Markuss

Atraktivní téma i prostředí, ale naprosto promarněný potenciál. Sedmidílná série nenabízí kromě pěkných leteckých záběrů a nahlédnutí do areálu leteckého výzkumu nic zajímavého. Postavy jsou většinou nesympatické a jejich problémy nudné, bez špetky invence. Tenhle seriál nemohl na konci 80. let fungovat ani jako propaganda a tak je dobře, že spatřil světlo světa až s takovým odstupem. Palec nahoru, za to, že se někdo věnoval takovému tématu, dneska se točí tisíce seriálu z přiblblých prostředí o ničem, na druhou stranu, kdyby "Letící delfín" nebyl o letectví, tak bych to asi zabalil po prvním dílu.

Není to úplně top film, ale je to rozhodně upřímná sonda do duše nejen polského vojáka ve službách mezinárodní mírové mise. To, že ne každý voják je připraven nechat na sebe střílet ostrými, nebo sám použít zbraň je holý fakt. Hlavní hrdina filmu je na první pohled sympaťák a kolem něj se kristalizuje zajímavá parta souputníků. A přestože jsou někdy dialogy trochu kostrbaté (možná to bude i ne úplně přesným překladem) vychází mi z toho celkově zajímavý pohled na mě blízké téma Balkánu, tentokráte v 90. letech, do kterého by se zřejmě čeští filmaři nikdy nepustili.

Historicky velmi věrohodný snímek mapující události v Polsku krátce po 1. světové válce. Technicky výborně zvládnutý film s velice působivou kamerou. Vztahy mezi Poláky a Rusy nebyly a troufám si tvrdit nikdy nebudou ideální a zázrak na Wisle je toho jasným důkazem. Mrzí mě jen finální dojem, který ve mně jinak precizní filmařská práce zanechala, a tím je zjevně nedotažený scénář a mě v mysli neustále vytanuvší myšlenka, zda-li se nejedná za jakousi odvetu za Smolensk 2010. V polském prostředí mýtus ruského atentátu na polské vládní letadlo poměrně působivě přežívá a má svou hojnou fanouškovskou základnu, ve které film podporuje myšlenku jak jsou Rusové zlí, zatímco ti dobří Poláci vedení katolickým křížem (žádné překvapení, největší kritici Smolensku jsou právě katolíci z řad Kaczynského strany Právo a Spravedlnost) směřují tím správným směrem. Jinak filmu není moc co vytknout. Samozřejmě pro nás Čechy je těžké sledovat tak zjevnou glorifikaci maršála Pilsudského (pro neznalce historie - velkého odpůrce Československa), ale pro Poláky je to skutečně národní hrdina, a takoví si film jako je právě Varšavská bitva zaslouží. 75%

Po nářezu jakým bezesporu bylo Super Size Me, jsem měl i na základě zdejšího očekávání od druhého dokumentu Morgana Spurlocka trochu větší očekávání. Dlouho se zdálo, že má očekávání budou naplněna, jenže se později hlavní myšlenky ve filmu začnou opakovat a poslední půl hodina je už prakticky zbytečná. Nehledě na to, že scény s jeho těhotnou manželkou (nebo přítelkyní nevím) mě vysloveně vytáčeli. Téma boje proti terorismu mám rád, a některé poznatky pro mě byly bezesporu zajímavé a přínosné, ale jinak se film točí jen okolo toho jak tupému stádu Američanů ukázat, že lidé na Blízkém východě jsou taky lidé se stejnými zájmy jako Američani. Zábavné, lehce poučné, ale často se opakující a tendenční - 60%

Nebyl to vůbec špatný nápad vzít si celou pro mě dosud neprobádanou starší tvorbu filmového génia Jima Jarmusche hezky popořadě. Od raných snímků jsem se i tak trochu prokousal, k Mystery Train a to už je filmová špička. Další minimalistický kousek věnující svou pozornost tentokrát třem zdánlivě odlišným dějovým linkám, které pojí místo a čas. Jarmusch se tentokrát a nutno říct, že v celkovém pohledu na film, nespoléhal jen na okruh dvou až tří herců a na výsledném drajvu je to znát. Elvis vs Carl Perkins 90%

David + Rytmus + Vojtek = odpad! Více o úpadku společnosti jinde, zde nechť se věnujeme jen povznášejícímu hodnocení filmové a televizní produkce.

Děj prakticky stejný (žádný) jako v Permanent Vacation a přitom o tolik lepší film. Čím to? Zásadní pokrok je v obsazení filmu. Zatímco v PV se potuloval nesympatický mladík ulicemi New Yorku sám, v Stranger than Paradise, jsou hlavní (nesympatičtí) protagonisté hned tři. Ale oni na sebe ať v New Yorku, Clevelandu nebo na Floridě prakticky jen otupěle civí. Přesto Vás to nebude ani trochu nudit. Výjimečná herecká přirozenost a zvláštní pointa na konci filmu jsou důkazem toho, že se Jarmusch vydal tou správnou cestou. 70%

Těžko, přetěžko se mi hodnotí tento film. Píšu komentář, a přemítám odkazy kterými mě Jarmusch ve svém posledním filmu obohatil - nebo neobohatil? Je evidentní, že spousta sekvencí ve filmu je tak snad dokonce obdivem k sobě samému, což sice v podstatě odmítám, ale svobodomyslný režisér jakým je Jarmusch si to může dovolit. Mám pro něj slabost, i přesto, že natočil film pro sebe a ne pro diváka - a nebo opět, ne? - nalézt k snímku cestu je skutečně složité. Otázek na konci filmu je ve mě víc, než odpovědí, ale nevadí mi to. Díky perfektní kameře, fascinací Španělskem a úžasnému soundtracku se cítím tak nějak obohacen a to i přesto, že mě svým způsobem film nudil. K řemeslně dokonalé práci chybí, nebo zde lépe řečeno přebývá celkový stopáž filmu, která z Limits of Control dělá neuvěřitelně zdlouhavý film. Jenže já si opět říkám, je to špatně nebo dobře? 75%

Jako bych viděl osobnost Eddie Murphyho z Policajta v Beverly Hills s hlasem Oldřicha Kaisera v těle Petra Nárožného:). Ústřední dvojice herců je vůbec hlavním tahounem celého filmu, je zajímavé jak se oba mistři řemesla vtělili do role toho druhého. Solidně obsazený průměrný film (malé plus za Bronislava Poloczka) z průměrného prostředí a vyloženě fádní, nudné a šedivé doby druhé poloviny 80.let. 55%

Velkolepá ruská podívaná věnovaná vojákům Brestské pevnosti a jejich úporné obraně po německém vtrhnutí do Sovětského svazu letapáně 1941. Film je po vizuální stránce naprosto úchvatný, a je vidět, že investice do autentičnosti techniky a prostředí určitě nebyly nízké. Za to snad nelze dát méně než 100%, když se to vše navíc snoubí s osudy hlavních aktérů, založených na precizní historické věrnosti a zároveň vyprávění "malého" aktéra (pamětníka) tehdejších velkých událostí, dává dohromady dvouhodinový snímek, u kterého se člověk ani chvíli nenudí. Ano, idylický začátek mi na prostředí Sovětského svazu přijde skutečně až moc idylický, a čas od času Vám u filmu vytane myšlenka, zda-li nejde opět jen o čistý souboj dobra (Sověti) a zla (Němci), ale tak tomu u drtivé většiny válečných snímků bývá. Navíc se Rusové nebáli do filmu dát scény, ve kterých jsou takřka bezbranní sovětští vojáci, v zoufalé snaze o prolomení německých pozic, koseni po zuby ozbrojenými příslušníky Wehrmachtu, jenže ono tomu tak skutečně bylo. Atmosféra filmu se Vám vryje pod kůži a nalezený soucit s u nás tolik nepopulárními Rusy Vás donutí přemýšlet, jak zoufalé bylo postavení pevnosti, a jejich obyvatel, odříznuté a zanechané rychle postupující německou armádou hluboko v týlu a v naprosté beznaději. Filmu téměř oproštěnému od typického válečného patosu, který je nedílnou součástí většiny hollywoodské produkce dávám s čistým svědomím 90%.