Parisienne09

Velmi silný příběh mladé talentované studentky v Alžíru. Sedíc v kině ve střední Evropě se vám prostě nechce věřit, že některé země jsou řízeny zabedněnými ignoranty, kteří to vesměs nedělají z náboženského přesvědčení, ale z pohnutek plynoucích z jejich nenormální osobnosti. A ještě více zabedněný lid svým predátorským vůdcům slepě naslouchá. Muslimské státy jsou jen jedna varianta skupinové lidské blbosti. Variant je bohužel mnohem více, například nacionalisti v evropských parlamentech. Jo, je to film, u něhož si člověk uvědomí, jak křehký je náš svět. Filmařsky velmi zdařilé dílo potvrdil po skončení filmu smrkající velký sál Thermalu. Fantastické úvodní scény v autě, kdy se mladé holky těší na diskotéku a převlékají se do párty ohozů. Neuvěřitelně trefná pasáž s barokní hudbou. Úžasné kontrastní scény životní radosti na pláži.

“Jsou lidé, kterým je v suterénu dobře.” Jak výstižné a platné pro celé lidstvo stejně jako že chudí lidé smrdí všude. Tak trochu crazy krvavá komedie a zároveň horror, až tuhne krev v žilách. Rozhodně film, na který nezapomenete. Příběh má velmi vtipný rozjezd, ovšem postupně začíná přitvrzovat a vyvstane před vámi život v celé své šíři a komplexnosti. Klobouk dolů před scénáristy. Krásná kamena, zejména záběry domu.

Jako to většinou bývá u situace s dobrou a špatnou zprávou, začnu tou špatnou: scénárista to podělal. Takže filmový příběh ačkoli podle úžasné literární předlohy skončil velmi podprůměrně. Doporučuji všem: přečtěte si knihu Simona Mawera, budete se od ní těžko odtrhávat a pochopíte mnoho nejasných momentů ve filmu. A teď dobrá zpráva: nemyslím, že režisér udělal chybu, když hlavní postavy pojal spíše chladnější a umírněnější v jednání. Skleněný pokoj není akční trhák ani doják typu Titanic. Stěžejní postavy příběhu patří k sociální elitě, chcete-li ke "smetánce", takže se nedokáží projevovat se živelností obyvatel žižkovských pavlačí. Za toto patří režisérovi dík, sladil moderní, jednoduchý, klidný, diskrétní a zároveň pouze rodině uzavřený dům s jeho obyvateli a zároveň tvůrci. Možná mohl dát větší prostor právě samotné vile, přesněji procesu jejího tvoření s von Abtem, pak bychom i lépe porozuměli jednání postav. Velmi mi sedla hudba, těším se na soundtrack! Co mě zklamalo, byl zvláštní a značně nepravděpodobný závěr filmu (citlivky, ať mi prominou, ale scénárista byl buď sjetej nebo hodně mladej). Nikoli kvůli vášnivé noci dvou šedesátnic, protože láska je mocná čarodějka a lidi baví v každém věku. Za holý nesmysl považuji rozhodnutí zralé ženy Liesel vrátit se kvůli jedné noci do marasmu socialismu. Pravděpodobné by bylo zorganizování odchodu Hany, když už scénárista trval na happy-endu.

Film, který dopadne hodně špatně a ve mně zanechal večer po zhlédnutí nepříjemnou černou skvrnu. Katarze se prostě nekonala a já měla na mě nezvyklé noční můry. Řemeslně, zejména pokud jde o obrazy, nádherné, ale už nikdy se na něj nepodívám podruhé, i když nejsem žádná cukrová panenka. Příběh je opravdu lidsky hnusný.

Dobrý detektivní nářez, precizně vykreslené charaktery, výborné obsazení a úžasné vystižení totáče. K tomu skvělá muzika a vhodně využité Labutí jezero. Co mě ale nejvíc dostalo a co považuji za naprosto originální prvek, který jsem zatím v žádném filmovém díle nezaznamenala, je opuštěná moderní budova policejního ředitelství kdesi neurčitě daleko v polích. Pro mě tento prvek na hranici sci-fi. Dobrý!

Zajímavý hustý nářez, z něhož máte pocit, že narůstá rozměrů téměř antické tragédie. Už samotný začátek filmu je temný, postupně se otevře v syrové běsnění a když už si myslíte, že toto snad musí být dno, přijde další propad do hlubin. Ale finální katarze naštěstí nechybí. Drsný příběh neutěšených životů v neutěšeném maloměstě - ostatně ducha měst tvoří lidé a zdejší maloměstská "elita" je sama o sobě ztělesněním úpadku. Divák zažije jiné, opravdové Řecko než to, co zná z dovolených. Je nezbytné zmínit skvělé výkony hlavních představitelek: Angeliki Papoulia v roli vyšetřovatelky Elisabeth a Youly Boudali v roli Rity. Pojmenování nové řecké vlny "divná vlna" je naprosto oprávněné.

Ve 14 letech se člověku všechno táhne jako tenhle film, kupodivu si na svoje léto ve 14 letech tak nějak pamatuju. Film mi onu táhlou nudnou atmosféru připomněl. Velmi zajímavé téma i prostředí, kde se film odehrává. Nicméně chvílemi to v kině bylo stejně nesnesitelné, jako je to někdy nesnesitelné s holkama ve čtrnácti. Kloubouk dolů, vystižení onoho podivného přerodného období se režisérce opravdu vydařilo. Co mi příliš nesedělo, byly zlomyslnosti na hraně, které prováděla nešťastně zamilovaná dívčina.

Živý koncert Arethy s publikem v kostele je ohromným zážitkem pro všechny milovníky gospelu. O jeho energii a síle vypovídá skutečnost, že dodnes je toto album gospelů nejprodávanější na světě. Diváky potěší dobové účesy, oblečení a celkově autentičnost představení. I Sydney Pollack měl blažený úsměv na tváři:-) A Mike Jagger v obecenstvu mile překvapil. Všichni se dostali do varu, já nakonec taky:-)

Na italský film vcelku zklamání... Trochu rozvleklé, ale zvědavý divák vydrží do konce. Budiž odměnou krásné záběry kamery. Když je někdo zoufalý, nemusí se chovat úplně jako blbec. Velmi dobré herecké výkony.

Velmi zajímavé téma, ale přišlo mi, že autoři ho nevytěžili úplně. Příběh diváka určitě zasáhne, ale skutečně dramaticky až na konci. Jinak celý film běží poklidně a vcelku nevýrazně.