Anorak

Šílený Max mě donutil na CSFD ohodnotit 200 dalších filmů a poté složit náročný test, který ze mě rázem udělal odborníka, jehož názor nyní "slyšte". Max není Šílený, šílený je zbytek celého světa, ve kterém Max žije. Více by se tedy hodil název "Normální Max". Hudba k filmu se nebere od někud z vyšších sfér, jak tomu často u takových nářezů bývá, anobrž hudbu obstarávají samotné šílené postavy v čele s ještě šílenějším kytaristou, který do toho, děj se co děj, neustále mlátí. Ano, i v ten moment, kdy zrovna dostává do huby. Film nevysvětluje co a jak, nedobarvuje svět zdlouhavými dialogy, ten svět prostě jen je a divák má možnost seznámit se s některými jeho deviacemi obrazem. Technické části strojů mají každá své uplatnění, nejedná se o zbytečné okrasy jen aby bylo zdůrazněno, že auta rozhodně nejsou ta auta, jak je známe ze současného světa. Z brouka přivařeného na cisternu je vyrobena celkem obstojná střílna, tyče čouhající z vozidel jsou také funkční, oježená auta mají také smysl. Některé scény, jako například omývání převáženého zboží hadicí, jako by do světa vůbec nezapadaly, některé naopak dokreslovaly oblast, ve které se zrovna Max nacházel. Například "lidi" v bažinách na chůdách, silně připomínající Bolka Polívku v roli polednice. Rozhodně ale nepůsobily jako hluchá místa. Millerovi jistě většina diváků odpustí drobné nesrovnalosti typu "Šílený Max a jeho tělo jako nekonečná zásobárna krve a energie", protože na tohle zkrátka během filmu není čas. Při závěrečném skandování "plošinu, plošinu" jsem se pomalu probíral z transu s uhlodanou pravou rukou pohozenou v krabici od popcornu a s přítelkyní, která bez cizí asistence během sledování přivedla na svět krásnou, celou bílou holčičku. Až mě bude 70, začnu žít na plno a stanu se slavným.