jiziczek

Odmyslím-li si skutečnost, že tradiční rodičovský pár zde tvoří vlastně dvě rodičky, tak film není ničím až tak zajímavý. Pokud by zde byli dva lidé opačného pohlaví, kteří prostě nemohou mít děti, asi by ani páni kritikové tento snímek nijak kladně nepřijali. Ovšem zde máme dvě lesbičky, čímž film dostává hnedle jiný náboj. Ale hlavně, hrají je Annette Bening a Julianne Moore, a to velmi dobře. Takže čtyči hvězdy jsou spíš za výkony herců než film jako takový.

Tomu, kdo mi tento "film" podstrčil jakožto novější verzi klasického příběhu, mám sto chutí provést něco velmi, ale opravdu velmi oškivého. Nerad hodnotím něco, co jsem neviděl celé, ovšem silně pochybuji, že někdo měl dost sil (nehledě na orientaci) tuto slátaninu shléhnout až do konce. Nebo že bych si špatně přečetl předlohu? Vzorový příklad Odpadu! Ale o to lepší jsou zdejší komentáře. Jen lituji, že jsem o ně nezavadil dříve...;)

Až na pár detailů velmi přesně zobrazené dění v Německu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a dál. Vcelku objektivně zobrazené okolnosti vedoucí ke vzniku RAF a velmi autenticky předložená tísnivá atmosféra především ve vězení (i svou délkou).

Místy velmi přitažené za vlasy, ale pokud se člověk chce bavit, tak se baví, až mu tečou slzy. Bizarnost podpořená stylem animace a dějem nezná mezí.

Nádheré exteriéry, silná hudba, silné téma. Občas snad jen až moc prvoplánové ždímání citů...

Zajímavý film se silným tématem, podaný často s hořkým úsměvem. Snad jen zpočátku matoucí opakování scén z různých pohledů bylo trochu zvláštní. Pro mě osobně lepší než Tajnosti.

Pro mě byl tento dlouho očekávaný výtvor jedno velké zklamání. Důvodů je hned několik. Jednak jsem od něj očekával asi příliš - do této doby pro mne byl Tim Burton zárukou kvality, a jednak je předloha jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Samozřejmě, film se předlohy nedržel, jen si vypůjčil/ukradl pár stavebních kamenů, aby složil nový, přeplácaný a nepovedený příběh. Ačkoli nápad návratu Alenky není špatný, poetika předlohy se naprosto vytratila. Postavy předloze neodpovídaly (ano, i to lze obhájit časovým odstupem od předlohy a jiným pohledem hrdinky) a chovaly se jinak (viz králík). Na můj vkus byl příběh natočen příliš akčně (závěrečná bitva už mi přišla spíše jako špatný vtip přelitý krví), a formát 3D mu z mého pohledu neslušel (nebo si pod pojmem 3D přestavuji něco jiného). Stejně tak Johnny Depp mě nijak nepřekvapil. Zdá se, že už ve spojení s Burtonem nic nového nevymyslí. A koneckonců jeho postava mi vadila snad nejvíc. Původně epizodní figura zde dostává příliš prostoru a příběhu to neprospívá. Jednou z mála světlých výjimek byla z mého pohledu Srdcová královna v podání HBC. A to i v českém dabingu. Jinak jsem byl dabingem zklamán - ať už Králík nebo Houseňák (potřebujeme kuřáka? tak šup tam Bartošku!). Také byla patrná invence Disneyho - klasická poučnost a vysvětlivky "problbý" je přesně to, co se mi na Disneym nelíbí. A tak se sám sebe ptám, líbilo by se mi to jako dítěti? Možná... Ale jsem rád, že jsem jako dítě mohl vidět Něco z Alenky od Švankmajera a koneckonců i původní kreslená od Disneyho je lepší.

Konečně Bergman, který mě neuvrtal do depresí ;) Krásný film.

První německý poválečný film, který estetikou navazuje na německé filmy 20. let. Využívá dokumentární styl (ostatně na nic jiného peníze nebyly) a patří do tzv. "Trümmerfilme", čili filmy točené v poválečných troskách. Film ukazuje, jak lidé chtěli co nejrychleji na válku zapomenout, ačkoli to bylo složité. Námět byl původně nabídnut spojencům, ti ale neprojevili zájem, a tak ho natočili Sověti. Film v podstatě neukazuje žádná "monstra", jako holocaust apod. A s realističností to není také nijak horké - už začátek je těžko uvěřitelný - Susanne, vracející se z koncentračního tábora, je krásná, vypadá velmi vysportovaně a vůbec moc hezky na to, aby to byla pravda. Nastěhuje se zpět do bytu, který už ale obývá voják, kterého trápí svědomí z válečných zločinů a chce se pomstít svému veliteli (který se teď má velmi dobře), čemuž ale nakonec Susanne zabrání a zamiluje se do něj. A ani s tím vyrovnáním se s válečnými zločiny to zde není tak přesné. Obviněni jsou jen velitelé, nikoli ti, kteří je nakonec prováděli (zde hl. hrdina). Ale to se začalo takjakotak řešit až později.

Ačkoli nacisté Berlín nenáviděli (příliš multikulturní), museli ho ukázat v dobrém světle. Jediným světlým aspektem tohoto propagandistického filmu jsou poslední nahrávky mnoha nenávratně poškozených či zničených míst v Berlíně. Jde ale o film o to nebezpečnější a nechutnější, jelikož na první pohled neukazuje nic z reality - válku, nacistické symboly, třídní rozdíly, skutečné lidi. Dokonce i v noci jsou všichni milí a nehrozí žádné nebezpečí. Pokud jde o děj - Renate, krásná dívka z vesnice se prosadí jako fotografka (fotí šťastné lidi), tedy v do té doby ryze mužské profesi. Až s úspěchem si jí lidé začínají vážit jakožto (produktivní) bytosti, jejíž život má smysl. Mezi elitou si najde i partnera - reportéra, který cestuje po "světě" = spřátelených zemích (ITA, ESP, ...). Zajímavý je na filmu právě obraz ideální ženy, jak se s válkou změnil - už nejde o ženu v domácnosti, ale pracující, krásnou a šarmantní, která však nemůže muže v jeho profesi nahradit, nýbrž maximálně vhodně doplnit. Je také emocionální, zatímco muž je vždy racionální. Stojí za shlédnutí, ale ne více než jednou a jen jako ukázka manipulace NS s realitou.