HKstars

Ať je Fong Sai Yuk jakkoli dobrý film (či špatný), prožil jsem při jeho sledování to, co jsem dosud nikdy (až na druhý díl, snad) neprožil. Opravdu jsem nevěřil svým očím. Je mi jasné, že mnoho chvatů je točeno za pomocí drátů a jiných skopičin, ale takto promakané boje jsem v životě neviděl; ani v OUTC, ani ve FSY2, prostě tohle nemá obdoby. Doslova jsem si protíral oči, protože to dávali někde o půlnoci a mě ty oči už nějak nesloužily (nedivím se jim; vidět takové boje poprvé v životě, to je jako vstát o půlnoci a rozsvítit na záchodě). Na mou duši, na hadí uši, na tygří svědomí, toto je opravdu MASTERPIECE. Za sebe jen dodám že Fong Sai-Yuk je neskutečně praštěná komedie s akčními scénami ze kterých přímo crčí dráty... je to styl humoru, který se nezavděčí každému, ale je přesně onou ingrediencí, která dělá tenhle film praštěným, šíleným, báječným... s odstupem času ho začnete chápat a nakonec (třeba nedobrovolně) si tenhle film zamilujete. A to bude okamžik, kdy vás hongkongská kinematografie pevně sevře do náruče... a už nepustí... tak se nebraňte... odpor je marný :) 80%

Marně přemýšlím při pohledu na pestrobarevný obal, proč se v Hong Kong Legends rozhodli vydat právě First Option. Copak jim došla práva na klasiky z osmdesátých let? Nebo mají slabost pro filmy Gordona Chana? Nevím, každopádně i když je First Option filmem, jehož shlédnutí vám nepřivodí střevní koliku, označení za klasiku se zřejmě nedočká u nikoho. Hlavním hrdinou příběhu je velitel speciální zásahové jednotky S.D.U. (obdoba S.W.A.T.u) Don Wong (Michael Wong). Je nejlepší, je drsňák, ale chce s prací seknout a užívat si klidné dny v zaprášené kanceláři. Jeho poslední jednotka je parta zelenáčů, ze kterých možná jednou vyrostou ostří hoši, ale momentálně to vypadá, že si líp líp rozumí s Gameboyem než s puškou. Dona a jeho zkušenosti potřebují jako sůl, stejně jako policejní sekce pro pašování, která je pod vedení odvážné Minnie (Gigi Leung). Mezi oběma týmy panuje jak rivalita (Minnie a její kombinovaný tým (dvě ženy, dva muži), se snaží hochům ze speciálky dokázat, že i jejich zbraně trefí cíl, hoši zas přes sklo kanceláře mlsně pokukují na policejní kolegyně. Inu klasika. Veškeré kočkování ovšem končí ve chvíli, kdy se na scéně objevují drogy za dvě a půl miliardy a Donův starý kamarád Rick, z americké D.E.A. (protidrogové). Následný přepad továrny znamená pro všechny zúčastněné kruté vystřízlivění, protože Thajci evidentně disponují nejnovějším vybavením (útočné pušky, claymore miny, snipeři) i osvědčenými taktickými fígly, takže ztráty v řadách S.D.U. jsou nemalé (jeden mrtvý, devět vážně zraněných). Don má depku, Minnie podezření a Rick pomalu potichu vyklízí pole se čtyřmi tunami "cukru", určenými pro americký trh. Kdo netušil, že Rick je záporák, má černou tečku a měl by nakoukat víc filmů ;)... Ne že bych chtěl snad někoho urážet, od toho jsou tu jiní, např. scenárista a režisér Gordon Chan, který za First Option stojí. Námět zřejmě spíchnul během přestávky na oběd, takže se nelze divit, že ve filmu nenajdeme jediný rozehraný charakter (všechno je to jen snůška klišé, které bezpečně klasifikuje každý, kdo viděl alespoň jeden díl Walkera, Texas Rangera). Děj je fikaně rozetnut mezi dvě prostředí - první půlka se odehrává v kancelářích, kde se analyzuje, klasifikuje, rozebírá a vtipkuje. Bohužel Gordon tyhle momenty nevyužil k tomu, aby nás pečlivěji seznámil s charaktery, takže ve chvíli, kdy příběh přeběhne do akčnějšího prostředí (přestřelka v továrně a finále na opuštěném ostrově), je sice chvályhodné, že hlavy padají na obou stranách, ale vzhledem k tomu, že jsme si k žádné z postav nevypěstovali vztah, je nám úplně jedno koho kulka trefí. A o předvídatelném závěru už nemluvím vůbec. Ani Gordon-režisér nezvládá napravit to, co jeho scenáristické alter-ego vymyslelo. Dokonce se o to ani nesnaží. Ačkoliv je ve filmu o filmu vidět spousta sofistikovaného filmařského náčiní, výsledek budí dojem, že zůstalo nevyužito. Gordon záměrně využívá základní filtry a s kamerou hýbe jen když je to skutečně potřeba. Žádné oslavné nájezdy, žádné vizuální perličky, místy film zaujme doslova dokumentární pohled, nicméně k dosažení pocitu "syrovosti" chybí Gordonovi právě ty charaktery a především styl, který by filmu mohl vtisknout. Nevšímavá kamera a televizní vzhled nestačí, ty jen dokazují, že na téhle legraci se místy až příliš šetřilo. Ale k čertu s Gordonem, pojďme se věnovat něčemu, co stojí za řeč a co alespoň částečně tahá film do popředí vašeho zájmu, totiž přestřelkám. Hlavní choreograf Bruce Law pochopil, že musí vyrobit hodně muziky za málo peněz a tak kaskadérům rozdal makety a rozpoutal na place filmovou verzi Counter-Striku. Střílí se tu opravdu hodně, používá se široká paleta zbraní a herci alespoň napůl vypadají, že rozumí tomu, co říkají a že rozeznají od sebe MP5ku a M4ku. Je pravda, že nadšeneckou atmosféru a použité taktické fígle ocení jen fanatiční příznivci speciálních jednotek nebo fandové do zbraní, ale i laik ocení ve větších scénách souhru kaskadérů a herců. Bohužel to nestačí, protože když už si Gordon vyšlápnul na nezmapované území (podobné filmy jsou především hollywoodskou parketou), musel vědět že s pidirozpočtem a chatrným scénářem nevystačí. Příběhová vata filmu patří k těm nejslabším (Gigi to sice sluší a Michael má řádně napumpované ruce, ale to je příliš málo) a akční scény nesnesou srovnání se západní produkcí. Ocenit tak můžeme jen dobrý úmysl, ale v případě First Option a Gordona Chana platí víc než kde jinde, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 40%

Sammo Hung jako těžkotonážní klon Bruce Leeho? Neděste se, nejde o žádnou sci-fi, tohle je parodie na Bruce Leeho filmy (a zdaleka ne jen na Enter the Dragon). Není to ale humor zesměšňující, spíš posilující auru legendy (Bruce zemřel o pět let dříve, v roce 1973). Sammo je docela ve formě a tak se dočkáme slušné akční choreografie... Jinak se film nese v "poetickém" a trochu drsném humoru své doby, v sedmdesátých letech se prostě v HK točily komedie sestávající se spíš z gagů, které překvapí než pobaví, každopádně - tenhle film si určitě zaslouží pozornost nejen Brucových fanoušků (narážek na Bruce je tu skutečně mnoho a Sammo hodně trénoval gesta, pohyby a artikulaci... to předvede už v úvodní scéně, kde se mimochodem mihne i Yuen Biao a Mars (Mars je dlouholetý člen stuntteamu Jackieho Chana)). Jestli vás někdy přepadne chuť na nějakou HK starou školu a chcete něco trochu se vymykající době, pak je Enter the Fat Dragon rozhodně originální volbou... Není to sice bůhvíjaký majstrštyk, ale najdete v něm momenty, které potěší duši každého HK fandy. 60%

Kdysi dávno vysoko v horách a hluboko v Číně, žil jeden z nejlepších bojovníků na světě, který toužil být tím úplně nejlepším. Věštci mu předpověděli, že za deset let bude schopen porazit bojovníka jménem "Svatý Meč" a poté, že se stane vůdcem všech kung-fu klanů. Bude pro to ale muset něco udělat. Krom svého syna Frosta (a dcery Charity), musí nalézt ještě bojovníky jménem Cloud (Aaron Kwok) a Wind (Ekin Cheng) a vycvičit je. "Když se Cloud (mrak) a Wind (vítr) spojí, vznikne bouře - tím bude dílo dokonáno"... tak praví věštci a tak praví i úvod čínské fantasy Storm Riders, která byla jedním z nejbouřlivějších a přesto nejnudnějších zážitků mého života. Film z roku 1998 se hrdě nese napříč novým trendem filmů, které jsou napěchované triky a hrajícími popovými hvězdami (jak Aaron Kwok, tak Ekin Cheng zároveň udělali kariéru jako zpěváci), které povětšinu času poletují po bluescreenu (což je díky pidirozpočtu dost vidět) a máchají kolem sebe mečem v houšti zrychlených pohybů, zběsilých střihů a nechutně artistických prolínaček (tentokrát se dokonce prolínají statické obrázky, film a renderované sekvence... to už mé oči nevydrží ;). Ale budiž - když herci neumí pořádně bojovat, může pomoci kouzelná atmosféra a dobře vystavěný příběh. Bohužel - nedočkáte se ani jednoho. Atmosféru rozhodně nezajistí chabé digitální triky (skutečně jsem místy žasl nad tím co lze pustit na plátno) a standardní nasvícení, fandu hongkongských filmů už neokouzlí ani velké chrámy a kláštery, všude jich je totiž plno ;) O příběhu ani nelze mluvit, protože není o čem mluvit. Celé dvě hodiny jsou jedno velké nic, které je obaleno nečekanými útoky nových postav, takže v reálu to pak vypadá tak, že se z ničeho nic objeví tři nové postavy (jejich jména dokonce probliknou... asi aby byl divák v obraze ;), které jsou pro vývoj děje naprosto nedůležité a mají diváka pouze zmást a odvést od skutečných slabin filmu. A i když budete fanda (spíš fanynka) thymolinového úsměvu modrovlasého Aarona Kwoka nebo budete žasnout nad leskem vlasů Ekina Chenga (popř. nad kvalitou jeho hlasu, který se uplatní během několika scén), na filmu to nic nezmění - zůstane nudnou, zbytečnou ikonou HK filmového průmyslu do které bylo (soudě podle množství triků) nasypáno hodně peněz. Zajímavé, u recenze na Man Called Hero jsem naříkal, že chci Storm Riders vidět, protože podle ohlasů na zahraničních webech je prý lepší než Man Called Hero (oba snímky mají stejné herecké obsazení i štáb), ale... nakonec musím soudit, že Storm Riders jsou výrazně slabší. Doporučuji jen hardcore fandům s pevnými nervy. 40%

Zajímavý název a zajímavý film a to platí nejen o jeho pozici ve filmografii Stephena Chowa, ale obecně. Na sklonku osmdesátých let ještě pořád uměli v Hong Kongu natočit skrz naskrz drsnou kriminálku a předvést na minimální dějové ploše velké divadlo. Krádež diamantů, která všechno odstartuje odkazuje k drsnějším chanovkám (Crime Story), popř. filmům Ringo Lama a málokdo by čekal, že do tohohle filmu zapadne Stephen Chow jako tajný policajt Lon. Tehdy mladý Chow byl doslova natlučen do role, kterou by za jiných okolností získal některý ze tří bratrů (Biao/Chan/Hung), ale zvládnul jí naprosto perfektně s jemným opepřením v podobě záblesků jeho tradiční komiky. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má jeho partner, druhá půlka nesourodého páru, kriminálník Fei (Waise Lee), který zprostředkovává prodej diamantů. Předávka se však krutě zvrtne a po Feiovi (který má ve své moci diamanty) jdou všichni - obchodníci, zloději i policie. Právě za třetí jmenovanou stranu nastupuje do boje Lon, když se při převozu do vězení vydává za Feiova starého známého. Policejní vůz napadne banda zodpovědná za loupež diamantů a z Feie a Lona se stává duo zločinců na útěku. Lon pak Feie doslova ukecá, aby s ním mohl zůstat, čemuž napomůže i šťastná náhoda. Popravdě řečeno, Lona celá záležitost dost štve - práce tajného poldy je nevděčná, má nového šéfa a jeho přítelkyně se mu den za dnem odcizuje. Mezi oběma muži na útěku postupně vzniká netradiční přátelství, svázané nejen vzájemnou pomocí v kritických chvílích, ale i podobným osudem. Pravda ale dříve či později musí vyjít najevo. Režisér Parkman Wong nenatočil ve své kariéře příliš filmů a je to možná škoda, když tak koukám na Unmatchable Match. Osmdesátá léta nabídla hodně kvalitních detektivek a tenhle film jim může být důstojnou společností. Jako by nestačilo, že se tu hodně střílí a zasažení smolaři se hroutí k zemi v parádních kaskadérských kouscích, Wong svůj snímek opatřil osudovou atmosférou, která pramení ze vztahu dvou mužů na hraně zákona. Lon musí tajit svojí pravou povahu před přítelkyní a postupně jí ztrácí, jak ho znovu a znovu naoko zatýkají, Fei je pak prototypem velké ryby, ze které se stala malá a chce na stará kolena legálně podnikat v Americe. Osud se spiknul proti oběma - Fei už svou manželku ztratil, stejným způsobem jako nyní přichází Lon o svou dívku a právě tahle dějová linie šikovně utužuje vztah ústředního dua. Od Waise Leeho se dal excelentní výkon očekávat, u Stephena Chowa dramaticky náročnější, nicméně skvěle zvládnutá úloha překvapí i potěší zároveň. Neměl tu příliš místa na vtipy, ale jakkoliv v něm vidíte podvědomě komika, dokáže se z téhle škatulky bleskurychle vymanit. Kašlete na to, že film je takřka v celé své délce předvídatelný, Wong neskóruje v obsahu, ale v provedení. Atmosféra budovaná dialogy a prostými gesty je famózní a ve chvíli, kdy Chow váhá mezi prozrazením své identity a definitivní ztrátou své přítelkyně to má celé větší šťávu než jakákoliv přestřelka. Olova si mimochodem taky užijete dost a jsou to deštíky v tradiční 80s módě - technicky čistě provedené, s přehledným střihem a četnými krvavými fleky. Ještě pořád váháte? Zbytečně. Až vám dojdou zásoby chanovek a biaovek, ještě budete prstíčkem hrabat za podobné filmy. 70%

Omílá se to stále dokola na všech fandovských serverech a po zhlédnutí několika jeho filmů to pochopíte taky - Chiu Man-Cheuk nemá štěstí na dobré role. Ač je šikovný, pohledný a umí wushu jako málokdo v branži, nebýt Tsuie Harka, asi by dodnes cvičil někde v rodné čínské kůlně. S Tsuiem se bohužel nedá točit donekonečna a tak po úspěchu filmů jako The Blade nebo Chinese Feast Cheuk upadnul do televizního podprůměru, tím spíš že se po jeho nástupu na stříbrné plátno, začaly točit převážně neakční filmy a on sám nedokázal z průměrných scénářů nic vytěžit (jeho mírně flegmatický herecký projev už jen přibouchnul poslední hřebíček do rakve). Fist Power naštěstí tvoří světlou výjimku z řady jeho propadákových filmů (které zapřičinily mj. to, že mu asi nemůžete "přijít na jméno" ;) a navíc vyčnívají i z hongkongské tvorby roku 2000. Příběh je primitivním odvarem několika hollywoodských filmů, ale s tím si nesmíte dělat hlavu, protože někdy v průběhu filmu by vám ze scenáristových skoků v čase (které šetří spousty dolarů) zřejmě rupla nějaká cévka a už by vám hráli. Po krátké představovačce hlavních hrdinů je jasné, že Charlie (Anthony Wong) je zhrzelý otec, který pro znovuzískání svého potomka ze spárů mafie a penězi oslepené manželky, klidně vyhodí do vzduchu školu plnou dětí. Chiu (Chiu Man-Cheuk) je naproti tomu slušňák s bílým kvádrem, barevným džípem a okouzlujícím úsměvem. Kromě toho je taky specialista na bezpečnost, přeborník v bojových umění (to je tak když máte za matku Cheng Pei-Pei ;), prostě kladný hrdina k pohledání. Oba je spojuje nejen fakt, že Charlie náhodou Cheuka hodí autem do města, když se jeho příteli porouchá auto, ale především Cheukův synovec uvnitř školy, v níž Charlie drží rukojmí. Jeho požadavky jsou jasné - dovezte mi sem syna do sedmi hodin a nikoho nezabiju. Teď už jen stačí srazit se po cestě s Charlieho bratrem a dívkou, s níž se Cheuk měl včera plánovaně seznámit (jeho rodiče mu neustále hledají nějakou vhodnou nevěstu) a mimořádně pestrá trojice může vyrazit zachraňovat Charlieho syna. V patách jim bude rozladěná policie, všehoschopná mafie i nájemní zabijáci... tak hurá do toho. Fist Power byl pro Chiu Man-Cheuka požehnáním z nebes. Režisér Aman Chang si po velkém úspěchu Body Weapon vymohl u producentů poměrně velkou svobodu ve výběru témat a nezapomněl při tom ani na Cheuka. Výsledkem je akční jízda, ve které se zhruba od první třetiny Cheukovy ruce a nohy nezastaví, protože neustále musí zpracovávat přehnaně agresivní nepřátele. Během celého filmu padne k zemi tak 70-80 protivníků, což je i na Hong Kong docela vydařený průměr. Hned v úvodu Cheuk semele ochranku celého mrakodrapu, pak už nastupují drsňáci v kvádrech a na vrcholu mlátičkového řetězce stojí osamělý elegán Jude Poyer (který to všechno dělá jen proto, aby si zakopal s někým dobrým a shrábnul odměnu) a čínský pingpongový wushu tým (s nímž už notně unavenému Cheukovi pomůže vlastní rodina ;). Aman Chang zřejmě věděl, že se slabším scénářem by se rychle dostal do problémů a tak najal specialistu na kaskadérské kousky a automobilové honičky - Bruce Lawa a na choreografii soubojů sehnal wushu experta Ma Yuk Shinga. Cheukovi přemíra akce vyloženě sluší, stejně jako ono bílé sako a Chang se snaží nižší rozpočet kompenzovat efektními podhledy (v akčních scénách opět trochu ztrácí, ale je to rozhodně koukatelnější než v Body Weapon, nemluvě o mnohem lepší choreografii). Co už trochu skřípe jsou gagy a dialogová vata. Changovi se moc líbí hollywoodské akční filmy a tak se snaží nakrást si z nich to lepší, bohužel mu chybí preciznost amerických kolegů a tak většina dramatických i záměrně vtipných pokusů končí někde na půli cesty. Je to docela škoda, protože Cheuk místy opravdu září a není tak těžké (s lepším scénářem a střihem) si ho představit jako nastupující akční hvězdu. Možná, že až se Aman Chang dostane k lepšímu scénáři a nebude platit střihače za počet střihů (málokdy uvidíte v jednom záběru víc než dva, tři pohyby), dopracujeme se k lepším filmům a vyšším hodnocením. Jen aby už nebylo pozdě a Chiu Man-Cheuk nehnil někde v domově důchodců. Fist Power v trochu mlžném oparu naznačuje, že je jedním z nejschopnějších filmových bojovníků, které Hong Kong má. Věčná škoda, že zrovna k téhle sortě se momentálně tamní kinematografie chová trochu macešsky. 60%

Příběh dvojky skoro plynule navazuje na předchozí díl v jehož závěru se dal Fong Sai-Yuk k "Red Flower society" (takoví obyčejní revolucionáři). Je zde spolu se svou novou ženou a nadšeně čeká až mu nevlastní otec Chan, vůdce organizace, přidělí nějaky ten bojový úkol... Ještě než se tak stane, jsme svědky velkého fightu (velkomyslně přeskočím úvodní flashbackovou sekvenci ve které se střídají scény stejně jako barvy spektra rychlostí splašené kantonské veverky ;). Vyjde najevo že Chan je bratrem císaře (proti kterému defakto Red flower bojuje) a pokud se tahle informace dostane na světlo, mohlo by to zničit celou organizaci... Tým elitních bojovniků spolu s Fong Sai-Yukem je tedy vybrán, aby získal tajemnou skříňku, která obsahuje tuto supertajnou informaci, jak to ale ve filmech Coreyho Yuena bývá - všechno se zvrhne do mimořádně absurdních komediálních situací... Humoru naneštěstí není tolik jako v jedničce a navzdory tomu, že některé situace se přímo snaží trumfnout vše co jste doposud viděli, zůstává v divákovi pocit že je o něco ochuzen. Možná je to i trošku drsnějším laděním filmu (oproti optimistickému, až radostnému, prvnímu dílu), ovšem Corey Yuenovi tahle temná poloha moc nesedí, protože daleko jistější je právě v komických scénách, které alespoň trochu zakrývají díry velikosti mexické stodoly, kterými je scénář hustě posypaný. Naštěstí je tu záchrana a tou jsou rozhodně boje. Série Fong Sai-Yuk byla pro Coreyho velkou příležitostí a on jí chytil za pačesy - stejně jako v jedničce je tu hustě předrátováno, hází se vším co je po ruce a především - dynamika a kreativita tu mají přednost před vším ostatním. I když jsem Coreyho za choreografii nejnovějších Jet Liho anabází (KOD, The ONE, Romeo) moc nemiloval, musím chtě nechtě přiznat, že po strance bojové a akční je Fong Sai-Yuk (1 i 2) špička. Úvodní souboj, souboj na vorech (ano ten je zvlášť vypečený) nebo velké finále se záchranou Fong Sai-Yukovy matky (ano ta šílená persóna je i tady a většinou je zdrojem komických situací, Jet Li se drží spíš zpátky, ale taky si uhraje to svoje a tohle je jeden z mála filmů ve kterém ho vidíte v komediální poloze). Krom toho že kvalitu boju snižuje místy mizerný střih (např. v úvodní scéně s drakem se evidentně stříhač opřel o posuvník určující frekvenci střihu a výsledek pak vypadá jako pokus o nejdelší sérii nejkratších střihů vcelku - naštěstí se to neděje tak často a oproti jedničce střihy lépe navazují (hlavně díky vylepšené kameře)), díky tomu že fighty rázně vyčnívají nad ostatní stránky filmu, vnucuje se (jistě ne nereálný) pocit, že příběh (navzdory tomu že má své světlé stránky) je jen chatrnou cestičkou, která vede k velkolepým bojovým scénám. Jistě řeknete, že tím je přeci hongkongská kinematografie pověstná, ale v málokterém filmu je to tak očividné jako právě v druhém Fong Sai-Yukovi a proto by divák v menu DVD možná ocenil funkci "oblíbené bojové scény", protože drtivá většina běžných, ale i HK-core konzumentů se bude v omáčce obklopující boje beznadějně brodit a topit. Pár vtípků nezachrání situaci, když ve stominutovém filmu najdeme dvacet minut fightů (což je mimochodem slušný poměr). Navzdory všemu nemohu říct, že by se mi FSY 2 až tak nelíbil. Je sice viditelně slabší než jednička (která alespoň stavěla na výjimečných komediálních scénách a umně je kombinovala s boji), ale vyplatí se vidět už jen kvůli akčním scénám, které dnes už nikde neuvidíte. Takhle se prostě točilo jen tenkrát... FSY 2 vám může padnout do noty, ale vydržet ho celý bez možnosti stisknout rychlý posun vpřed by mohlo být pro některé povahy k nevydržení. Takže... je to na vás... 70%

Postarší Jetův film, který natočil Corey Yuen. Jet se musí jako tajný policista vydávat za zločince a odjet do Hongkongu. Zanechá v Číně svou nemocnou manželku a malého synka. Nebudu moc prozrazovat z příběhu, je docela důležitý a vzhledem k tomu, že tento film je drama (s dokonalými akčními scénami), všechno bych zbytečně prozradil a pokazil. Potěšujícím faktem ale je, že Corey Yuen tentokrát opravdu perlí a připravuje velice kvalitní choreografii, když ještě dodám, že Jet bude stát (bok po boku s malým Miu Tse a nakonec i s HK policistkou v podání Anity Mui) proti takovým záporákům jako Yu Rong Guang (Iron Monkey) nebo Ken Lo (Drunken Master 2), pak je jisté, že o dobrou akci bude postaráno. A taky že jo :-) Skvělý souboj na tonfy, grandiózní závěrečná bitka a spousta dobré akce mezitím... Pojetí akce je spíš Jackieovské (prolezy mezi zábradlím, využívání okolních věcí), ale nebojte se, že by snad Jet něco kopíroval... Suma sumárum je to velice povedená (typicky HK) detektivka, kterou by si žádný Jetův příznivec neměl nechat ujít. 80%

Předem naznačuji, že tato recenze je psána hodně s nadsázkou a filmu nelze upřít jisté znaky průkopnictví, natočit v polovině sedmdesátých let brutální moderní akčňák, tedy v době kdy hongkongští kolegové ještě stále juchali na plátnech v dobových kostýmech, jistě chtělo řádnou dávku odvahy, ale... ale... to je asi tak všechno, co se dá na obhajobu tohoto filmu říct. Nyní nechme promluvit fakta... Hlavním hrdinou snímku je Terry Suguri - tatínka mu zabili japonští vojáci za to že se spustil s číňankou, ale ten ještě těsně nad hrobem Terrymu poradil jak má cvičit bojová umění - "zkombinuj čínské a japonské styly a hlavně, když už musíš bojovat, před ničím se nezastavuj". Z Terryho se během let stal nemluvný zabiják, který za peníze udělá cokoliv - vytáhnout mistra karate z basy, unést dceru obklopenou gangem ovládajícím karate, zabít slepého karatistu (komu to ještě nedošlo, tenhle film měl být ve své době zřejmě mocnou ukázkou toho, co karate dokáže. Dostane se vám dokonce i pár ukázek z tréninku). Během poslední zakázky si to však Terry trochu rozhází s japonskou mafií, jejíž dlouhé prsty sahají i do Hong Kongu a díky několika nešťastným událostem se proti němu spiknou i lidé, které dříve zachránil. Scenáristovi nelze tenhle nekonečný řetěz zajímavých náhod nijak vyčítat, protože v sedmdesátých letech všude zněla funky muzika, nosily se kalhoty do zvonu a točily se občas až příliš pitomé filmy. Bojová umění byla v té době zasažena především stylem Bruce Leeho, takže není divu, že Sonny Chiba od něj obšlehnul ty nejlepší grimasy. Jako Bruce se však chová jen v těch chvílích, kdy je relativně v klidu (nebo jí jablko), ve chvíli kdy se naštve, je z něj zuřivé zvíře a tomu odpovídají i zvuky, které vyluzuje. Hlavním krédem filmu je brutalita ve všech možných podobách a Terryho neustále otravují roztodivní bijci, kteří chtějí zahlédnout jeho umění v akci. Je to pestrá směska úchylů, která vždycky skončí stejně - Terry udělá meditační nádech, široce se rozmáchne, práskne rukou (asi jako když plácačkou zabíjíte mouchu) a je po srandě. Tak jednoduché to je - náročnější kombinace (v děsivé předpotopní verzi slow motionu) přicházejí na řadu až při soubojích s mistry (bitka ve škole karate je hlubokým zážitkem, který z hlavy jen tak nedostanete) a Terry postupně přitvrdí, takže se můžete těšit na rozdrcené ohryzky, kosti trčící z končetin, vytržené penisy (!), prošlápnutá kolena a podobné legrace, které sice nikdy nejsou vidět v záběru, ale jsou přesvědčivě zvukově podány a pro jistotu doprovázeny větším než malým množstvím krve. Jakýkoliv souboj se ale vždycky zvrhne v karneval trhaných pohybů, který spolu s nejistou kamerou naznačuje, že štáb veškeré vybavení někde ukradl a buď s ním točí poprvé nebo s ním neumí zacházet, popř. obojí. Kolem dokola je to neuvěřitelná sranda a Sonny Chiba asi tenhle film proklíná, když ho za něj dneska někdo ironicky pochválí, ale... ...finta je v tom, že tenkrát to byla minimálně v Japonsku skutečně klasika, která stála u zrodu celé série (následovalo ještě několik dílů!). Dneska jen nevěřícně kroutím hlavou a připadá mi děsivé, že film je propagován jako nonstop akce, protože k vydržení jsou jen ty sekvence ve kterých se mluví (a kde se příslovečné japonské "jsem totální dřevo, je to na mě doufám znát" herectví dokonale snoubí s hrozným anglickým dabingem). Jakéhokoliv závanu akce jsem se po první třetině snímku vysloveně bál, takže ta urputnost se kterou se herci i choreografové (bylo jich snad pět - choreograf na kickbox, wrestling, karate, vojenská bojová umění - bože, oni si snad vážně dělají srandu...) do každé další scény je totálně kontraproduktivní a vysoustruží vám nejednu vrásku na čele. Hodnotit tento film je poněkud dvousečné. Já osobně jsem se napůl bavil (při těch soubojích nelze brát nic vážně - Terry přiskočí, zaječí, sekne rukou a protivník se kácí k zemi... a pak další a další a deset dalších. Vynalézavé způsoby likvidace vás určitě pobaví, ale zdaleka ne tolik jako Terryho výraz v bojové vřavě. Tipnul bych si že během celého filmu využije tak tři obličejové svaly. Bruce Willis by se od něj mohl učit ;)) a napůl trpěl (ta hodina a půl se skutečně dost táhne, tím spíš že se ve filmu dohromady nic nestane a postavit všechny protivníky proti Terrymu do jedné tělocvičny, máme to za pět minut hotový ;). Street Fightera rozhodně nelze považovat za nějaký super akčňák, který byste pouštěli kámošům (leda byste je chtěli vystrašit) a doporučil bych ho snad jen odpůrcům Bruce Leeho, aby viděli, že tehdejší hongkongské filmy byly sice jednoduché a choreografie teprve v plenkách, ale mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř. Kdo chce vědět jak, pro toho je Street Fighter ideální příležitostí. Nemohu tu na pár řádcích popsat, co se během toho filmu děje, ale Sonny tu buduje svou vlastní škatulku akčního hrdiny - jeho styl, ať už jde o oblečení, chování či samotný boj, nemá obdoby a ani vaše nejdivočejší fantazie nedokáže to, co Chiba jediným svým pohybem... Jenom tenhle film nezkoušejte zkouknout naráz, to je úkol jen pro ty nejodolnější. Zelenáčům doporučuji rozložit si promítání tak na tři části, pak je tu šance, že to přežijete ve zdraví. 20%

Gen-X Cops je z filmů, které si ve videopůjčovnách berete do rukou takřka automaticky. Palcový titulek "JACKIE CHAN", obvyklá klišé vychvalující nevídanou akci a slogan "je čas zemřít", to jsou zřejmě hlavní argumenty vydavatele :) To, že Jackie Chan seděl tentokrát na druhé straně barikády jako producent a v celém filmu se mihne zhruba na pět vteřin, to se již na přebalu nedočtete, ale on vám Jackie nakonec vlastně ani nebude chybět :-) Gen-X Cops jsou příběhem party mladých hongkongských policejních kadetů, jejichž drsné a poněkud nezodpovědné "vyšetřovací metody" je dovádějí často až na hranici zákona. Nicméně v Hongkongu zřejmě nic není dost drsné a tak se mladí hrdinové utkají s místním podsvětím v boji o čas, zásilku výbušnin a nakonec i vlastní život. Jak je vidět, zápletka neslibuje moc originality a když si pozornější divák, že titulky jsou plné hvězdiček současného hongkongského popu, může to znít přímo tragicky. Nicméně Gen-X Cops se zásluhou režisérské taktovky Bennyho Chana (Who am I?), zajímavé práce s kamerou a kdo ví, možná i samotného vlivu Jackieho, vymaňují ze škatulky hongkongské "nové vlny" a i náročnějším divákům přinesou uspokojivou dávku akce, humoru a kdo ví, možná i slabou vůni pověstného hongkongského stylu, která se poslední dobou tak rychle rozplývá... Výsledkem je zvláštní kombinace přestřelek, bojových scén a typicky čínského (nejen) konverzačního humoru. Ten je bohužel v našich videopůjčovnách značně oslabován tuzemským dabingem, který již "shodil" mnohé dialogy i celé filmy. Ale přejděme k důležitějším věcem - akční scény se nedají řadit k nějak revolučním, v hlavním obsazení jsou přecijen "jen" hongkongské pohledné tvářičky, ale byl jsem mile překvapen, kolik udělá solidní práce kamery, zajímavá choreografie a zřejmě i základní bojová instruktáž, protože při některých scénách jsem cítil i staré známé mrazení v zádech :-) V porovnání s libovolnou americkou akcí jsou Gen-X Cops adrenalinovými hody, ostatně, zkuste si představit Lucii Bílou a Petra Muka "kung-fu fighting" :-) Filmové přestřelky jsou také solidní, vše ovšem poněkud degradují rychlé střihy. Na komediální část neberu moc ohled, čínský humor přecijen není pro evropského diváka každodenním jídelníčkem, nicméně v Gen-X Cops se o něj stará především Eric Tsang coby roztržitý inspektor Chan. Gen-X Cops jsou nenáročným akčním filmem, který - podobně jako Tokyo Raiders - představuje tu lepší část moderní hongkongské kinematografie. Pokud vás neurazí průměrný příběh, (na poměry) průměrné bojové scény a průměrný čínský humor, třiceti korun ve videopůjčovně jistě nebudete litovat. 60%