Smrt krásných srnců

Karel Kachyňa zkrátka uměl. A Ota Pavel taky. Rybářské prostředí mě nikterak nevzrušuje, a přesto v jeho povídkách a románech je tolik nadšení, že to zapůsobí snad na každého. A když to ještě zfilmuje režisér Ucha a obsadí hereckým výkvětem osmdesátých let, musí to dopadnout dobře. Ale že až takhle dobře, to je pro mě překvapení. Totiž, jak už tu bylo mnohokrát napsáno, natočit film podle knížky Oty Pavla, to je kolikrát těžší než zastřelit srnce s upřímnýma, téměř lidskýma očima... (12.05.2007)

S tímhle filmem mám prostě problém. Kdo viděl Zlaté úhoře a zná tu prosluněnou poetiku Pavlových povídek, bude na tom možná podobně. Tenhle film totiž není poetický, ale dryáčnický. Kachyňa jej přisprostil, žel však směrem, který dává poetice na zadek, a asi jako jeden z prvních použil rozkomíhanou kameru, která štve lidi dnes více, než kdy jindy, protože je všude. Vadí mi i podivné skoky charakteru postavy či ve scénáři, nevyužité možnosti momentů zamyšlení (Co je, co vidíš? - Rybník, klidná hladina. - tato scéna je rovněž vychrlená rychlostí formule, bez oné chvilky ke klidu, bez předělu.) Také ty filtry u kamery, co nejvíc ze všeho připomínají objektiv namazaný sádlem, tady moc nesedí. I herecké projevy mi přijdou hysterické, ačkoliv je hezké vidět jednu z Kamélií. (11.03.2013)

Natočené je to dobre. Herec Karel Heřmánek si tu zrejme strihol svoju životnú úlohu. Geniálny Rudolf Hrušinský opäť exceloval, tak ako vždy. Skúsený režisér Karel Kachyňa odviedol ako obvykle výbornú prácu. No i napriek všetkým týmto kladom si ma snímok "Smrť krásnych srncov" nepodmanil, neopantal, nezískal. Príbeh zmiešanej židovsko-českej rodiny z predvojnových a následne i vojnových rokov ma nezaujal. Väčšina uživateľov čsfd s právom hodnotenia a komentovania je z tohto filmu očarená, ja však ich nadšenie nezdieľam. Pre mňa je to len priemerný český snímok z polovice osemdesiatých rokov minulého storočia. *** (11.08.2020)

První polovina je spíš taková příjemná hořkosladká komedie, a druhá velmi dojemné drama z války, které nenechá člověka chladným. Heřmánek hraje skvěle a spojení několika povídek Oty Pavla se vydařilo. Film drží pohromadě, nemá hluchá místa a je skutečně moc pěkný. Za mě lepší než Zlatí Úhoři. Moc se mi to líbilo. (08.05.2019)

" Jejich oči se na sebe dívaly dlouho, snad celý věk a co si říkaly, to se nikdo nedoví, protože jsou oba mrtví...a i kdyby žili, nikdo by se to nedověděl, protože oni sami to stejně nevěděli...snad nadávali na psí život, snad na židovský...ale to je všechno snad........" Tahle část, (nádherně odvyprávěná hlasem Luďka Munzara), když se na sebe pes Holan a Karel Heřmánek dívají mě vždycky totálně dostane. A ještě jedna scéna, když se loučí Prošek (Rudolf Hrušínský) a Leo (Karel Heřmánek) a jejich výrazy ve tváři, které napovídají, že už se nikdy neuvidí...to je taková síla, že to snad ani nejde zahrát. Prostě tohle je film, který je pro mě nejlépe ztvárněný krásnou poetikou s nastupujícím holocaustem. V tomhle filmu co záběr, to úžasná podívaná, kameraman Vladimír Smutný si parádně vyhrál, zejména s barevnými filtry, kde první půlka filmu je do žlutava a kde převládá zábava a druhá půlka je do modra, kde už se situace vyostřuje a naše území okupují německá vojska. Tohle je tak působivý snímek a snad nejlepší film Karla Kachyni, takovou překrásnou látku Oty Pavla by nikdo nedokázal natočit lépe. Pro Karla Heřmánka je to stoprocentní životní role. Absolutní genialita. A co ještě filmu nemůže chybět je nádherně kouzelná hudba Luboše Fišera (zejména záběry na srnce a ryby, ten hudební motiv je zosobnění poetiky a krásy). A ještě musím zmínit nádhernou roličku Lubora Tokoše jako malíře Nejezchleba. Pro mě jeden z nejlepších českých filmů, ne - li vůbec nejlepší! Srdcovka! (30.03.2013)