H_K

Veliké překvapení Febio festu, film uvedl samotný režisér i scenárista pan Hult. Hlavní postava Lou má již v 27ti doktorát a pracuje zřejmě jako asistentka či výzkumná pracovnice na universitě, kde je celý den zavřená sama v kanceláři a počítá. Lou díky své analytičnosti má trochu problém s komunikací s lidmi. Neb mám sama podobné zaměstnání, byla mi hlavní postava velmi blízká a obdivuji autora za volbu takové hlavní postavy (děkuji, děkuji...strašně jste mě potěšil:-)). Překvapivě, umírá Lou dědeček, o kterém nevěděla, a odjíždí na venkov na pohřeb. Potkává se s vlídnou babičkou, sympatickým Henrikem a Tomem. Henrik se do Lou zamiluje a díky pomoci citlivé babičky, která Lou vysvětlí, co znamená láska .. se postupně z filmu stává krásné romantické drama. Nemluvě o vztahu mezi babičkou Fridou a Tomem, kterému se Frida snaží pomoci najít své místo na světě, a tím vlastně i sama sobě. Optimistický a veliký zážitek.

Po návratu Anny domů po 10ti letech se postupně rozkrývají jednotlivé motivace a tajemství postav, Annina brunátného dědečka, zemřelé babičky, samotné Anny i Havarda, který má vyrobit rakev pro babičku a Annina dávná láska. Hlavní roli určují krásné exteriéry krajiny s minimalistickým herectvím, kdy se vše ukrývá k gestech, náladách i pohledech. Je to taková malá severská detektivka, kdy je na snaze diváka, zda všechny detaily postřehne:-) V hlavě mi utkvěla scéna, kdy Anna jde sama navštívit mrtvou babičku s kopretinou v ruce...aneb vezměte si kapesník. Vrátit čas zpět nejde a najít cestu k sobě samotné i k zemřelé babičce a jejím posledním dnům je těžké. Velmi se mi líbil postupně roztávající vztah mezi Annou a jejím dědečkem. Snímek ocení především ti, kdo mají silný vztah k prarodičům, jinak to bude jen milý snímek. Pro mě byl díky tomu velmi osobní. Doporučuji.