Jestli se po čase vrátí, snad to bude zase v kraťasech pokydaných od kečupu.