Kaylar

Naprosto úžasný zážitek pro obdivovatele a fanoušky The Doors. Celá ta éra musela být jedinečná. Pokud se mi poštěstí přichomýtnout se k podobné hudební (nebo filmové) události té doby, pokaždé hluboce lituji toho, že jsem tehdy nebyla naživo a "u toho".

Můj pětiletý osmikilový kocour, který ode mě setrvale loudí granule pro koťata, také vypadá dojemně a srdce by se nad ním ustrnulo. Nicméně jsem nucena konstatovat, že věrnost psa jménem Hačikó je poněkud jiná liga. Moje subjektivní hodnocení filmu je na nejvyšší příčce - všechny složky filmu jsou v souladu, od hudebního doprovodu až po civilní herecký projev Richarda Gerea i ostatních herců. A samozřejmě vizuálně přitažlivý psí hrdina nenásilně vyloudí víc než jen malou dávku emocí z každého jen trochu vnímavého diváka.

V době, kdy jsem film při premiéře viděla v kině, na mě působil jako naprostá bomba. I dnes, po několikerém shlédnutí, mi běhá mráz po zádech. Ano, právě takto by se TO mohlo odehrát... Film působí jako facka na tvář těm, kteří očekávají milé a vstřícné zástupce mimozemských civilizací při prvním setkání tváří v tvář a následné harmonické soužití. Pro mě je film svým celkovým vyzněním velice působivý a vypovídá o důvodech "návštěvy" planety Země lépe a reálněji než všechny ty obvykle zpracovávané přátelské kontakty za účelem poznání lidské civilizace.

Pro mě koncert znamenal 130 minut krystalického, ničím nezkaleného štěstí. Pokud by ihned poté následovala moje poprava, asi bych ani vzhledem k dlouho přetrvávajícímu rauši neprotestovala...

Dne 13. ledna 2017 bylo možno ve vybraných kinech v České republice vidět tento famózní kousek, skládající se z dokumentu o skupině Rammstein (cca 90 minut) a koncertu v délce cca 60 minut. Co dodat? Asi jen to, že dokument vůbec nenudil a uběhl jako nic a koncert, i když sestříhaný, nikoho nemohl nechat chladným. Každopádně nezapomenutelný hudební zážitek pro fanoušky kapely.

Po tisících zhlédnutých filmů a tisících přečtených knih už jen zřídkakdy narazíte na něco, co by vás překvapilo, zasáhlo do hloubi duše a měli jste pocit, že je váš život náhle obohacen. Takto se tomu v mém případě stalo u filmu Donnie Darko. Snímek patří mezi ty, které stojí a padají na atmosféře - buď na diváka zapůsobí tak, že ho totálně srazí na kolena nebo ho naopak nikterak nezaujme. Je jisté, že patřím to té první skupiny. Stejně jisté je i to, že pouhé jedno zhlédnutí filmu opravdu nestačí...

Rodinka Fireflyových znovu na scéně aneb jako to všechno dopadlo... Inu, policie si došlápla i na tuto milou rodinku a je jasné, že tentokrát jde do tuhého. Poklidná atmosféra prosluněného léta dostává trhliny a zbylí členové rodiny (ti, co jsou živí a nejsou ve vězení) jsou na útěku. Divákovi se opět dostává štědré dávky drsného humoru, maximálně brutálních scén, neokoukaných záběrů na pozůstatky lidských těl i trochu té něžnosti v podobě dcerušky k zulíbání. Prostor, který si zaslouží, získává taťka klaun a sestavu vhodně doplňuje v menší roli i Danny Trejo. Závěrečnou scénu v autě si včetně hudebního doprovodu asi zapamatuje každý divák.

Skutečně netuším, na jaké palivo tihle hoši fungují, ale jedno je jisté: v jejich letech bych chtěla mít alespoň zlomek toho elánu a vitality, který předvedli na koncertu v Havaně 25. března 2016. Mick Jagger skákal a běhal po jevišti jako gumový pavouk a ostatní členové skupiny s ním tvořili naprosto sehraný tým. Za těch více než 50 let, co jsou spolu, to prostě funguje dokonale...

Film obsahuje spoustu scén, na které se těším vždy znovu a nenechám si je ujít. Za všechny snad jen tuto: Kirk před přistáním na planetu Zemi v 80. letech 20. století jen tak mimochodem prohodí, že v té době se ještě lidé se zástupci mimozemských civilizací nesetkali. Dívá se přitom na Spocka, který bez jediného mrknutí oka a jediného slova utrhne cár rukávu ze svého oblečení a udělá si z něho čelenku, aby zakryl své uši. Rovněž Čechovovo hlasité shánění nukleárních zbraní v centru města stojí za to. Pan Scotty a doktor McCoy rovněž září ve svých úlohách a film se tak stává velepříjemným osvěžením ve startrekovském světě.

Na pozadí blíže neurčené války se odehrává příběh dvou žen - tchyně a snachy - které žijí na odlehlém místě v nuzné chatrči a snaží se protloukat životem, jak se dá. Všudypřítomné šumící rákosí naruší až příchod muže, který zasáhne do života obou žen a změní jeho dosavadní stereotypní chod. Lidské pohnutky a vášně jsou prakticky neměnné v každé době, a tak celý příběh spěje k závěrečnému dramatickému zakončení, které zanechá diváka s ústy otevřenými úžasem a donutí ho přemýšlet nad tím, co to vlastně právě viděl...