DJ_bart

Zac Efron je zlatíčko.

Tři povídkové příběhy + antropomorfizovaná zvířátka + goticky hororová stylizace + melancholická atmosféra + tenhle {prokletej} barák na odstřel = hodně depresivní stop-motion animák pro divnolidy, za kterej by se nestyděl Wes Anderson, Tim Burton, Neil Gaiman, ani Charlie Kaufman. Skvělá podivnost!

'451° Fahrenheita' od Raye Bradburyho je jedna z mých nejoblíbenějších dystopických knížek, jenže Truffaut a sci-fi žánr k sobě prostě nejdou dohromady......

Sestry Wachowský musely být při režírování na steroidech, jinak si tuhle šílenou ódu na vizuální fetišismus - která vám svou pestrobarevností vypálí sítnici až do mozku - nedokážu vysvětlit.

Fašouni a norská ratolest si hrají na honěnou: The Movie

Experimentální horror 'Šílený bůh' není jen celovečerní verzí tří stejnojmenných krátkometrážních filmečků – především jde o nechutnou stop-motion vernisáž (míněno v dobrým slova smyslu) pečlivé třicetileté práce pomyslného revolucionáře moderních praktických efektů, Phila Tippetta. Tippett totiž chytl diváky za ručičku a vzal je na cestopisnou exkurzi skrze své noční můry a halucinace spánkové paralýzy, jejichž význam či symboliku lze volně interpretovat ku libosti diváka. Díky tomu je 'Šílený bůh' ve své kontextuální podstatě jakousi poutí napříč temnotou a peklem fiktivní dystopické post-apokalypsy odehrávající se v tajemném industriálním labyrintu, potažmo podsvětí, kde se nachází hafo bizarních úkazů, děsivých mystérií, kreatur, monster, exkrementů, výměšků a jiné roztodivné havěti – všeobecně vzato hrůz, které vás svou groteskní brutalitou a absurdní explicitností násilí dokážou jak vyděsit, tak rozesmát. A právě sám Phil Tippett je Šíleným bohem, vládcem a králem této temné říše...... Kdekomu pak hlava nebere, jak Tippett dokázal své morbidní noční můry a vize zhmotnit ve formě precizní stop-motion animace - jež nemá daleko k surrealismu Jana Švankmajera - která nejenže bere dech, ale také nahání nefalšovanou hrůzu a větší nechuť než konzumace pizzy s ananasem – viz. scéna, v níž hlavnímu hrdinovi šílený vědec vyndavá vnitřnosti zaživa...... Kdyby však Tippet celý snímek koncipoval výhradně jako road-movie skrze říši oněch nočních můr anebo jej stylizoval do fantasmagorické variace na Danteho 'Božskou komedii', protože ve finální třetině už nemá ponětí čím víc by šokoval, jednalo by se o nejlepší animovaný film všech dob. Takhle je to 'jen' jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob, který jedni budou nenávidět, a druzí naopak milovat. To však nemění nic na tom, že jde o nepříjemný zážitek, který jde těžko popsat, který půjde těžko zapomenout, a který je určen pouze pro otrlé – anebo pro fajnšmekry........ // VERDIKT: FUJ DO PÍČI! 8,9 démonických žížalek z 10 //

RIP Sekaná

"Yoooo, you telin' me you had a sex with Jewel?" "Who's Jewel?" ________ Skvělá oddechová epizoda na téma 'teenagers doing teenage stuff'. Backstory Cala navíc nabídlo lidský vhled do jeho sociopatickýho charakteru, Lexi si zaslouží víc screen-timu, bully Ash je prostě priceless, a Fezův mámvpičismus je absolutní comedy gold. Víc takových feel-good epizod.

Skvělá španělská oddechovka o mladický rozvernosti s kriminálními prvky a podmanivými summer vibes pozdních sedmdesátek. Samozřejmě, je to hodně konvenční, klišovitý a patetický melodrama, který jede dle zajetý mainstreamový šablony, atakuje casual diváky, a má extrémně nafouklou stopáž 130 minut – páč závěrečná půlhodina hází celej feel good dojem do kopru – ale protentokrát to ani výjimečně nevadí. Každopádně Begonã Vargas je moje nová crush...... // VERDIKT: 7 loupežných přepadení v lékárně z 10 //

"Vyváženost neznamená pět minut Židé a pět minut Hitler." – těmito slovy Jean-Paul Sartre popsal objektivitu, která je v dnešní době značně relativizována jak v médiích, tak v politice, a vyměňována za obyčejnou manipulaci. Shodou náhod je zcela neobjektivní jak samotný snímek 'Je suis Karl' (který svým názvem odkazuje na teroristický útok na redakci časopisu Charlie Hebdo), tak hodnocení od konzervativních mudrců z ČSFD a voličstva SPD kteří jej unisono bombardují odpady, až je naprosto směšný, kolik zakomplexovanejch debílků dokáže nasrat film kritizující rasismus, xenofobii, populismus, a paranoidní vidění světa skrze ideologickou zaslepenost. Samozřejmě, je to prvoplánový, tendenční a dost nekonzistentní počin – ale upřímně: jak jinak pojmout koncept "nackové bad"? Kolem a kolem jde o solidní disstrack na pravicový extremismus, který upozorňuje na to, že fašismus může mít nespočet tváří a podob. Hranice mezi realitou a fikcí jež tento film zachycuje není v aktuální době moc tenká, tudíž jak scéna z neonáckovské konference v Praze, tak záběry násilných nepokojů byly víc než působivý. Anna Fialová překvapila...... příště chci celovečerák o Jardu Baldovi pls.