R´Hell

Ve stejném roce vznikly dva filmy na stejně palčivé téma. Oba komorní, umělecké, oba provokují myšlenkou, oba odehrávající se v blíže neurčené době. Ten první, Never Let Me Go, měl pro mě fascinující nápad, ale postrádal hlubší atmosféru, ten druhý, Womb, nadchne svým pojetím, jen je tu až příliš mnoho času, vyplněného opakujícími se obrazy (i když zajímavě melancholickými), což spíše ubíjí. Nicméně film vyvolává spoustu otázek, na které není žádná správná odpověď, a proto dokáže i přes své nedostatky zaujmout.

Madagaskar 2 je lepší než jednička. Píše se o tom všude a je to pravda. Je zábavnější a akčnější. I když v záplavě akce ani nevím, jestli někomu vůbec záleží na ději. Sama čtveřice zvířátek se příliš nezměnila, všichni mají své obvyklé vlastnosti, včetně věčně nemocné žirafy. O to více ale baví tučňáci. Film na nich nestojí, ale kdyby tam nebyli, Madagaskar by zapadl do obvyklé vlny roztomilých animovaných filmů pro děti. Ale právě oni ho dělají dospělejším. Povedené občas trochu politické vtipy děti fakt nezajímají.

Jasně, že jsme se u filmu usmívali, protože jsme všichni věděli, jak to dopadne. Sám o sobě by televizní film jako tento nijak nevybočoval z průměru, to by ale nesměla být hlavní hrdinkou žena, jejíž příběh táhne sám za sebe. J K Rowling obdivuhodně šla za svým snem, v dobrém i ve zlém, a tak vrátila fantazii i těm, kteří si mysleli, že ji nikdy neměli. A to mě přimělo zavřít mé kritičtější oko a nechat se unášet příběhem jejího života, natočeným snad trochu povrchně, aby divák věnoval dostatečnou pozornost HP indíciím, ale přece jen poutavě, citlivě a nebulvárně. A to se cení.

"Když jsem byla těhotná, modlila jsem se, abych měla holčičku. Abych ji mohla dát do soutěže krásy. Taky jsem se modlila, aby měla hezké vlasy." To snad mluví za vše. Je mi líto těch holčiček, co z nich může vyrůst, když slyší, že vše co potřebují je být krásná a umět se prodat. Od batolecího věku. To je zvrácené.

Tento film se mi vůbec nelíbil. Vlastně jsem ke konci tuto zvláštní adaptaci na Olivera Twista nemohla vystát. Ne, že bych neměla ráda pohádkové příběhy a osudové konce. První bonbon je vždycky dobrý, druhý taky, po pátém vzniká nepříjemná přeslazená chuť. Při Melodii mého srdce jsem se cítila jako kdybych těch bonbonů snědla dvacet. Dvě hvězdičky za mého oblíbeného Jonathana Meyerse a jeho písničky, jinak podle mě ničím nezajímavý film.

Asi je těžké v této době vymyslet originální kriminální seriál bez toho, abychom se někde inspirovali. Mentalista také není příliš originální, ale ke svému dobru přijal jen ty dobré vlastnosti jiných seriálů. A tak je hlavní hrdina charismatický a drzý tak trochu jako House, pečlivý a vnímavý jako Monk a tak trochu tajnůstkář. Nevím ale, jak by seriál fungoval bez něj, jestli by neztratil šmrnc. Taková lehká kriminálka. Zatím 4*, doufám, že jsem to s hodnocením moc nepřehnala.

Promarněný potenciál zajímavého tématu. Dokument se na nic nezaměřuje, nic nedotahuje do konce, neustále se opakuje. Škoda, že nevíme, jak dlouho jsou polské turistky v Egyptě, jak nakonec dopadnou jejich vztahy a co na to rodiny. Všechno je to takové povrchní.

Osm Oscarů? Ale, ale.. Pěkně popořádku. Milionář je krásný film. Má zajímavou zápletku, je přitažlivý díky prostředí, kde je zasazen děj a neznalého Evropana mohou některé záběry přímo šokovat. Výkony hlavních herců (o kterých jsem v životě neslyšela) jsou působivé. Na první pohled ideální film. A teď z té druhé strany. Ať si to chcete připustit nebo ne, Milionář hraje na city. Netvrdím, že se takové věci nedějí, ale film je vykresluje tak, aby vám ukápla slzička dojetím. Neustálá pomoc Osudu není přiliš přesvědčivá a taneční konec film strhne o stupínek níž. Je to romantická pohádka pro dospělé okořeněná reáliemi současné Indie. Nic víc, nic míň. Proto se musím opět zeptat: "Osm Oscarů?!!". To asi nikdy nepochopím.

Musím říct, že jsem z tohoto dokumentu trochu zklamaná. Děti byly dokonalé, což o to, ale tvůrcům se z rozdílnosti prostředí nepodařilo vytáhnout to nejdůležitější. Zajímaly by mě názory na výchovu v Japonsku a Mongolsku, zajímalo by mě, jak v různých zemích neposlušné děti trestají a naopak, jak je odměňují. Na tyhle a ani další otázky bohužel nedostaneme odpověď. Mimina mapují vývoj malého dítěte, který je stejný na jakémkoliv místě na světě, filmování čtyř rozdílných prostředí v tomto směru bohužel nemá smysl. Ale jinak velmi milá podívaná.

Ze začátku mě hrozně štvalo přehnané pitvoření se a trochu nucený humor, ale přestála jsem to, a nejen, že jsem si zvykla, navíc mě to začalo opravdu bavit a u prvního dílu druhé řady jsem se smála téměř od začátku do konce. Miranda je neskutečně svérázná osoba a Miranda Hart je herečka s nesmírným nadhledem, kéž by všichni lidé tak brali své sociální handicapy. Pod pojmem britský humor si představím jiný druh seriálu, nicméně ani Miranda ve svých třiceti minutách nezklame.