LoneGunman

Tak, a je to tady, dočkal jsem se. První pořádné filmové přenesení světa Forgotten Realms na stříbrné plátno. V tomhle světě jsem při hraní her jako Eye of the Beholder, Baldur´s Gate nebo Icewind Dale, a při čtení mnoha a mnoha knížek strávil opravdu hodně času. Na jednu stranu jsem si byl celkem jistý, že je to jen otázka času, kdy se do toho někdo pustí, na druhou stranu jsem spíš myslel, že ten, kdo to udělá, vsadí na jistotu a zkusí to s nějakou zavedenou postavou, pravděpodobně s Drizztem. V tom druhém době jsem se mýlil a jsem za to rád. Autoři se zbavili okovů, které by jim s Drizztem, Elminsterem nebo podobnou postavou svazovaly ruce, a šli do toho s nově vytvořenou partou dobrodruhů. A udělali dobře.  Film si naplno užijí ti, kdo o Forgotten Realms v životě neslyšeli, a fandům jako já, zase občas poskočí srdce ve chvíli, kdy jim autoři naservírují fan servis v podobě, kterou rozpoznají jen oni. Ale pozor, je třeba upozornit na jednu důležitou věc. Jedná se o fantasy a mnozí tak podvědomě přepnou do LOTR režimu a budou očekávat něco podobného a podobně epického. Nic takového však nedostanou. DnD je sandbox, je to prostředí, ve kterém se odehrávají dobrodružství všeho druhu, některá mohou být epická, jiná spíše legrační apod. To je na hráčích papírové verze téhle hry nebo na autorech, kteří tvoří obsah ze základních pravidel. V případě Honor Among Thieves zvolili autoři atmosféru, která mi trochu připomíná 80s a jejich dobrodružné filmy. Je tam akce, je tam dobrodružství, jsou tam sympatičtí hrdinové, je tam humor... Je to prostě taková osmdesátková jízda zasazená do fantasy prostředí a s novými efekty (byť ani ty nejsou úplně top). Důležité je ale především to, že jsem se u toho filmu celou dobu královsky bavil a užíval si jej. A co teď? Dostane se ten Drizzt na filmové plátno nebo ne? V případě

Oppenheimer je ten typ filmu, u kterého by se snad mohlo zdát, že nemůže ničím překvapit. Všechno přece víme. Vím, kdo byl Oppenheimer, co dělal, jak probíhal projekt Manhattan i to, jak to dopadlo a to, že Nolan je geniální režisér. Takže co dodat? Tříhodinové konverzační drama, u kterého člověku běhá neustále mráz po zádech. Jděte, dívejte se a přemýšlejte.

Zajímavé, mysteriózní a uvěřitelné. Upřímně moc nepochybuji o tom, že by se ve Vatikánu mohlo odehrát cokoliv z toho, co odpovídá jakékoliv z prezentovaných teorií o příčině zmizení mladé Emanuely Orlandi. Současně je pro mě ale tenhle dokument prakticky jediným zdrojem informací o tom případu a netroufnu si posoudit, do jaké míry jsem byl při jeho sledování Netflixem manipulován, co bylo vynecháno apod. Ale zajímavé to je, prostředí Vatikánu prostě táhne.

Je to nastavovaná kaše snažící se vytěžit první díl? Jasně. Je to ale nesmysl, na který se nedá dívat? Ne, to ne. Jako odpolední televizní pohádka to fungovat může, některé momenty jsou fajn. Třeba králův marš do sousedního království je vlastně (v rámci žánru, samozřejmě) docela epický.

Krotitelé duchů jsou moje dětství. Miloval jsem ty dva filmy a nikdy jsem je milovat nepřestal. A teď, ve svých čtyřiceti, jsem se dočkal plnohodnotného pokračování (Jediného plnohodnotného pokračování. Žádné jiné nikdy neexistovalo. Nikdy! Něch si to všeci zapametajú!) Slyšet zase sirénu ECTO-1 byla nádhera. Jasně, ten osmdesátkový feeling to už nemá, ale scéna, kdy se na scéně objeví stará parta patří k těm, při nichž člověku přeběhne mráz po zádech. Toť vše. Nebudu se tu pokoušet o jakoukoliv objektivní recenzi. Nostalgie na kvadrát. Nic jiného jsem od toho nechtěl a taky jsem to dostal.

Mě se to líbilo. K té časté kritice toho, že jsme neviděli "důvody" toho, proč Moravec zradil - to je proto, že všichni čekají nějakou dramatickou událost, nebo okamžik prozření. Ale takhle to nefunguje. On ze svého pohledu nepřeběhl k nacistům, ve skutečnosti si o sobě nejspíš až do smrti myslel, že je stejně oddaným Čechem jako předtím. My máme pořád tendenci vidět to všechno z našeho pohledu, kdy už víme, co kdo dělal a jak to dopadlo. Takhle to ale lidé tehdy vidět nemohli. Moravec nedělal nic jiného, než nezanedbatelná část celého národa, prostě žil dál. To není obhajoba Moravce, a už vůbec ne znevažování hrdinství těch, kteří se rozhodli nežít dál stejně. Právě naopak, o to víc je obdivuju. Ta volba totiž nebyla mezi kolaborací a odporem. Ta volba byla pro většinu lidí mezi pokračováním jejich obyčejného života a hrdinstvím, u kterého můžete umřít. A to je mnohem těžší volba než ta první. Jitstě, čím výše postavený dotyčný byl, tím více se jeho obyčejný život a kolaborace nakonec prolnuly. V Moravcovi se ale v podstatě zrcadlí osud velké části Protektorátu. Jsem proto rád, že se filmaři neuchýlili k přespříliš dramatickým dějovým zvratům a přílišnému patosu.

K Zemi opět míří kometa s ambicemi vyhladit lidstvo a u toho přece filmaři nemůžou chybět! Tentokrát ale nebudeme sledovat snažení více či méně schopných astronautů, těžařů nebo jiných profesí snažících se epicky zachránit lidstvo, nýbrž obyčejnou tříčlennou rodinu snažící si zachránit život. Very well, tenhle pohled se mi líbí a naskakují první body. Zpočátku to vypadá, že se na rodinu usmálo štěstí, věci se ale brzy zkomplikují a putování za záchrannou nebude žádná procházka růžovým sadem... Svět, kterým se naše tříčlenná rodina probíjí krok za krokem za vidinou záchrany se mi fakt líbil. Film podle mě hezky vystihuje tu atmosféru všeobecného zmaru a vědomí toho, že světu odtikávají poslední minuty, do níž ale tu a tam probleskne světlo naděje a hlavně lidství, které si i v takové situaci někteří uchovali. Jasně, některé scény jsou hodně přitažené za vlasy, celá ta konstrukce případné záchrany je taková všelijaká, ale to u podobného filmu tak trochu očekávám a moc mě to neuráží. Padá tu srovnání s Drtivý dopadem a já souhlasně přikyvuji. Stejně jako v jeho případě, i zde to celé působí poměrně uvěřitelně a já jsem spokojený. Tenhle náhodný Netflix pick se mi prostě celkem povedl.

Hodnotit tenhle seriál po prvních třech dílech, víc než na tři hvězdy by to nebylo - vtipné, zajímavé, ale nic víc. V druhé polovině série šli ale tvůrci jednotlivým postavám více pod kůži (klobouk dolů při téhle stopáži). Celkově tedy za 4*. Není to taková bomba jako Sex Education, i tak ale stojí za zhlédnutí.

Jo! Costner s Harrelsonem ukazují všem dnešním filmovým rádoby-hrdinům jak vypadají skuteční drsňáci ze staré školy. Ať už si o Costnerovi myslíte cokoliv, faktem je, že ve westernové síni slávy by mu mělo patřit čestné místo. Kdysi dávno dokázal Tancem s vlky tenhle - v té době paběrkující - žánr vzkřísit a i teď ukazuje, že mu má pořád co dát. Je úplně jedno, že se film odehrává ve třicátých letech, jižanský americký venkov byl až do 2. druhé světové války de-facto pořád divokým západem. Je to prostě western v tom nejlepším slova smyslu. To mimo jiné znamená, že nepotřebuje tunu nesmyslných a nerealisticky ztvárněných přestřelek (uvědomili jste si někdy, že neslavnější přestřelka celé historie divokého západu, ta u O.K. Corral, trvala všeho všudy 30 vteřin a padlo při ní 17 výstřelů?) a přesto vás dokáže přikovat k obrazovce svojí dokonalou atmosférou. Fakt, že je film inspirovaný skutečnými událostmi tomu dodává další rozměr a také si u filmu uvědomíme, že některé věci se prostě nemění a pitomci adorující brutální vrahy a zločince byli blbí tehdy stejně jako jsou blbí dnes. Netflix si opět zaslouží pochvalu. Ale ne tu dnešní, s potleskem a ovacemi. Tu starou, chlapskou - ruku na rameno a pokývání hlavou.

Velmi inspirativní film a doklad toho, jak nesmyslné jsou generalizace a klišé vztažené na celé národy, neřku-li kontinenty. Afrika má neskutečné množství problémů, na tom se asi všichni shodnou. Otázka je, co to pro nás znamená. Tenhto film nám připomíná, že to znamená hlavně to, že je tam ohromné množství lidí, kteří musí den co den de-facto bojovat o přežití svoje a svých rodin bez možnosti spolehnout se na kohokoliv jiného. Nejsou o nic méně inteligentní, inovativní, vynalézaví než lidé na západě, na rozdí od nás ale nemají pod nohama pevnou půdu kvalitního (i když...) a všem přístupného vzdělávacího systému, základnu rozvinuté ekonomiky a stejně tak my prakticky neznáme strach ze špatného konce, který mnohde v Africe neznamená nezaměstnanost a sociální dávky, nýbrž zcela reálně hrozící smrt hladem. Je mi líto, že ani některé komentáře pod tímto filmem se neobejdou bez ironického shazování všeho afrického. Pokud v takovýchto podmínkách dokáže někdo něco takového jako mladý William Kamkwamba, patří se před ním smeknout a je úplně jedno jestli ten fyzikální princip znali už ve starém Řecku nebo ne. O to tu totiž vůbec nejde. Pokud tohle někdo považuje za ospravedlnění své hate-tirády, ukazuje světu mnohé, avšak ne o Africe, o sobě... Závěrem bych řekl snad jen - jen víc takových středoškoláků jako je William, v Africe i u nás! A ještě poznámka: Hloupí Afričané, co prodali své stromy i přes varování, že to způsobí zápaly a následná sucha? Možná, ale o co jsme chytřejší my, když necháme politiky dělat to samé u nás, s celou naší ekonomikou?