karlvonarbei

Film je opravdu velmi složité absolutně nějak hvězdičkovat, neboť se má jednat o dokument, kdy zdaleka nevíme, co všechno v něm je pravda a naopak.Vyloženě slátanina to tedy není, ale film trpí hlavně roztříštěností, skáče z tématu na téma, mnohdy jsou argumenty založené jen na svědectví mluvících hlav a jednotlivé kauzy do sebe ani zdaleka svoji logikou příliš nezapadají nebo se nijak vzájemně nepodporují, neprolínají.I tak je tam však zjevně mnoho informací, které pravdivý základ mají, protože neapatičtí lidé se k těmto zdrojům jistě dostali již nějak v minulosti.Samotná stopáž je také nemalým problémem a nejvíce zaráží očividná snaha lidi burcovat, manipulovat po vzoru různých sekt, což je na tomto dokumentu (?) vůbec nejvíce odpudivé! Pokud by autoři nezaujatě servírovali jen samá fakta a nepřekračovali únosnou hranici emocí, nebylo by toto dílko tak okatě v některých svých pasážích až nestravitelně směšné.Škoda, že autoři sami sebe takto diskreditují, napáchali tak více škody než užitku - smutné.

Holčičí záležitosti opravdu nemůže do hloubky pochopit 50-letý chlap, který žije půlku života v jednom manželství..ale vážně- u 15- leté dívky, která se nezajímá o chlapce, ale kamarádku, lze pochopit spoustu z oblasti emoční i fyzické, záleží však jen na vnitřním světě samotného autora, který nám tento jistě nekonvenční příběh předkládá. Pro mne je vždy na filmu nejdůležitější, co mi tzv. "dá do života", ač se ten vlastní od filmového může někdy i diametrálně odlišovat, podstatná je vždy jen jistá dávka sensibility. Myslím, že nás paní režisérka příliš zatáhla do vlastního (vidění?) světa a já nebudu zas na druhou stranu nějak předstírat, že tomu moc rozumím, přičemž chybu nevidím zrovna na mé straně (jak alibistické!)..tak především, film je popisný, vleče se, má působit pocitově, ale jde v něm pouze o určité náčrty. Žádné zvraty, posuny, vývoj, poučení a katarze. Podobný výsledek by vyplodil i průměrný normalizační scénárista československé televize v 70.letech (a obávám se, že mnohem lepší by byl jeho počin), kdyby se soudruzi rozhodli, že místo školy marxismu - leninismu budou ctít ve všem třeba alternativu školy Bauhaus. Stojí za to vidět pouze jednou v životě a jak říkal Freddie Mercury celkově o své tvorbě - použít jako papírový kapesník a odhodit do koše.

Coppola se v ničem nemusel zřejmě omezovat, proto ve všech směrech vzniklo dílo tak kolosálního významu i přesahu.I těch 3 a čtvrt hodiny ještě není dost..

Film, kde je velmi naivně načrtnuto jakési poselství třeba o tom, že věda se dá také zneužít, různé nahodilé obrazy, přeplácané a zbytečně dlouhé až běda. Problém tohoto génia je v tom, že tento film postrádá cit a tedy i smysl. Přiznám se, nikdy jsem plně nepochopil ani Nebe nad Berlínem a to jsem se opravdu snažil, tady je to ovšem zcela marné. Pan režisér zároveň zneužívá hudební aristokraty, což jsou velmi uznávaní umělci z oblasti pop kultury, protože svůj film opentlil zcela zbytečně neuvěřitelným množstvím kvalitní hudby, ovšem tak nějak úplně zbytečně, bez smyslu a bez kontextu (dokonce toto své opravdu nepovedené dílo nazval po jednom z hitů od U2, asi aby se zavděčil Bonovi a mohl s ním v budoucnu spolupracovat, což se také i stalo, ovšem jejich budoucí spolupráce na videích alespoň nějaký smysl měla).. totální hloupost a to nejsem nijak povrchní

Přesně po 40 letech od prvního vzedmutí vlny punku se  v různých médiích začalo velmi frekventovaně toto výročí připomínat různými dokumenty a přesně po 40 letech od roku nula původně britského novoromantismu ( ostatně, jiný ani vlastně neexistuje!) se tak děje alespoň prostřednictvím tohoto zajisté velmi relevantního dokumentu. Dovolím si poznamenat něco trochu kacířského, nemá smysl, aby kdokoliv tzv. hvězdičkoval tento počin, dokument jde nad rámec běžné hudby_ kdo ho opravdu viděl a přemýšlí, tak pochopí, že šlo zejména o jisté politické, sociální, protisystémové hnutí, které bylo podporováno drogovou kulturou, uměleckým prostředím, ale i obyčejnými lidmi, kteří nehodlali zapadnout do šedi a z chudoby (považte kapitalismu) se vyšvihli nejprve do titulků bulváru a dnes s odstupem času dokázali ovlivnit celou pop kulturu podobně jako Andy Warhol svými excesi již v 60. letech. Nikoho tady přitom ani nemá zajímat, jestli ten či onen měl raději Depeche Mode než O.M.D. ani to, do jaké míry je kdo pamětník- vše je irelevantní, protože tady záleží jen na způsobu, jakým aktéři vstoupili do děje a čím oni (nikoliv my "recenzenti"!!!) přispěli k malé hudební revoluci..toto vše dokument maximálně s velkou otevřeností i zábavně popisuje, přičemž si nedokážu představit někoho z domácí scény, kdo by takto otevřeně mluvil sám o sobě jako Boy George, když přiznává, jak v klubu občas ostatní okrádal, měl tam přitom několikrát zákaz vstupu a stejně se tam vždy dostal a při vzpomínání je na to ještě velmi hrdý. proto je britská hudba tak rajcovní, na nic si nehraje a lidé tak v určité fázi svého ranného života tvoří něco, co se stane nesmrtelným. Koho zajímá, že ten či onen nemusí Spandau Ballet, ti to přece začali, osobní antipatie do opravdových recenzí opravdu nepatří. Tu dobu jsem zažil, v Blitzu jsem nikdy nebyl a nebudu s prominutím házet perly sviním, proto se dále již omezím jen na tento výkřik a samozřejmě, pokud by bylo možné dát 50 hvězdiček, dám padesát, pokud 5.000, dám tedy pět tisíc atak dále..vše podstatné v dokumentu naleznete, kdo chce být vzdělanější, může libovolně v dnešní době dostudovat, protože právě tento "movementů vzešlý vlastně z punku, Bowieho a Roxy Music si to zaslouží. Vše ostatní sem opravdu nepatří

Je pravda, že tento snímek jaksi plyne v neakčním tempu a zároveň i to, že Vaughn se zde ukázal jako schopný, téměř akční hrdina. Zajímavé je i obsazení bývalé hvězdy 80. let Johnsona do role šéfa věznice. Film se dá vlastně rozdělit na dvě části, než se hlavní hrdina dostane do vězení a část, kdy se snaží již jako vězeň splnit úkol, aby alespoň zachránil zbytek rodiny. Nutné je ocenit to, že film se nesnaží něčím extra oslnit, ale brutální záběry, kdy Vaughn lidem zašlapává obličeje, to si mohli machři filmaři nechat na doma.

Reklama na skupinu, která v historii patří k tomu nejlepšímu, ač později spousta hudebních kritiků zcela oprávněně nenechávala na hrdinech 70. let nitku suchou.Otázka zní, mají Queen vůbec zapotřebí sami sebe velebit tak nepodařeným počinem a vzápětí se vkrádá jednoznačně kladná odpověď z kanceláře společnosti EMI.Kdo sleduje, kolik jen různých kompilací i dalších pokusů vydělat na této značce po smrti Mercuryho již bylo, ten se vůbec nemůže divit, jak špatně film dopadl a naopak, jak skvělé reakce má ze strany publika.Dle psychologů je dokázáno, že ve společnosti jsou vždy dvě celé třetiny lidí se stádním chováním a přesně na ty, bez urážky, Pan May s panem Taylorem míří.Pro mne tedy obrovské zklamání!

Nejméně přes polovinu filmu jsem si zcela zbytečně lámal hlavu s tím, o jaký žánr filmu zde půjde, až mi téměř ve finále došlo, že jde pouze o jakousi filmovou fresku (trochu teatrální exhibici bez zbytečné hloubky).Přitom začátek je celkem dost slibný a možností, že se příběh svým dějem může vyvíjet vlastně kamkoliv, je opravdu mnoho! Pokud šlo tedy jen o jakousi rozcvičku pana režiséra a scénáristy v jedné osobě, mohl si celý proces střihnout spíše na divadelních prknech a filmovou verzi tak spíše považovat jen za záznam takového představení, tak by totiž celý počin získal alespoň trochu málo na jisté smysluplnosti. Samotná pointa filmu, kdy se "zabitý" násilník, který vlastně ani násilníkem nebyl, probere - to není žádná pointa, neboť se s tím dalo minimálně na 50% počítat.Film bez šťávy, avšak ještě v mezích "koukatelnosti"

Je znát, že filmování proběhlo v úsporném režimu. Nápad to nebyl nejhorší, ale samotná realizace, kdy údajně všichni pod vlivem LSD začnou páchat různé zlo, byl zpracován extrémně nevěrohodně, jen pro účely vyvolání šoku v divákovi. nebýt alespoň dobrých tanečních kreací a hudby, byl by tento snímek zcela bezvýznamný. Zde pověst filmu předcházela samotnou skutečnost. Nejhorší je, že doma u TV film nevynikne a v kině, ač pastva pro oči a uši, musí stejně film nejpozději po hodině začít pěkně nudit - tedy, pokud si zrovna nedáte již výše jednou zmiňovanou nelegální experimentální látku

Tento revolucionář zvuku má mnohem větší význam, než si v našich malých zeměpisných šířkách (malých také duchem) dovedeme vůbec představit, ale naštěstí Němci si svých výjimečných lidí dokáží vážit a proto vznikl i tento dokument.Výběr vlastního syna jako průvodce tvorbou tohoto avantgardisty byl jen logickou nutností, syn tak měl možnost poznat mnoho lidí z hudebního průmyslu, které jeho otec přímo, mnohdy až fatálně ovlivnil (tak mě napadá, až u nás jednou zemře pan Jan P. Muchow, s pozůstalými muzikanty se pak bude setkávat paní Jiřina Bohdalová k maximální spokojenosti všech amatérských recenzentů na tomto portálu).Hned na počátku 70. let byl u Kraftwerk, zakladatelů elektroniky a také německých Floydů jménem Eloy, přítomnost Bowieho není zde vůbec nutná, neboť nejenom Bowie, ale i Eno společně byli velmi ovlivněni tehdejší tvorbou Cluster a Neu!, ve kterých měl Plank také své šikovné prsty a uši, které slyší trávu růst.Pro mě osobně bylo překvapivé zjištění, že zkraje 80. let stihl spolupracovat i s velmi příjemnými irskými folkaři Clannad, ale jeho přímo hymnickým dílem je skladba Vienna, vedle Fade To Grey od Visage, resp. také Ultravox - hlavní to hymna všech tzv. novoromantiků (pokud si vůbec někdo dovolí kritizovat nějakou údajnou bizarnost v obrazovém zpracování tehdejších hitů formou klipů, měl by si nejprve 100x v řadě pustit právě video k Vienna a následně cokoliv z české produkce tehdejší socialistické doby, porovnat to a pak to teprve zhodnotit, aby bylo opravdu jasné, jaký význam slovo bizár vlastně má!).Na vlně new - wave ovlivnil Killing Joke, mnohem více popové Eurythmics i jejich předchůdce The Tourists, neprávem zapomenuté australany Hunters & Collectors, americké šílence Devo, italskou rebelku Nannini, domácí poklad Inge & Annette Humpe, temného Witta, francouzské Les Rita Mitsouko, jež byli i u nás ve své době trochu známí ( a ano, právě tito možná jsou lehce bizarní, a co?).Samostatnou kapitolou je pak novovlná ikona Ideal a DAF, kteří patří k zakladatelům brutálnější odnože elektroniky známé jako EBM.Ve výčtu závěrem nebude od věci připomenout i fakt, že Plank vyprodukoval skvělým A Flock Of Seagulls z Liverpoolu, kteří své poslední LP nahrávali s Pražským Filharmonickým Orchestrem v ul. Ve Smečkách v roce 2018, instrumentální opus "The Traveller" (1983).Odkaz tedy mnohem větší, než ti, co o něm nic nevědí, ale dovolí si zmiňovat zcela absurdní argumenty a hodnotit tak něco, čemu vůbec nerozumí.To jsme ale znova u té malosti, kterou Conny Plank naštěstí nepoznal, neboť od ní pracoval 500 kilometrů směrem na Západ..