Kyrgyzstanec

Myslím, že kdyby trailer na tenhle film vypadal jako francouzská artsy romance a pro diváky by byl skutečný šok probudit se do sci-fi světa, hodnocení by byla tak o třetinu lepší. Mike Cahill je totiž o nuanci. Bohužel namísto tématu "probuzení do reality" si vybral jako hlavní téma "frustrace z apatie vůči světu", což se manifestuje v charakterech, co nepromýšlí důsledky svých činů, což pochopitelně většinu lidí neosloví. Cahill má zřejmě averzi vůči kýči, a vyhýbá se tak bohužel všem emocím, které si při tomhle filmu chce divák vylít. Škoda, mohl to být film, co by definoval debatu o brain uploads, podobně jako své debaty rozvířil Matrix, Počátek a Příchozí.

Překvapivě povedená směsice žánrů, já bych řekl Disney remake Batmana od Dostojevského. Trailer působil jako neskutečně poutavý duch doby, a tak mě hodně zajímalo, jaký narativ může vůbec film Rusko-netflixí produkce držet. A zábavnosti dostál, politice se ovšem tudíž logicky vyhnul, jak mohl. Je zajímavé, jak je fakt každý film nucen vyjádřit poslední scénou stanovisko autora a stanovisko "umírněných reforem" se mi líbí, ale s pohádkovou hudbou to dává celému filmu vyznít jako reklama na Subway.

3 hvězdičky za kamarádství, 1 dolů za odbyté klíčové momenty a 1 za to, že příběh je vachrlatě naroubovaný na otázku "co můžem udělat s pytlem zlatých cihel a armádou animátorů". Ale kdyby udělali ještě 4 díly, tak bych je slupnul jak sandgobbler.

Úplně teď chápu všechny indie filmaře, co popisují snahu se prosadit válečnou terminologií. Většina toho, co jsem viděl je klasický CGI spektákl s pěknými herci a klasickými konflikty naroubanými na Huxleyho svět. A občas prosvitne geniální motiv jako Lenina křičící "Proč jsem tady nikdy nebyla!" na útesu. Bohužel, takové motivy jsou tam asi 3, zbytek jen opakuje to základní Huxleyho téma bolestné reality vs příjemného matrixu.

Rozplakat diváka je snadný. Vyvolat v něm numinózní úžas jako úvodní scéna je výzva. Nesmírná škoda, že film nešel "o level hloubš". Sci-fi je od slova sci-fi, dramat o skomírajícím manželství a rakovině už bylo určitě natočených dost lepších.

2 hodiny jednoho podivného motivu a náhlý závěr + pár psích kusů v mezičase. Pozoruhodně se povedlo historii bolestivě překroutit a udělat ji méně zajímavou zároveň.

Film jsem si dával po malých kouskách a každý z nich byl naplněn mraky nevyřčených myšlenek, pestrých emocí a odvážné nuance v tónu. Taky bych ten konec napsal jinak, ale nějak umím ocenit, že i moje alternativní představy příběhu jsou dílem tvůrců. Myšlenka, že alternativní příběhy žijí v našich představách, je vyjádřena ve filmu i krásně implicitně, protože v mnoha momentech jsme ponecháni k tomu pouze si domýšlet, co se odehrává za očima postav.

Podivný a intenzivní zážitek romantické deprese. Drama v protichůdných pocitech mezi několika emočně inteligentními bytostmi herci přivádí k životu tak, že mi film navodil vibes nočních můr, kde musím procházet kostrbatou sociální situací, zatímco svět se hroutí. Některé lidi asi odradí, jak je napětí teatrálně přetažené, osobně si to umím odmyslet.

Nápad samotný je tak plodný, že film člověka živí myšlenkami, i když se rozvíjí jen jako depresivní alegorie předměstského amerického snu. Bohužel herci byli patrně dirigování k docela mimozemskému chování a není tak moc co cítit a co si vzít. Also, jak mohli tenhle film nepojmenovat "Kukačka"?

Škoda! Pečlivě ztvárněné rozhraní všednosti a numinózna, k němuž film vrcholí, je ochuzeno časem, který film zabije real-time vykreslováním traumatu. Což je zajímavý, ale potenciál byl o level výš.