Ba-jo

"Proč řeku tak miluji? Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná...... a právě řeka se stala symbolem této touhy po nespoutanosti a volnosti v době nacistického útlaku pro židovskou rodinu Leo Poppera (Oty Pavla) a potažmo hlavního hrdinu celého příběhu, malého chlapce. Krásný poetický a někdy i trochu patetický film.A mě nezbývá než zamáčknout slzu, nasadit holinky a vyrazit na ryby… a nebo na vodu.

Filmový historik Philip Kemp popsal modelový film československé nové vlny jako film s hořkosladkým humorem, důrazem na detail a se smutně láskyplným humanismem. Když jsem si tuto definici přečetl, vybavil se mi však místo nějakého filmu z 60. let právě tento. Skvělá symbióza scénáře dle Oty Pavla, režie Karla Kachyni a hereckých výkonů Karla Heřmánka, Rudolfa Hrušínského a dalších. U filmů se běžně nedojímám, ale u závěrečných titulků brečím jako želva a to nejen díky tomu, že po cestě kterou ve filmu odcházejí chlapci do transportu jsem chodil každý den na vlak do školy.

Dlouho jsem po koupi DVD s tímto skvostem československé kinematografie odkládal jeho shlédnutí…..teď, když jsem ho již konečně viděl, vím proč i proč se na něj zase chvíli nebudu moci podívat. Nesmírně silné „válečné“ drama uvařené v městečku Sabinov na východě Slovenska, skvělá kamera, strhující herecké výkony (nejen dvou hlavních aktérů) a jedna velká a tíživá cesta do hlubin lidské duše, duše jednoduché, která však nepostrádá lidskost a svědomí. I dvacet let od konce války musel film nepochybně, zejména na Slovensku, zatnout do živého a vytvořil si tak řadu nepřátel až z nejvyšších kruhů.Tísnivé, strhující, dechberoucí….

Zdeněk Podskalský údajně prohlásil, že k natočení dobré komedie, je potřeba mírně dekadentní společnost. Na konci šedesátých let zřejmě ona mírně dekadentní doba uzrála a mohla tak vzniknout skvělá komedie plná skvělých herců, kteří své nezapomenutelné hlášky a narážky střílejí jako kulky z kalašnikova: s vysokou frekvencí, ve velkém množství a bez zaseknutí přesně na cíl. Viděl jsem tento film již asi 13-krát a pokaždé se bavím stejně, ne-li víc a víc. Skvělá a inteligentní zábava!...a to nejsem vůbec „hysterickej.“ PS: Ačkoliv jsem alergický na slovo kultovní, zde bych ho neváhal použít. Nejen kvůli zlidovění mnoha hlášek, ale stává se snad i u jiných filmů, že se sebere šestice lidí, oblékne do gala, naučí scénář slovo od slova a vyrazí na intelektuální diskuzi do nějakého hogo-fogo podniku?