Fany000

Velmi povedené korejské válečné drama, které si ze svého žánru bere jen to nejlepší. Film sází na realističnost a to mu jde bez pochyby skvěle, tempo neztrácí ani na vteřinu a od začátku do konce směřuje ke strhujícímu konci, který trochu zabrnká na citovou notu. Vybízí se porovnání se Zachraňte vojína Ryana, pro mě vychází příběh dvou korejských bratrů jako vítěz tohoto minisouboje hned v mnoha ohledech. Je uvěřitelnější, ucelenější a neopírá se o jednu epickou scénu, ale těží ze skvělého příběhu jako celku. Jediné co mi na filmu vadí je dabing, český ani anglický nedopadl úplně nejlépe, korejský originál zajistí nejlepší zážitek z filmu.

Jestli existuje žánr ve kterém jsem schopen jsem vždycky najít tak jsou to sportovní dramata a od Pokojného bojovníka jsem tak nějak čekal to co od všech jiných. Zkrátka příběh outsidera, který prožívá těžkou životní epizodu, je z vyloučené lokality nebo po zranění, jeho pozvolný návrat až na samotný vrchol sportovního nebe. Jenže takový Pokojný bojovník není, sport je zde spíše prostředkem představení hlavní postavy něco čím příběh začíná, ale zároveň nic co by mělo být stěžejní. Mnohem víc než sportovním dramatem je Pokojný bojovník filozofickou exkurzí do oblastí morálky, vlastního sebeuvědomění, sebezdokonalování a přístupu k životu. A filmu to sedí skvěle, málokdy se mi tak moc líbil příběh budovaný čistě na dialozích, dialozích skvěle napsaných a výstižných, že člověk má chuť se samotným Sokratem setkat osobně a také si nechat dát pár rad do života. V Pokojném bojovníkovi je zahrnuto tolik výborných morálních ponaučení, postřehů a rad jako v málokterém jiném filmu, přitom nejde pouze o malichernosti a věci nad kterými mávnete rukou. Film nese své poselství a každý si z něj může odnést to své, zároveň je příběh hlavních aktérů podáván s precizností, která bere dech. Skvělý námět, provedení, herecké výkony, nemám co vytknout.

Snad jeden z nejvíce nedoceněných filmů, Válečníci jsou surovou záležitostí, která si nebere servítky vůbec s ničím a ukazují skutečné hrůzy války, její zbytečnost, krutost a také následky, které zanechává v duších obyčejných lidí i vojáků. Film vyniká zejména skvělou atmosférou a realistickým pojetím, mnohé scény jsou zkrátka tak brilantně natočené, že zabrnkají na nervy i nejotrlejším povahám a myšlenka, Jak se tohle mohlo stát? Jak to mohlo někdo dopustit? Prostupuje snad celým filmem. Celý snímek působí mírně frustrujícím dojmem, což považuji za obrovské plus, zde nejde o válečný epos ukazující hrdinství, bratrství a patos, Válečníci jsou filmem založeným na uvěřitelnosti, válečných hrůzách a také skvělém pochopením historických reálií a vztahů, které z nich vyplívají. Tuto exkurzi do války v Jugoslávii by si neměl nechat ujít každý, kdo má žaludek na skutečnou podstatu lidské krutosti, utrpení a nenávisti, ve válce všudypřítomné. Film je neskutečně silný svým příběhem, hereckými výkony i atmosférou a vybízí k pořádnému zamyšlení. Válečníci jsou klenotem britské kinematografie 90. let, který zůstal trochu opomenut.