Šílený Max: Zběsilá cesta

Jo, tohle je RYCHLE A ZBĚSILE a takhle má vypadat letní blockbuster. V podstatě jedna velká oldschoolově akční honička post-apo pouštní planinou, s luxusním carmageddoňáckým vozoparkem a úctyhodnou zásobou nechutností (v čele s bossy - zvláště Skeletor’s and Darth Vader’s love child neboli Nadsmrťák). Tak nějak se dá garantovat, že nic podobnýho jste v kinech dlouho neviděli ani neuvidíte, a že průměrná doba takovou šílenost rozdýchat zabere ještě tak půl hoďky po projekci. Magoří level 1000, přičemž... úplná třešnička na dortu... byl TEN ZKURVENEJ GUITAR HERO! (13.05.2015)

Postapokalyptické filmy mě nebavily ani v pubertě, starého Maxe jsem nikdy neviděl, tenhle snímek je navíc tak strašně jednoduchoučký (jízda, zastávka, jízda, jízda, obrat, zastávka, zastávka, jííízda), až jsem si začal myslet, že je to nějaký vtip. Každá další nádstavba (ženský motiv, Maxovo trauma, či společenské narážky), všechno plné patosu a klišé, logicky příliš nepomáhala. Krystalických 60%. (22.12.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)

Rozhodně to není dokonalé. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani finální smršť nedokáže vyvážit to, že první polovina je zkrátka z akčního hlediska větší nářez. Na druhou stranu se po zklidnění konečně dostane na postavy a ty jsou ve svém minimalismu a zdánlivě prostých "jdu jedním směrem" motivech naprosto perfektně vykreslené. Menším zklamáním může být i to, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Ale to je už vyloženě drobnost. George Miller je každopádně frajer. Po blbnutí s prasátkem a tučňáky roztlačil herku, která mu kdysi nastartovala kariéru a dal jí tolik energie a vizuálních nápadů, že se můžou všichni ti Avengeři i rychlí a zběsilí hrdinové jít bodnout. TOHLE je pravé akční inferno, jehož soundtrack a dravé kamerové nájezdy ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Už léta se mi nestalo, abych byl na dvouhodinovém filmu a poprvé se na hodinky podíval až někdy po 90 minutách (přičemž motivací nebyla nuda, ale to, že jsem byl zvědavý, jak dlouho si tu slastnou jízdu budu ještě užívat). Těším se na druhou projekci a odvážím se tvrdit, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli od kultovního Matrixu. (13.05.2015)

Vývoj nezastavíš. Nejdřív jen pomstychtivý Max, pak Mad Max a jeho pes a teď Mad Furiosa a její pes Max. S ukradnutou harémovou líhní a na podvozku Tatra se ti dva postaví všem, chybí už jen Čagin na Kamazu.. Popojíždění po australských okreskách vystřídalo akční hromobití na planetě Tatooine, šéfkuchař Seale slavnostně zahájil vizuální bakanálie, kaskadéři předvádí božský vítr a co si budeme nalhávat, nějaká větší košatost příběhu by byla stejně nepatřičná jako Nedvěd hrající na elektricko-plamenometnou kytaru Stánky. Miller s tučným měšcem Warner Bros. za pasem neuvěřitelně zamachroval a já doma vysypal z oblečení tolik písku, že by to stačilo na atletické doskočiště. Zkrátka tam, kam před 35 lety přijel režisér na kole bez přehazovačky a odrazek, vjel nyní na nadupané silniční motorce. Ale abyste si nemysleli, já cyklistiku docela rád.. P.S.: Přál bych si, aby nyní z režiséra napojením na přístroje udělali Immortana George a já se mohl za dalších 35 let podívat, kam až zase vystoupaly možnosti filmových tvůrců. Vývoj nezastavíš.. (22.05.2015)