orkadimenza

Po době jsem zavítal do vln Bollywoodu a jsem samým nadšením bez sebe. A opět to byl Aaamir Khan, kdo ve mně zanechal velmi emotivní zážitek z tohoto jedinečného filmu. První polovina je sice slabší, ale důležitá, protože se zde seznamujeme s hlavní postavou Ishaana a jeho problémy ve škole a celkově v životě. Jakmile na scénu přijde Aamir Khan, film je náhle o dvě třídy výš a hned hýbe s divákem a jeho emocemi. Nebudu popírat, že film útočí na city, ale i bez těchto útoků v sobě nese velké poselství. "Every child is special." Tohle bych doporučil jako zhlédnutí všem rodičům. A nejen těm, kteří mají třeba postižené dítě. Je totiž důležité nebránit dětem, aby se rozvíjeli v tom, v čem jsou jedineční, ale hlavně nepřehlížet. Dialog s rodiči je jednou z nejlepších scén, jaké jsem v poslední době ve filmu viděl. Závěr je krásný, dojemný, ale když si člověk uvědomí jak poutavě lze zfilmovat takhle zdánlivě obyčejný příběh, zůstane místo jen pro potlesk vestoje.

Velmi povedené a originální pojetí hororu. A to z obou dvou pohledů. V první polovině horor z pohledu stromků, v té druhé z pohledu lidí. Takhle vypadá pořádná Treeevenge. Už jsme viděli spoustu zkažených filmových Vánoc, třeba v Grinchovi nebo Ukradených Vánocích. Ale tohle bylo opravdu vtipné (hlavně v druhé půlce) a smrti byly nejen že nechutné, ale nanejvýš originální. Tolik zakrváceného sněhu jsem ještě neviděl. Super kraťas.

Ariana je bezpochyby kvalitní zpěvačka, já jí ale nemůžu přijít na kloub. A nepřesvědčil mě ani singl No Tears Left To Cry. A to i přes to, že jsem zpozorněl, když za desku Sweetener dostala svou první Grammy.

Moje první zkušenost s Grammy. Z Oscarů jsem byl už zvyklý na natahovaný ceremoniál, ale tohle bylo strašně zdlouhavé. Narozdíl od 24 oscarových kategorií se předává pouze 9 ocenění z celkových 84. Přitom by se mohly zařadit do hlavního ceremoniálu i jiné kategorie, například nejlepší rockové album. Hrozně rád bych viděl na pódiu Gretu van Fleet. Nicméně to celé začalo velmi dobře- Shawn Mendes s In My Blood, druhá Grammy pro Shallow, pro mě nový objev Kacey Musgraves a já byl natěšený, že si užiji 3 hodiny plné skvělých vystoupení a sem tam nějaké to ocenění. Zřejmě se na mě podepsala i únava, ale po čase už té populární hudby (a neustálého přerušování) bylo moc i na mě a tak jsem začínal vyhlížet další ocenění (při koncentraci 3 vystoupení na 1 cenu to už bylo brutální) a posléze i konec ceremoniálu. Z proslovů jednoznačně nejlepší Drake. Závěrečné Album of the Year pro Kacey Musgraves mě přesvědčilo, že bych si měl tuhle slečnu zařadit do hledáčku.

Na český studentský materiál to je perfektní práce. U takových filmů je potřeba ocenit i ty základní věci, které u normálního filmu už považujeme za samozřejmost. A tady funguje všechno- vhodná hudba do každé scény, fungující kamera, grafika, tvoření napětí. Jasně, příběh je trochu přitažený za vlasy, ale k těmhle filmečkům je potřeba přistupovat trochu s rezervou. Tak třeba si i Petr Pekař začne plnit svůj filmový sen. Palec nahoru.

James Corden, ještě mladý a při těle (jako kdyby svému fotříkovi z oka vypadl) si střihl roli v typicky britském kraťasu. Škoda, že onen britský humor není víc svěží a že situace není zas tak reálná (první co by oba udělali je že by se ptali na jméno, ledaže by děda vymetal jeden kvartýr za druhým), ale závěrečné vypointování bylo fajn.

Poté co jsem viděl všemi vynášené do nebes Vzpomínky na Afriku jsem se rozhodl, že si od velkých očekávání od Pollackových filmů budu raději držet odstup. Ve svém posledním filmu mě ale Sydney velmi mile překvapil a pobídl mne, abych jeho milníkům v režijní kariéře přeci jen věnoval krapet více pozornosti. Stejně jako tomu chodí v jiných filmech a v životě, i zde odstartovala řadu událostí jedna velmi malá drobnost. Zaslechnutí šepotu. A až jsem se divil, jak dlouhá a zajímavá ta řada byla. Svým námětem kontroverzního prezidenta při důležitém proslovu ohroženého atentátem mi snímek evokoval dříve viděný Úhel pohledu, postupem času jsem ale přicházel na fakt, že Tlumočnice je v celkovém ohledu sice méně akční, zato neubírá na spádu a je propracovanější. Ve druhé polovině začíná být už těch smyček mezi postavami moc, díky tomu se ale divák nutí být při sledování filmu pozornější. Pohlcení do děje pomáhá fakt, že napětí by se dalo krájet (zejména při scéně autobusu 133), ale v neposlední řadě známé tváře v hlavních rolích. Zpočátku zaskočená šedá myška v koutě Nicole Kidman a přesvědčivý Sean Penn tvoří solidní tandem a tak se z Tlumočnice stává velmi kvalitní film, který obdivuhodně postrádá veškerá klišé a hraní na city, zato mu nechybí pár seberozvojových myšlenek.

"V Karlíně mám jediný koncert v životě." Leoš Mareš, 2017

Velmi pěkná vánoční písnička, nechápu tady to podhodnocení.

Jedna z mála epizod, kde mě kombinace svěžího humoru a vážného tématu (v podobě dopisu od Howardova otce) naprosto odrovnala. Taková malá nostalgie na Klepání na nebeskou bránu. A Sheldon opět válí.