PO-tvor

To tak jednou starej Moše viděl americké "Bratrství neohrožených" a řekl si, že to přece v zemi zaslíbené zvládnou minimálně stejně dobře. Od izraelské armády si půjčil tři tanky, jeden transportér, sehnal i dva džípy a pár plechových beden, aby bylo na ty džípy nakládat. Rovněž sehnal i přepravku se zeleninou - proviant pro vojáky. Pak ještě musel sehnat herce. Nejdřív je chtěl vyřezat z kartonu, ale točení by se moc prodloužilo, kdyby ty kartony musel štáb přesouvat z budovy do pouště, pak do vojenského stanu. Proto najal prkenné herce, kteří se dokáží přesouvat po vlastních nohách. Scénař pravděpodobně napsal na záchodě po ranním cigáru, kdy se to z člověka ryne nejlépe a hor se do pouště točit. Pro herce byl základ moc to nekomplikovat a nepřemejšlet, proto každý z nich zvládá jeden - maximálně dva výrazy, třeba: Dafna (tupý ustaraný výraz), Kaspi (šílené vyšilování), Avinoam - zbabělé vyšilování, Meni (výraz prkna s prázdným pohledem), Yoni (výraz prkna s prázdným pohledem - asi aby bylo vidět, čí je syn), Marco (výraz úplně zjevného padoucha, už jenom chybelo, aby si padoušsky mnul knírek v prstech) atd. Od herců se stejně nic moc neočekávalo, protože i jejich postavy byly napsané tak, aby je měl člověk chuť zardousit po první epizodě (zdravím především Avinoama).  Jsem přesvědčen, že režisér i "scenárista" byli syrští špioni, jejichž úkolem bylo poštvat diváka proti Izraelu. U mě se alespoň po dobu koukání na seriál povedlo. Fandil jsem Syřanům a doufal, že každého z protagonistů minimálně zasáhne tanková střela...ideálně ve chvíli, kdy dává nějaký svůj stupidní proslov (třeba pohádka o Rackovi a rybě do vysílačky). Pokud má někdo chuť na válečný seriál, ať se raději znovu koukne na Bratrství neohrožených, nebo ať čumí do bílé zdi, je to lépe strávený čas. Jednu hvězdičku dávám za snahu, tkerá se projevila právě v tom, že tvůrci sehnali 3 skutečné tanky.

Tento dokument má velmi silné téma, avšak provedení výrazně pokulháva. Na přípravě kulis a výběru hereček si tvůrci dali záležet, a je to vidět. Zbytek působí dojmem silné improvizace , která začala nápadem: "Pojďmě natočit něco o zvrhlících a za běhu už budeme vymýšlet, jak to natočit". Nevymysleli. Dokument je prokládán mnoha hluchými místy - "velmi zajímavými" záběry na šokované členy štábu a na odborníky, které si tvůrci přizvali, a kterým věnovali minimum prostoru, neboť je tam měli jenom jako komparzisty pro natáčení šokovaných výrazů v obličeji. Dokument je hezký na koukání, avšak obsahově velmi bulvární a nepřínosný. Musím vypíchnout zvukaře, který by si zasloužil pověsit do průvanu, neboť často namixoval zvuk tak "chytře", že není slyšet mluvené slovo, ale ruchy kolem (a to se netýká jenom Skype hovorů nebo setkání v kavárně, kde je zlá kvalita pochopitelná).