raffspIn

Čím déle Emmerichovo dílo sleduje tím horší to je. Začínáte jako diváky velmi drahého reklamního spotu (kvalitního v rámci kategorie televizní reklamy) a končíte jako vyjevený pozorovatel naprosté koniny.

Pro hodnocení pořadu se nabízí pestrá škála ironických přirovnání a doplňovat další je plivání do rozbouřených vln nesouhlasu. Mnohem zajímavější je se zamyslet nad tím, proč to vlastně JS vytvořil? Nabízí se hned několik tezí: a) Je natolik egocentrický a sebestředný blb (pleonasmus je užitý záměrně za účelem zdůraznění faktu), že si bídu pořadu vůbec neuvědomuje. b) Snaží se nastavit horní a dolní meze kinematografii (dolní v tomto případě). Chce tedy určit pomyslnou Planckovu délku kvality díla, pod kterou již nelze klesnout, protože nic méně kvalitního již nemůže jako dílo existovat. c) Vytváří výukový materiál pro studenty filmu, na kterém v jednotném a uceleném formátu presentuje všechny myslitelné chyb, kterých se nezkušení tvůrci mohou dopouštět. d) Je emocionální upír, kteří se živí zoufalstvím, beznadějí a hlubokým znechucením. e) Snaží se pomstít svému okolí za traumata, která prožil ve svém zbytečném životě. f) Nadměrně pije, což vyvolalo těžkou duševní neléčitelnou poruchu. Tu aktuálně léčí pitím. g) Touží dosáhnout světového míru tím, že všem národům světa vytvoří společného nepřítele ve své osobě. h) Cílí na průměrného voliče SPD.

Blockbuster sezóny? Nepochybně. Dostatečně originální scénář, kvalitní (drazí) herci, vizuálně působivé, nápadité zpracování, s občasným vtipem bez ohrané vlezlosti, spád a nadmíru očekávané závěrečné klišé. Zkrátka nic nechybí. Jen hudba je nevýrazná, nevynikla v žádném okamžiku.

Viděl jsem suchý a drsný film o lásce, který by rozhodně snesl -noir příponu. Navíc v prostředí démonických parních strojů, které nezastavují, ale pouze drtí co jim stojí v cestě, stejně jako Gabin v roli Lantiera. Tato postava s nenuceně avšak uceleně prokresleným charakterem (rukou mistra), působí trochu jako ošklivě zadřená tříska (nebo Tříska na promínání Trierova Antikrista) a udává tón celému filmu. Celkem vzato, nadčasový film, kterému není mnoho co vyčítat. PS: Zajímalo by mě, jestli Renoair (případně Zola) opravdu chtěl sdělit, že Lantier je ona "bestie" z titulku.

"Depresivní" Fassbinder opět použil výrazné charaktery (byť výrazné nikoli charakterem), které nechá proplouvat bezútěšným a krutým světem aby natočil syrové drama, které na první pohled nezapře autorův rukopis. Filmů, které takhle silně doráží vystihnout lidskou "slabost", aniž by přitom nesklouzli k citovému vyděračství, není nikdy dost. Avšak! Jedna myšlenka je zde ležérně ukryta pod povrchem, tak aby přeci jen čouhala nad nestandardní romantický vztah: Tihle lidé by Hitlera zvolili zase.

Nehledě na to, zda li Truffaut zamýšlel oslovit diváka přesně takovouhle jednoduchostí a strohostí či nikoli, pro mě tento film nemá duši (na rozdíl od knihy). Takto vážné téma působí v autorových kulisách místy až groteskně, což nemohu překousnout. Jestliže se podařilo mistrovi zde zachytit emocionální vyprahlost Bradburyho předlohy, nepodařilo se mu zachytit strach, který stejně tak protéká celým dílem. Strach z odlišování se, z odhalení a odcizení se vše-obepínající totalitní společnosti.

Fasssbinder si to rozehrál opravdu skvěle. Od začátku mě zaujal svým zvláštním způsobem zachycení děje a prostředí. Bogarde je navíc velmi charismatický a všechny ostatní postavy jsou sice v krátkosti, zato velmi trefně vystiženy. Tato kombinace spolu s politickým podtextem a spoustou drobných detailů nastupujícího nacismu by, dotažená do konce, zanechala maximální dojem. S postupem času se bohužel vytrácí, dále pak sledujeme pouze netradiční kriminální příběh.

Greed je velké dílo němé éry. Troufnu si ale říci, že Stroheimovi se podařilo cimrmanovsky ukázat, kudy cesta nevede. Čtyřhodinová verze obsahuje scény, které posouvají filmové umění o krok vpřed a na které může být Stroheim právem hrdý. Celý film jako komplexní dílo však naprosto nestačí vkusu ani otrlého, natož běžného diváka. Filmové umění se zkrátka ubírá jiným směrem, není to ani přepis knihy, ani záznam divadla. Je to nové umění a ten vyžaduje nový způsob vyprávění. Erich von Stroheim svůj talent prokázal, tímto dílem však vkročil do slepé uličky dějin. Greed je svojí výjimečností pokladem pouze pro pár zasvěcených sběratelů.

Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010

Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010