Poslední recenze (514)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/042/42423_be0e77.jpg)
Don (1978)
Nemohu říci, že jsem vyloženě zklamán, ale zcela určitě jsem si od tohoto kultu 70. let sliboval daleko více, než jsem poté dostal zpět. Asi jako většina zdejších hodnotících jsem viděl jako první předělávku „Don“ (2006). Bylo to ale již před mnohými lety, takže nemohu příliš srovnávat, ale vím jistě, že byla povedenější a vylepšená. I když si A. Bachchan odnesl za svůj výkon cenu Filmfare a základní kostra příběhu je kvalitní, tak na ostatním je ten zub času prostě znát. Mnohé neduhy a nedotaženosti v zápletce, její nepřesvědčivost až naivita a často narušená plynulost budiž příkladem. Hudba dobrá a písně „Yeh Mera Dil Yaar Ka Diwana“ a „Khaike Paan Banaras Wala“ jsou nesmrtelné. Čtyři vlažné hvězdy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/458/168458540_hm497y.jpg)
Fighter (2024)
Za mě parádní let! Ač se mi směr současného Bollywoodu již toliko nezamlouvá, tak s tímto nemám vůbec žádný problém. Tedy až na samotný závěr, který dle mého malinko pokulhával a nějak mi to ke všemu předchozímu příliš nesedlo, ale to byl jen estetický problém. Když si na začátku přečtu, že je film věnován IAF, tak budu muset přijmout fakt, že to bude dílko oslavné a vlastenecké (což nám chybí jako sůl). Jestli s tím má někdo problém, tak to má kor blbé. Jen tak mimochodem, za kolika teroristickými útoky/válkami stojí Indie? A co „čistý“ Pákistán, který navíc podporuje podobné ksindly? H. Roshan, D. Padukone a A. Kapoor, toť hvězdná sestava se zárukou. Hudba příjemná a poctivá. Pět slabších hvězd.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/985/162985639_cf29b9.jpg)
Aravindha Sametha Veera Raghava (2018)
Klasická jihoindická jízda s poselstvím, ale v tomto případě se po celou dobu na plný plyn nejelo. Stačilo pár úvodních minut a byl nám naservírován parádní vyvražďovák. V tomto smyslu však poslední, neb se hlavní hrdina postupem času rozhodne jít cestou nezabíjení svých nepřátel v touze po kýženém smíru. Ale rozhodně ne cestou naprostého nenásilí, neb ani nemá na výběr, takže bitky budou, jen ne fatální. Až na poslední hodinu, která ztrácela spád a kde se to nějak celé rozplizlo do bezvýrazna, jsem byl spokojen. Našel jsem si tam vše co v indickém filmu má být ve vyváženém poměru. N. T. R. Rao Jr. a P. Hegde pro mě jsou a i budou magnety s přitažlivou silou. Hudba v dobrém průměru. Čtyři slabší hvězdy.
Poslední deníček (1)
Úvod
Možná sem časem napíši nějaké moudro, ale nyní nemám sil a chuti.