nefertitji

Příběh, jak z pohádky. Konec dobrý, všechno dobré. A žili šťastně až do smrti. Jsem fanda šťastných konců a proto nemohu říct, že se mi příběh nelíbil. Film z roku 1981 jsem neznala, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Lákalo mě vysoké hodnocení a skutečnost, že jde o polskou produkci. Jak známo, Poláci umí udělat dobrý film a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná.  Příběh je zasazený do krásného počátku minulého století. Palec nahoru pro kameru, úžasné exteriéry, kostýmy i hudbu. Neopomenu ani herecké výkony. Všechno jsem jim věřila. Na škodu je snad jen delší stopáž, ale ani to mě ve finále nijak nezprudilo, děj probíhal svižně a po chvíli si mě úplně vtáhnul dovnitř.  Ano, je to částečně dost červená knihovna, ale uvěřitelná, nekýčovitá.  Pokud se tedy chcete dojmout a sem tam uronit nějakou tu slzičku, zažít lidský příběh s nádechem dramatu a nostalgie, směle do toho.

Tak tohle byla za mě zatím bezkonkurenční záležitost miniseriálů ever!!! Nemohu najít slova. Depka, smutek, pláč, mrazivo, strach, bušení srdce, asi 100x za celých 5 dílů spontánní výkřiky typu "no, tyvole", neuvěřitelná tupost a debilita komunistického systému a jejich posluhovačů... Lidi, dejte si to. Nedávám téměř nikdy 5 hvězd. Ale u tohoto snímku to udělám a s velkou radostí.

Za mě naprosto nejvíc první a čtvrtá série. Tak výborně propracovaný příběh, geniálně napsaná postava Ságy, které dodává punc autenticnosti herecké umění Sofie Helin, se hned tak nevidí. Nebudu opakovat superlativy, které jsou již výše, snad jen.. Spoiler - ten moment, když si Sága jde pro svoje Porsche 911 do garáže, startuje a vyjíždí ven, ten její výraz.. Jsem zpět, svobodná právě teď dokonale šťastná. Budeš mi chybět, Ságo.