Recenze (475)
Poppoja (1999)
Poppoya je jedním z japonských snímků kdesi na pomezí komerce a artu. Jde o příběh starého dosluhujícího výpravčího na osamělé železniční stanici. Jak se blíží čas jeho odchodu, začne se k němu vracet všechno to, o co službou na trati v životě přišel, a to se děje způsobem řekl bych přinejmenším málo vídaným. Jde o vizuálně dokonalou podívanou kříženou s tichou japonskou mystikou, a těch u mě není nikdy dost. A proč jen čtyři hvězdičky? Přecejen preferuji poněkud záživnější filmy a Poppoya tempem opravdu příliš nevyniká; za shlédnutí ovšem určite stojí.
Arete hime (2001)
Skoro se mi až zadrhává myšlenka, že Arete je anime, protože kromě kresby zbytek anime tvorby ničím nepřipomíná. Nejde v něm ani tolik o děj jako spíš o abstraktní poetiku, o tichost celého díla, o sílu, kterou znázorňuje prázdnotu jak rozpadlého hradu, tak i prázdnotu v duši starého čaroděje. Vím, že když jsme Arete viděli, tak se hodně lidem nelíbila, nebo spíš přišla jim nudná. Kamarád u ní dokonce usnul; mne ale probrala a uvrhla do kouzelného rozpoložení. 5/5
Orora gongju (2005)
Při sledování Aurory jsem byl unešen. Určite nejde o dílo vhodné pro každého, zcela jistě se nemůže líbit hnidopichům hledajícím nepodstatné chyby ve filmech či očekávající překomplikovaný artový děj, ovšem pokud se u filmu opravdu rádi bavíte místo rozebíraní vnitřních souvislostí, doporučuji. V Auroře je použit jeden z mých oblíbených motivů, kdy člověk vidí, že ve filmu jsou kladné i záporné postavy - a přesto alespoň já dodnes nevím, kdo byl vlastně kladný a kdo ne. Zpočátku mou mysl zaměstnávala záhadnost příběhu, a postupem času se záhadnost proměnila v ještě hlubší lidské drama, a jestli tuto složku někdo umí zpracovat, jsou to Korejci. 5/5
Maeumee (2006)
Již na počátek musím poznamenat, že nevím, kde kolegové nabrali že jde o film pro děti. Jestli se film podobá jinému snímku, mnohem spíše než Beethoven jde o japonské Grave of the fireflies. Celý příběh je místy sice poněkud přetažený, jak je v novější korejské tvorbě běžné, nicméně hluboký a ve své kráse velice zdrcující. Obvzláště koncem na mne snímek velice zapůsobil. Viděl jsem podobné snímky s lidmi, viděl jsem podobný snímek s koněm - proč by nemohl být se psem? ****
Ti fang lao qian (2006)
Klasický hong-kongský snímek plný karetních her a naplněný otázkami, kdo koho nakonec přechytračí. Snímek o účetním, který se ve vězení seznámí s velkým podvodníkem a takzvaně se s ním dá do party, ničím zvlášť nevybočuje ze svého žánru. Čistě oddechový film, dokáže zaplnit volný čas, ale nečekejte nic velkého. **