Ramanam

Osvětová myšlenka, na jejímž podkladě vznikl snímek, který nám to „má jako vysvětlit“. Obecně nemám toto podsouvání a hry na city v oblibě, ale pro indickou společnost je to asi potřeba, protože se v ní skrývá hodně hnusu a špíny. Příběh sám o sobě je zajímavý, napínavý, ale místy prostě natahovaný a tím ztrácí dech. Nevím, zda je dobré brát pro "svůj boj" za rukojmí malé děti, ale dobrá. Účel přec světí prostředky. Konečně hlavní role pro moji oblíbenkyni Y. Gautam, kterou zvládla na jedničku. Na písně a tanečky se zde nehraje. Tři silné hvězdy.

Vydařené drama na téma mateřství. Anand (Jeetendra) a Devki (Sridevi) tvoří šťastný manželský pár. Po čase se jim narodí chlapeček, ale následné vlakové neštěstí je rozdělí. Anand syna zachrání, ale o Devki si myslí, že utonula. V nemocnici potká Yashodu (Jayapradha). Její manžel při neštěstí zemřel, stejně jako její nenarozené dítě. Oba páry se dříve poznaly, takže když Anand vidí, že žena odmítá bez dítěte žít, navrhne ve vypjaté situaci doktorovi, aby ji dal tajně jeho syna..... Výborní herci, emoce, dojemné momenty. Hudba příjemná. Čtyři hvězdy.

Bollywoodská prvotina megahvězdy A. R. Bachchan. Ashi (A. R. B.) je dohodnut sňatek jejím otcem (A. Kher). Ashi souhlasí, ale má podmínku, že se chce tajně vydat za svým snoubencem do Švýcarska a z povzdálí sledovat jeho povahu a chování. Tam se však seznámí s mladíkem Bobbym (B. Deol), který se začne vydávat za jejího snoubence, protože ji miluje. Netrvá dlouho a Ashi lásku opětuje, ovšem nic nepůjde tak hladce..... Parádní Bolly klasika. A. R. B. je kouzelná. B. D. je pohodář, ale na role milovníků se příliš nehodí. Hudba výborná. Čtyři hvězdy.

Z té „hrubé" strany se jedná o zcela průměrné akční drama, ale z druhé „jemné" strany to má moc hezkou a poměrně silnou citovou linku, která zasáhne a donutí přemýšlet. Vzpomínky hlavního hrdiny (Emraan Hashmi) na svou tragickou lásku (Shriya Saran), jenž byly zasazeny do přítomnosti, kdy dochází k osudovému setkání s další dívkou (Mrinalini Sharma), která má s jeho bolestivou minulostí společného více, než si na začátku vůbec uvědomoval, byly opravdu dojemné. To samé mohu říci i o jeho vyspění v mysli a chování, které prodělal díky lásce a všem svým trpkým zkušenostem. Je zde otevřeno i téma Boha, sice jen okrajově, ale kvituji, že moc hezky, upřímně a citově. Nikde se netlačilo na pilu, takže to bylo velmi přirozené. Prostě mě to chytlo ve svém způsobu podání za srdce. Taktéž hudba vše moc hezky doplňovala a samotný příběh prohlubovala. Snímek za zpracovnání, výkony herců a děj samotný hodnotím za pěkné tři hvězdy, ale díky té emoční síle a myšlenkám, které přináší, musím přidat na výsledné čtyři, byť slabší hvězdy. Zaslouží si je.

Co vše se může stát, když jdete po ulici a kopnete do plechovky od Coca Coly a nešťastne trefíte zrcátko právě projíždějícího vozu. O tom se přesvědčí hlavní hrdinka (Anisha Ambrose), která v obavách před trestem raději hraje slepou. Z auta vystoupí muž (Ajay Rao), jenž je zpěvákem a kytaristou rockové kapely. Když spozoruje, že je dívka slepá, přestane se zlobit a zaplatí za ni náklady na cestu domů. Jejich cesty se ale znovu spojí a vyjde najevno, že dívka slepá není, nacož ji hlavní hrdina začne nahánět po obchodním domě. Podaří se ji sice utéct, ale zato ztratí peněženku i se všemi doklady. Tak se začne řetězec událostí plných trápení, lásky i dávných bolestných vzpomínek..... Hlavní hrdinka byla pro ni samotnou žel hodně naivní a moc hodná duše, takže se mi vůbec nelíbilo, jak s ní zacházel ten muzikantský „drsoň“ i s celou jeho kapelou. Co si vše navymýšleli, aby ji potrestali za jeji malou lež mě docela otravovalo a štvalo. Ona se do něj po tom všem ještě navíc zamilovala, načež on byl chladný, jako ledovec ze starých časů, protože měl světabol, který ho ospravedlňoval zřejmě ke všemu. Už mi bylo i jedno co se mu stalo, protože to měl u mě už dávno prohrané. Na ženy měl evidentně více štěstí než na sebe samého. Příběh i některé herecké výkony mi přišly odbyté a naivní, je mi líto. Klady vidím jednoznačně v hlavní hrdince a hudbě, která je rozmanitá a nápaditá. Dokonce se dočkáme i rockového „běsnění“. To si vždy říkám, jaká je škoda, že se taková hudební velmoc stále ve světe slepě a hluše ignoruje. Ale ano, líbilo se mi to. Druhá polovina určitě silnější než první. Odpočinková pohodovka, která si své tři hvězdy obhájí s přehledem i přes několik přítomných mušek.

Tolik jsem se těšil na klasický Bollwood za účasti mnoha prvotřídních hereckých hvězd a musím konstatovat, že jsem mírně zklamán. Všechny hlavní pilíře byly sice postaveny, ale následně se ve stavění postupovalo přeci jen krapet neobratně. Spojil se tu místy nevýrazný až nudný děj s další, ač jinak určitě potřebnou, osvětovou agitkou. Tentokráte zaměřenou na nelehký život vdov v indické společnosti, držící se stále tradic a předsudků místo zdravého rozumu a lásky. Proti tomu nemohu nic namítat a s tím pozitivním vyzněním plně souhlasím (příklad a postoje hodné následování), ale způsob jakým byl celek z malých částí poskládán mi poměrně silně narušil prožitek z příběhu. Takže i poté co došlo na tolik příznačné srdcebolné scény plné koncentrované emoční smrště, jsem se nemohl do právě viděného ponořit a nechat se unášet v jinak tolik opojném nektaru. Příběh postrádal výraznější spád, nápady, oživení, energii a chemii. Co jinde funguje naprosto přesně a přesvědčivě, se zde nepodařilo rozvinout v něco jedinečného a nezapomenutelného. Prostě prosté vyprávění s výchovným přesahem při současném zachování postupů klasických a ověřených. Nic navíc... O hereckém osazenstvu se netřeba zmiňovat, protože ti, kteří umí, prostě umí stále. Mohou sice hrát ve špatném filmu, ale jejich um tam bude s nimi nadále. Postava otce Balraje (A. Bachchan) vskutku vyzařovala lidskostí a moudrostí, rovněž jeho syn (S. Khan) byl vynikající a spolu s manželkou (R. Mukherjee) tvořili hezký pár. I když musím zmínit, že se mi zdála oproti svému mužskému protějšku po celou dobu hodně nevýrazná. Stejně jako jako její přítel z dětství (J. Abraham). Ty romantické scény mu narozdíl od těch akčních úplně nevěřím, tam je naopak ve svém živlu. Hudebně dozajista příjemné, ale rovněž jsem očekával něco silnějšího a dechberoucího, leč marně. Alespoň se nám zde v několika skladbách předvede sám A. Bachchan jako zdatný zpěvák. V hodnocení to bylo od začátku poměrně jasné a jen jsem čekal, jestli nakonec laťku neposunu ještě výše, ale na to dojít nemohlo, takže přiděluji čtyři hvězdy. Jen jsem si říkal, že když se tolik bojuje vůči všem těm svazujícím tradicím, tak proč nikoho nenapadlo ignorovat i tradici a návaznosti k nimž dochází po odchodu dcery z „otcova“ domu po svatbě, zvláště po tom co bylo ve hře a čeho se museli vzdát? Na nedostatek místa si rozhodně stěžovat nemohli.

Dle hodnocení a komentářů jsem čekal něco bídného a hodně nudného, ale toho jsem se vůbec nedočkal. Mně se to líbilo a nechybělo moc a dal bych čtyři hvězdy. Vskutku velmi málo. Právě proto, má-li člověk vůči hodnocení opravdu zodpovědnost, má film dokoukat celý, neboť stačí jen malý úsek v ději, který celý příběh může posunout úplně do jiných sfér. Honit se za co nejvíce ohodnoceními, filmy přeskakovat, či po půlhodině utnout..., má jaký smysl? Ale to byla jen taková má malá odbočka od komentáře tohoto snímku. Souhlasím s tím, že zde je opravdu dost věcí, které jsou podivné a ve skutečnosti by nešly provést s takovou elegancí a přesností švýcarských hodinek. Když to ale nejde za hranici, tak tyto příběhové zvraty vypouštím a zaměřuji se hlavně na film samotný, herce a co nám má být převyprávěno a sděleno. To, jak to není přímočaré a jen o loupeži samotné, ale zamotanější, se mi vskutku líbilo. Prostředí Rádžasthánu též, a to hlavně na začátku, pak už to nebylo vizuálně tak malebné. Co tedy rozhodlo, že jsem se nakonec přiklonil na tři hvězdy, i když silné, byl samotný konec. Co to jako mělo být? To tím žel celé hodně zazdili. Prostě takové utnuté a můžeme si domýšlet. Píseň na začátku v tradičním duchu se mi moc líbila, i když bez tance. Ten přišel o chvíli později v podání Sunny Leone, která ani nemusí tento typ žen přehrávat. U ní se stačí tvářit zcela přirozeně. Její sláva musí být v Indii opravdu veliká a docela se divím, že ji vůbec obsazují, když jinak vše možné cenzurují. Inu zřejmě klasické pokrytectví a lidi to dozajista přitáhne, tak co? Každopádně píseň i zpracování se mi líbilo. Hezky barevné a hravé. Herci a jejich výkony byli v pořádku. Nic víc nepředvedli, ale ani nezklamali. Rozhodně jsem tedy spokojený a dávám za silnější průměr.

Tak špatné hodnocení, které se tu zatím vyskytuje, si tento film určitě nezaslouží a nechápu ho. Tedy dle mého skromného názoru. Mladý vojenský důstojník (Tiger Shroff), plní své povinnosti v Kašmíru, když mu náhle do života zasáhne jeho láska z vysoké, která od něj potřebuje pomoc. Před krátkým časem ji byla unesena dcera a ona se nemůže domoci spravedlnosti ve svém okolí. Tiger si tedy bere na týden dovolenou, ve které se bude snažit malou holčičku nalézt a přitom, aniž by si toho byl vědom, je zatažen do velmi spletitých sítí intrik, ve kterých jde všem o to nejcennější, a to přímo o život... Oproti Bhaaghi je to mírné zklamání, to přiznávám, ale řekněme, že je to prostě jiné a s původním filmem to vůbec nijak nesouvisí. Tiger Shroff se mi opravdu film od filmu líbí více a více. Nevím, jak nacpat do mé TOPky herců všechny, které mám rád, protože Tiger si o ni říká s čím dál tím větším důrazem. Je dle mého velká škoda, že točí takřka ve stejném schématu: co rok, to jeden film. Musím přiznat, že mě to opravdu štve, protože ho chci vidět mnohem častěji. Je to totiž velmi pohybově zdatný herec (pro tanec, či pro boj) a je navíc prostě jiný, což mu přidává charisma. Vrátím-li se k filmu, tak musím ocenit drobnosti, jako je například plačtivý policista, či detektiv, který vypadá jako Charles Manson. Dále akční scény, které vypadají jako z Ramba, či Komanda. Písně jsou zde žel průměrné, navíc jedna je převzatá ze starých dobrých časů, kdy hrála prim Madhuri Dixit ( Ek Do Teen - Tezaab), zde v pojetí J. Fernandez. Jiné to tedy určitě bylo, to ano, mírné zklamání ano, ale rozhodně vůbec žádný propadák. Se svým hodnocením čtyř hvězd jdu hrdě před ostatní, protože to tak cítím. Zklamání se dostavilo jen malé, jinak..., kde je problém...? Mé soukromé díky patří Tuaxovi za titulky, protože na tento film jsem se opravdu moc těšil. Koneckonců mé díky patří Všem, kteří si dají tu práci a dělají pro nás všechny překlady. Bez Vás by to prostě nešlo. Díky Všem (alespoň prostřednictvím tohoto komentáře)!!!

Dle mého jeden z nejvíce rozporuplných snímků z Indie, které jsem měl tu možnost vidět. Již od začátku mi bylo více než jasné, že zde se bude hrát dle úplně jiných not a pravidel, balancujících na hraně dobrého vkusu. Někde se balanc udržet podařilo, ale někde míra soudnosti přestala existovat a následoval tvrdý pád. Těch míst bylo bohužel jednoznačně více než bylo žádoucí. Záměr to dle mého určitě nebyl, jen kouzlo nechtěného, vytvořeného „tvůrčím“ neumětelstvím. I tak musím s plnou upřímností konstatovat, že první půle se mi převážně líbila i přes svou občasnou mimóznost. Když se někdo nebere příliš vážně a má smysl pro ulítlejší humor, tak by nemusel mít větší problém. Navíc si může užít i nějakou tu klasickou indickou bitku, takže... Já vím, ke štěstí a spokojenosti to určitě nestačí. Já se však i přes jasnou nenáročnost vyprávění bavil. Vážnější problém nezaznamenán, tudíž jsem jen v předtuše čekal a dlouho jsem čekat nemusel. Následující události ze srbské „Sýrie“..., tam..., tam..., ano tam to byl už hodně velký průšvih. Amatérské, laciné provedení, příběh už šel někam na procházku a ve tmě zabloudil. Nedostatky přechodzího se ještě tolerovat mohly, ovšem nyní získávaly jasně dominantní pozici. Nejen, že se je nedařilo skrývat, ale naopak se dávaly „hrdě“ na obdiv. Co jiného poté očekávat, než nevyhnutelný úpadek a rozklad v přímém přenosu? Vážně nic... Já osobně jsem rezignoval a užíval si jen akční části (plné hrůzných nápadů na hlavu) a hlavně mého velkého oblíbence - Tigera. Nic jiného se dělat už vážně nedalo. Musel jsem přece přežít jako divák - hrdina, až do osvobozujícího konce se ctí. T. Shroff šlápl s třetím pokračováním nijak nesouvisející trilogie řádně vedle. Herecky byl jako vždy v plné síle a nemohu mu naprosto co vytknout. Bezpochyb potvrdil své zcela evidentní kvality. Jen ho tímto velmi pěkně poprosím, ať si vybírá své další role s větší rozvahou. Takovéto podivnostní braky nemohou svědčit nikomu, jehož um a schopnosti jsou daleko vyšší. Navíc, jestli chce nadále stoupat až k těm nejvyšším stupínkům. S. Kapoor a R. Deshmukh hráli rovněž s přehledem sobě vlastním. J. Shroff měl jen zcela okrajovou roli otce hlavního hrdiny. Jen pro zajímavost, je jím i ve skutečnosti, neboť Tiger je jeho syn. Hudba se mi narozdíl od filmu samého líbila, alespoň něco se již konečně povedlo! V písni Do You Love Me, kde se nám představí D. Patani, je určitě na co se dívat. Mužská část publika mi dá jistě za pravdu. Ještě zmíním, že závěrečná Dus Bahane 2.0 je nová verze skladby ze stejně nevýrazného akčního filmu Dus (2005). Hodnocení bylo jednoznačným oříškem. V první fázi jsem dokonce přemýšlel i o čtyřech hvězdách, poté o třech. Ty následně bojovaly se dvěma. Ještě pár minut po samém závěru jsem pečlivě rozvažoval. Nakonec jsem se rozhodl udělit tři nejslabší možné hvězdy. Je škoda, že tu nejde dávat po čtvrtkách, ale jen takto skokově po celých. Inu nejsou tři hvězdy jako tři hvězdy, každá má jinou váhu. Jednoznačný průšvih zachránilo před mým horším hodnocením přenastavení uchopení a úhlu pohledu. Kdybych zůstal ve stejných nárocích, musel bych být zcela jasně otráven a zklamán. Baaghi 3 tedy není rozhodně pro každého, chce to nervy z oceli, velkou dávku tolerance a blahosklonnosti k viděnému. P.S. Děkuji moc Lomrimu za překlad, i když věděl, že to žádný světoborný počin rozhodně není. Jako fanoušek Tigera jsem mu vděčen!

Říkal jsem si, jestli na takovou blbost mám vůbec něco psát, ale budiž... Takže..., ehm..., je to opravdu velká blbost! Dalo se to však čekat. Tam, kde se sejdou S. Shetty a D. Morea se žádné velké zázraky nekonají, ale J. Shroff a hlavně má veleoblíbená K. Kapoor mě nakonec přesvědčili, abych sebral odvahu a šel do toho. Béčkově neumětelský příběh, ve kterém váháte nad tím, který ze tří pánů je psychopatický vrah, jenž měl být raději již v dětství utracen pro blaho světa, je vskutku únavný. Oni jsou totiž svým způsobem magoři všichni tři, ale „alfu“ jsem poznal dříve, než byla odhalena (a ne, neměl jsem z toho radost), což nebylo příliš těžké. Vydržel jsem to celé jen díky K. Kapoor. Hudba je nevýrazná. Dvě hvězdy.