Carthorias

Myslím že jsem ještě nikde neviděl tak lahodný výběr jmen pod kolonkou Hrají

LFŠ 2018, Film 30: Tohle je jeden z těch filmů, o kterém znuděně diskutují věční studenti filozofických fakult v oblíbené čajovně, ve všední den ve 2 ráno. Milion alegorií, odkazů a uměleckých zkratek, ale film to je funkční asi jako stoperská dvojice Sparty. Liv Ullmanová celý film čučí, jako kdyby jí spadly hračky do kanálu, a Max von Sydow je kamenný jak Lotova žena. Kromě toho tam jsou nějaké přízraky, nebo snad jsou všichni přízraky, nebo je přízrak divák, vyberte si. Film prý využívá spoustu zcizovacích zkratek. Nevím. Pokud se za zcizovací zkratku počítá náhlé vypnutí promítání a opakované zahájení, světlo mobilů znuděných diváků a hlasitý rozhovor uvaděčů za dveřmi, tak bravo. Upřímně řečeno, ne že by mi to vadilo, nebýt těchhle vyrušení, usnul bych tak v 15. Minutě.

Zdá se mi, že si tady většina lidí plete hodnocení pořadu s hodnocením jeho účinkujících. V životě jsem neviděl tak vypatlaná individua, to je pravda, nicméně právě kvůli tomu je Hotel Paradise tak důležitý. Je to úžasná studie jedné sekce populace (a bojím se dokonce říct že většinové), která se pouze maskuje za výherní reality show. Nebojím se to přirovnat například k takové Katce od Třeštíkové. Zda to byl záměr producentů či ne, o tom můžeme jenom debatovat (osobně si myslím že je to jenom šťastná náhoda), nicméně unikátnost tohoto projektu je zřejmá.

Schindlerův seznam + Poslední skotský král = Hotel Rwanda

Tohle je pro mě překvapení desetiletí! Po osmi dílech jsem závislý jak šlapka na cracku. HBO se totiž povedlo stvořit svět. Komplexní fantasy svět, ve kterém postavy nejsou jen figurky z Dračího doupěte (dobrý x zlý), ale živoucí bytosti, které jednají přesně jak jim káže jejich osobnost. Ned, Sansa, Arya, Tyrion(!), Jon Snow, Malíček, Cersei, Khaleesi (a ještě asi 10 dalších postav) jsou totiž natolik kvalitní osobnosti, že by každá z nich utáhla vlastní spin-off. Navíc má hra o trůny i velmi kvalitní příběh, balancující svou komplikovaností mezi jednoduchým bojem tří rodů a složitou politicko-mocnářskou hrou. Herecké výkony jsou velmi dobré, v některých případech dokonalé (jak napsal jeden americký kritik: "Jestli Dinklage nedostane Emmy, měly by padat hlavy.") a výprava, kamera a ostatní technické kategorie jsou asi to nejlepší co jsem v televizi viděl. Knihu jsem nečetl, ale nejspíš se do ní co nejdřív pustím, takhle mocně mě uchvátit zatím dokázala jenom Battlestar Galactica, jestli si ale druhá sezona udrží stejnou laťku, asi budu muset přepracovat svůj žebříček top seriálů.

Jeden ze základních kamenů americké popkultury, kdo zná robot chicken, tak tam těch odkazů najde hafo

Je mi trochu líto toho, že naprostá většina recenzujících uživatelů ČSFD srovnává Hunger Games s Battle Royale a šmahem odsuzují HG jako nedokrvenou kopii. Je to trochu jako srovnávat Requiem za sen se Strachem a hnusem v Las Vegas, pouze proto že oba filmy obsahují spoustu drog. Cílem Hunger Games není prolít na plátně hektolitry krve, či explicitně šokovat jako v případě Battle Royale (neshazuji BR, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů). Tou pravou hrůzou je zde post-apokalyptická společnost vystavena na Orwellovských principech totální moci, proti které podrobené kraje nejsou schopny, či lépe řečeno nemají sílu a chuť bojovat, viz naprosto odevzdaná populace přihlížející dni sklizně. Centrum dekadence v Kapitolu dusí ostatních 12 krajů (s možnou výjimkou prvních dvou, sloužících jako populační zásobárna represivních složek) pomocí metod, které všem podrobeným přijdou jako neskutečně kruté, zatímco vládnoucí vrstvě připadají zábavné. Scény kdy se Katniss rozklepe jako sulc těsně před vstupem do arény nebo úmrtí Routy zasahují emočně přesně ta správná místa, kdy divák soucítí s hlavní hrdinkou (velký podíl na tom má také fakt, že Jennifer Lawrence je skvělá herečka), ale pocit úzkosti a nejistoty přetrvává po celou dobu filmu. Nejsilněji možná paradoxně v části filmu před vstupem do arény, při srovnávání dvou odlišných světů 12. kraje a Kapitolu skrz Cetkii Trinketovou (vskutku stupidně přeložené jméno) a její pokřivené vnímání událostí (když vykládá dětem jdoucím na smrt jaké mají štěstí, že se mohou v jídelním voze naládovat koláči). Vrcholem filmu je proto (skoro)závěrečná scéna s rulíkem, braná jako gesto odporu vůči tomuto systému. Ve zkratce, není to o tom že se 24 dětí pozabije v aréně, ale o tom, proč se má 24 dětí pozabíjet v aréně.

Osobně bych tuhle show pojmenoval Battlestargate Voyager, je to takový mix mezi všemi třemi, perfektní poměr charakterového vývoje ku vědeckým zápletkám. Největší podíl na úspěchu SGU má ale Robert Carlyle, který vyčnívá nad ostatními herci stejně tak, jako kdyby Lionel Messi hrál za Spartu. Edit: Po deseti dílech musím hodnocení snížit, Robert Carlyle vůbec nedostává prostor aby předvedl co umí a většina děje je soustředěna kolem nesympatických postav typu "odhodlaná šukuchtivá dcera senátorky".

LFŠ 2019, film 7: Drobná anekdota, o tom, jak kluci to pořád chtěj a holky vlastně taky, a že když to umíte, sbalíte každou. Jinou pointu to nemá, ale naštěstí je to krátký.

LFŠ 2018, Film 9: Je to barevné, je to sarkastické, je to třpytivé, je to sexy, je to Chicago.