Khagan1389

Komorní, poměrně neambiciózní ,zkrátka takový maličký film o jednom masakru civilních obyvatel v jedné slovenské vesničce. Film by šel dějové rozdělit na tři části: 1) svatba a seznámení s postavami ( ovšem žádná nedostane moc velký prostor - takový průřez společností za Slovenského státu/republiky). 2) uvěznění rukojmích, jejich pocity a snahy o jejich záchranu (asi nejzajímavější část. Lehce psychologické, vypjaté a dostatečně napínavé) 3) závěrečný masakr a příchod partyzánů (křečovité, natolik heroické až to téměř nekoresponduje se zbytkem filmu). Postavy jsou I přes svou různorodost poměrně ploché, členové HG (např. Starosta) působí karikaturně a hloupě. Na téma 2.sv. Války  bylo dříve (50-60léta) natočeno velmi velké množství (většinou lepších) válečných filmů z (Česko)slovenských luhů a hájů.

Z vojáka skautem, I tak by se dal nazvat život posledního japonského císařského vojáka Hiroa Onody. Film byl pěkný, pomalejší tempo a neakční styl vyprávění tomu sedne (na stylu filmu je vidět, že to netočila Hollywoodská produkce) . Skvěle herecky odvedený a tak celkově nemám tomuto filmu moc co vytknout, možná to, že mu přeci jen chybí nějaké to hlubší emoční zasáhnutí. I přesto že většina věcí co se ve filmu děje je dojemných, chybí jakékoliv emoce. Na druhou stranu mu to dodává na věrohodnosti a film se vyhýbá lacinému citovému vydírání. Jediné co mi trochu pokazilo dojem je hudba. Jeden z motivů mi až podezřele připomíná hlavní motiv z filmu Mandariinid (jak přes kopírák) V situaci a podmínkách ve kterých Onoda prožíval svoje osudové drama asi nebylo moc prostoru na emoce. Hiro Onoda je po zásluze legenda a já k němu chovám (za jeho přežití v divočině)  hluboký respekt.

Jedno z nejrealističtějších ztvárnění bitvy, která se stala (s pár dalšími bitvami)  nejdůležitějším armádním střetem druhé světové války. Z prosluněné a pohodové Itálie na východní frontu do úplného pekla zvané Stalingrad. Krvavé přestřelky jak na ulicích (továrnách), tak v kanalizaci působí dost hodnověrným, skličujícím a klaustrofobickým dojmem.  Když už se zdá že nemůže být hůře, tak přijde ještě větší peklo v podobě trestného praporu.  Tvrdé psychologické dialogy o šrámech, které na duši zanechala válka (Ottovo vyprávění o setkání s manželkou během dovolené), zanechají na diváka silný dojem.  Navíc ta atmosféra a přírodní podmínky ve kterých film vznikl jsou naprosto mrazivé.  Příjemným faktem je také poměrně velká česká stopa v tomto filmu (Heřmánek, Vencl, Vávrová a další).  Pro mě naprosto ikonický film, neboť to byl první válečný film co jsem kdy viděl (bylo mi zhruba 8 let) a otevřel mi dveře k dalším válečným filmům.