Seti

Pánové, westerny mám hodně rád, ale tohle byla nuuudaaa! Po pomalém a rozvleklém začátku jsem čekal, až film nabere konečně nějaké obrátky, ale to se bohužel nestalo. Moje očekávání se tedy upnula k nějakému střeleckému infernu v závěru, jenže...ano správně, to také nepřišlo (naopak vyvrcholení bylo úplně stejné jako ten kýbl nudy před tím). Hlavní hrdinové byli nezajímaví (trochu to zachraňoval Viggo Mortensen) a záporáci byli nevýrazní (tak TRESTUHODNĚ nevyužitého Jeremy Ironse jsem dlouho neviděl). Appaloosa se prostě vleče dvě hodiny stále stejným tempem bez jakéhokoliv zvratu, napětí nebo atmosféry. Pokud se Ed Harris snažil o klasický western, tak jich viděl asi zoufale málo a pokud to měl být pokus o antiwestern, tak ten se těžce nepovedl.

Zatím poslední příspěvek do Appleseed univerza představuje ústřední hrdiny v trochu odlišné poloze, vržené do poměrně jednoduchého příběhu s malým nádechem falloutovské atmosféry, s čímž jsem já osobně neměl žádný problém. Tvůrci nám jako obvykle servírují velmi solidní akci, kterou navíc prezentují v naprosto famózní audiovizuální podobě. Jen je problém v tom, že Alpha mi jako prequel do celkového sledu Appleseed událostí moc nesedí.

Druhý Appleseed je pro mě z celé série nejlepší (viděl jsem pouze tři celovečeráky). Po filmu z roku 2004 tvůrci předpokládají, že už je divák obeznámen se situací a zaměřují se tak čistě na vyprávění, rozvoj vztahu mezi ústřední dvojicí a akci, což je podle mě jen ku prospěchu věci. Díky tomu totiž odpadlo povětšinou ubíjející pseudofilozofické blábolení z prvního dílu a Ex Machina se soustředí na to, čím je - povedeným sci-fi nářezem.

Po režisérské stránce opět skvěle zvládnutá záležitost. Perfektně vytrefené tempo, gradace děje, vtahující retro atmosféra i herecké obsazení si zasluhují uznalé pokývání hlavou. Je vidět, že v žánru drama/thriller je Ben Affleck už naprosto pevný v kramflecích a vypracoval se mezi absolutní holywoodskou špičku. Po herecké stránce už jeho představení zas tak ohromující nebylo, protože nasadit jeden výraz a ten udržovat po celý film by zvládl kde kdo :-)

Sakra Mickey Rourke s tim svym nově naládovanym ksichtem už vypadá jako nejhorší noční můra plastickejch chirurgů:-) Na Ashbyho jsem se po trailerech celkem těšil, ale nakonec to byla bohužel docela nezáživina. Jo, Emma Roberts neskutečně cute a Nat Wolff je sympaťák, problém byl ale v ústředním vztahu mezi Edem a Ashbym, který byl povrchní a tím pádem pro mě neuvěřitelný (Ashby vezme Eda jednou do baru a ten už vykřikuje, jak ho má strašně rád; všechno důležité o Ashbym Ed potažmo divák zjišťuje mimo záběr atd.). Na komoru útočící finále to trochu zachraňuje, ale tematicky podobný St. Vincent na mě fungoval lépe.

Asterixovo dobrodružství v Americe je asi nejslabší z celé animované série. Klasický děj bych přehlédl, ovšem skutečně mi vadilo, že se téměř všechny vedlejší postavy jmenují jinak a působí to skutečně rušivě (a taky dabing byl od základů jiný, což byl taky zápor). Pro mě to prostě nebyl starý dobrý Asterix. 2,5*

Tak po Losers mě nezklamali ani kluci z A-Teamu. Původní seriál neznám, ale tohle byla naprosto luxusní akční jízda, kterou si užije každý fanoušek, který se dokáže alespoň trochu povznést nad hranice reality. Scénář je opět klasický a rozhodně si nemyslím, že film kvůli němu nějak extrémně trpí (no možná finále mohlo být trochu lepší), ale kvůli scénáři jistě nikdo A-Team nesleduje. Prvním základním kamenem filmu je akce, která je parádní, sympaticky přepálená a hlavně přehledná (tedy alespoň v mých očích). Děkuji Carnahanovi, že se nenechal zlákat "moderní" epileptickou kamerou a naspeedovaným klipovitým střihem (doufám, že to viděl i Sly). Tím druhým je pak samotný tým, který je svěle poskládaný a ještě lépe obsazený. Je vidět, že to klukům klapalo a natáčení si asi řádně užívali (je mi trochu líto Jessicy Biel, jejíž role byla naprosto blbá a zbytečná). Závěrem lze říci jen to, že A-Team se vážně povedl a žádný fanda akční podívané by si ho rozhodně neměl nechat ujít.

Nového počinu sourozenců Wachowských jsem se popravdě dost obával, ale nakonec jsem byl velmi mile překvapen. Zajímavý košatý příběh mocně rozkročený v čase byl z filmařského hlediska velká výzva a podle mého názoru se s ní Wachowští vypořádali víc než dobře. Ano, Cloud Atlas není úplně nejjednodušší film ke sledování a 3 hodinová stopáž možná někoho také odradí, ovšem jak se divák zorientuje, tak je potěšení sledovat přesně strukturované kapitoly, jež se v závěru dokonale propojí v jeden monstrózní celek. Přes veškeré pozlátko v podobě masek, kostýmů, exotických lokací a triků byl pro mě jednoznačně nejpoutavější právě příběh a Wachowským spolu s Tykwerem patří můj obdiv za to, že ho dokázali převést do smysluplného scénáře především ho dostatečně srozumitelně podat divákovi. Jejich pseudofilosofie, jíž Cloud Atlas odívají, mě sice moc netankuje, ale dá se v něm určitě nalézt několik zajímavých a inspirujících myšlenek.

Jeden z nejzvláštnějších počinů, které jsem v poslední době viděl. Film se primárně soustředí na vztah mezi hlavními hrdiny, což je jeho největší klad, ale paradoxně také jeho největší zápor. Na sídlišti sice narůstá počet záhadných vražd či napadení, ovšem ani na diváka, ani na Oskara s Eli tento fakt vůbec nijak nedoléhá. Žádné policejní vyšetřování, žádná stahující se smyčka a tím pádem ani žádné napětí. Rozvinutější krimi zápletkou by film jistě získal na atraktivitě, ale také by pravděpodbně ztratil svoji zamýšlenou dramatickou koncepci. A vzhledem k tomu, že jde o Švédy, tak se člověk nesmí divit, že drama vítězí na plné čáře. Knihu jsem nečetl, ale jsem zvědav, jak si s tématem poradí Američané.

Austrálie je jedním z nejrozporuplnějších filmů co jsem letos viděl. Obsahuje několik skutečně skvělých momentů, které vystihují podstatu žánru a kvůli kterým na podobné filmy lidé chodí. Smutné je, že jsou tyto momenty zastíněny spoustou vad na kráse. Nejzásadnějším problémem celého filmu je TOTÁLNĚ přepálená stopáž. Austrálie je totiž tak dlouhá, že kdyby byla o polovinu kratší, tak bude pořád dost dlouhá. Celé vyprávění je pak hrozně nekonzistentní, plné hluchých a zbytečných míst, korunované několikerým finále. První polovina byla celkem dobrá, i když pro mě občas vyznívala příliš komediálně, což na mě působilo trochu rušivě. V druhé polovině, po asi druhém finále, jsem si říkal : "Co tam kurva ještě třičtvrtě hodiny bude???" Co asi, nastavovaný děj, spousta průměrných digitálních triků a překvapivě třetí finále. Poslední věc, s kterou jsem měl problém byl digitál obecně, který na mě čouhal z každého třetího záběru, trocha skromnosti by v tomto ohledu taky neškodila. Celkově Austálie doplácí hlavně na nestřídmost. Baz Luhrmann chtěl nacpat do svého opusu od všeho něco a ve finále to sráží film na kolena. Věřím, že vypuštění některé z vedlejších dějových linií a sestříhání na snesitelné dvě hodiny by filmu hodně prospělo.