K88

Od režiséra Grímura Hákonarsona jsem měla možnost vidět film Berani - nádherně zobrazená drsnost Islandské krajiny a stejně tak drsnost místních obyvatel. Komplikovaný vztah dvou bratrů. Berany jsem doslova hltala. Když se objevila upoutávka na "Daleko od Reykjavíku" ještě navíc s podtitulkem "Tři Billboardy po islandsku" neváhala jsem a hned jsem zašla do kina. Jak už to tak bývá, když má člověk moc velká očekávání, bývá často zklamán. Nemůžu říct, že by byl film vyloženě špatný, to rozhodně ne - opět je zde nádherná islandská krajina, drsní a jadrní Islanďané, pár veselých/ neveselých příhod, ale funguje to nějak méně. Upřímně ani mi moc nesedí to přirovnání k filmu "Tři billboard", sice zde máme silnou hrdinku, která se neváhá postavit daleko silnějšímu protivníkovi (zde je to zemědělské družstvo), ale především v závěru to rozhodně nemá tak vybroušenou pointu (už vůbec ne krvežíznivou). Film spíše vyšumí a to je škoda, protože to byl velmi zajímavý námět, který nebyl využit tak jak by zasluhoval.

Přestože byl rok 2019 rok na filmy poměrně bohatý, "Jojo Rabbit" je jeho naprostým vrcholem. To co se povedlo Taika Waititimu, je famózní. Nejprve máte pocit, že se díváte na komedii, hláška střídá hlášku, poté se, ale z komedie změní ve velmi citlivé drama. Taika Waititi přesně zachytil absurditu nacismu a válčení obecně, Hitler v jeho podání je geniální. Ústřední dvojice herců Roman Griffin Davis a Thomasin McKenzie spolu krásně fungují, jejich vztah je křehký stejně jako dětská duše. A jako třešinka na dortu je zde úžasná maminka Scarlett Johansson a totální frajer Sam Rockwell. Je to film,u kterého se můžete smát od ucha uchu a zároveň máte slzy na krajíčku.

Dokumentární film K2 vlastní cestou mě příjemně překvapil. Původně jsem čekala více horolezecký dokument, plný dech beroucích záběrů závratných výšin a souboje člověka s přírodou. Autorka Jana Počtová se ve své tvorbě hodně zaměřuje na vztahovou rovinu příběhů a dává vyniknout detailů běžného života. Velmi zajímavě skládá příběh z více úhlů pohledu, dává šanci aby se vyjádřila nejen hlavní hrdinka Klára, ale i její rodina, včetně dětí, partnera a rodičů. I když jsem byla natěšená na zasněžené kopečky tento malý exkurz do motivů horolezce, co ho žene do kopců byl velmi příjemný. Hodně oceňuji, že film budí emoce a dělí diváky na tábor těch, kteří Kláru Kolouchovou obdivují a na ty, kteří ji naopak zatracují jako špatnou a nezodpovědnou mámu. Vzbudit emoce a rozvířit diskusi se myslím vážně povedlo. Osobně by se mi líbilo, když by v dokumentu dostali ještě více prostoru "šerpové" kteří tvoří lídry expedic a nebýt jich, tak by lidé jako Klára na vrcholu nemohly stanout. Časosběrné záběry K2 od Petra Jana Juračky jsou nádherné, film dobře doplňují.

Jo Nesbo je můj oblíbený severský autor, adaptací jeho románů jsem měla možnost vidět několik - "Lovci hlav" od Mortena Tylduma jsou rozhodně nejvydařenější. Aksel Hennie v hlavní roli, je takový malý "Napoleon", který si svou velikost kompenzuje nádhernou vysokou manželkou, velkým domem a drahým autem, na svůj náročný životní styl, ale nemá ani postavení ani peníze a tak si vypomáhá jak může....né úplně legálně. Když mu, ale po krku začne jít Nikolaj Coster-Waldau začíná film nabírat úplně jiné obrátky. Celé to má spád, místy je to surové, upatlané, vtipné a v závěru se dočkáme i lehce nečekaného rozuzlení.Když severské krimi, tak rozhodně od seveřanů.

Každý správný "teenager" má svá tajemství a některá nejsou vůbec pěkná. Velmi trefně představeny nástrahy dnešní doby, které číhají na dospívající generaci. Celá 1. série udržuje stálé napětí a má perfektní spád. Prolínání minulosti mi lehce připomínalo detektivní sérii "Cold case". Zajímavý herci - o Katherine Langford ještě uslyšíme. Trochu mě mrzí, že vše neskončilo touto výbornou 1. sérii, protože by to bylo perfektní, klidně i s otevřeným koncem ať si každý domyslí vše po svém.

V rámci "korona/šílenství stay at home" jsem v archivu ČT narazila na tento film až letos. Martin Hofmann je můj oblíbenec, takže jasná volba. Nejde o nijak hlubokou myšlenku, ale oddychovou černou komedii s lehce Tarantinovským koncem. Iva Janžurová do role učitelky ve výslužbě přesně sedí, scéna kdy přijde její dcera domů ve chvíli kdy zrovna rozebírá revolver a zakryje ho moučníkem je geniální. Myslím, že se povedl i závěr, kde "zlo" dostane pořádně na frak, zde bych se opravdu nebála označení Taranrinovské zakončení filmu ( i když té krve je o trochu méně).

Film jsem nedávno zhlédla a musím říct, že mě příjemně překvapil. Především herecké výkony, vyzdvihla bych roli Jaroslava Plesla (manžel Simony Babčákové), vyloženě se vyžívá v rozpitvávání manželských hádek a v dokazování celkové nemožnosti své ženy, je slizký, nepříjemný, hnusák od pohledu. Ostatní herci působí jako partička spolužáku uvěřitelně, dobře na sebe reagují.Film sice nese název "Zoufalci" ,ale právě tyhle zoufalce anti-hrdiny začnete mít v průběhu rádi, jsou to vlastně sympaťáci, kteří si chtějí žít po svém a nemají zájem podílet se na krysím závodu - jménem život ve zběsilém pražském tempu. Mají své sny, které se jim podaří naplnit?