Sayko

Tak tohle se neskutečně povedlo! Králíček Jojo se stává mým nejoblíbenějším filmem za rok 2019. Taika Waititi dokázal vytvořit bezchybnou komedii. Ptáte se, jak takovou správnou komedii vytvořit? Inu, mám zde jeden recept, který by se za mě měl ucházet o Oskarové ceny. Jako první vezmeme prostředí historicky velmi ošemetné, ale naladíme ho na komedii, abychom se nikoho moc nedotkli v souvislostech s minulostí. Do tohoto prostředí vhodíme bandu těch nejlepších herců hodících se na tyto role. Zhruba po patnácti minutách pečení na 230 stupňů přidáme ty největší hitovky co svět zná, avšak v německém provedení. Po pečlivém vykrojení z formy posypeme dojemnými scénami s roztomilými herci. No a po tomto kroku už chybí jen poslední část a tou je poleva, tedy hlavní důvod, kvůli kterému jde člověk do kina. Polevu, pokud tedy režíruje skvělý Taika Waititi, budeme dávat komediální, se špetkou nekorektního (až černého) humoru. Hurá! Máme tu nejlepší film spatřený mým filmovým očkem, tedy aspoň pro rok 2019!

Tak tohle byla neskutečná jízda! A to i přes fakt, že nejsem zarytým fanouškem aut a závodů. Tudíž vřele doporučuji i lidem, kteří v tomto průmyslu tápou a nezajímají se o auta. Tenhle snímek ve vás totiž rovnou vytvoří řidiče. Neskutečně precizní práce kamery ve scénách na okruhu diváka vnese za volant než by řekl švec, hudba spolu v souznění pálených pneumatik člověku zvedne srdeční tep na 120 a pokles pocítí až při závěrečných titulcích. Sympatie k hlavním postavám si najde snad každý a jsou to právě herci, kteří v divákovi probudí a pořádně promíchají emoce, výborná práce.

"All I have are negative thoughts". Neskutečnej film. Joker mě i přes svůj pomalejší, dost uchechtaný začátek dokázal plně vtáhnout do děje, a to i přes fakt, že moc superhrdiny nemusím. A přesně tímto je tento snímek originální. Nesnaží se být family friendly, nesnaží se o akci za každou cenu, jednoduše nejde o typický DC film. A vzhledem k velmi zajímavému tématu o zešílení a výbornému zpracování, respektive výbornému hereckému výkonu Joaquina Phoenixe se snímek stával v některých chvílích až artový. Co mě udržovalo v příběhu byla hlavně úžasná hudba, která každou scénu ladně podkreslovala a vyvolávala ve mne některých momentech až skličující pocit. Po grafické stránce velmi nápadité a kompozice pospolu s barvami snímku udržovala mé oči celý film na plátně bez jediného pomyšlení na to, kdy film skončí. Velký psychologický zážitek.

Tomu říkám zájezd na Kolumbii ve vší kokainový parádě! Výborný představení postav, uvedení do děje a děj samotný. Zatím nemám co vytknout..

Islandské (v koprodukci se Skandinávií) drama mě i přes svou předvídatelnost scén naprosto dostalo, protože šlo o předvídatelnost naprosto jiného typu. Režisér snímku Hlynur Pálmason diváka naprosto geniálně navnadil k tomu, aby si scény domýšlel a pak dokázal v mžiku divákovy představy zničit a přeformovat k něčemu nečekanému a emotivnímu, s čímž mu brilantně pomáhal herecký výkon hlavní postavy, dle mých představ klasického, islandského, depresivního dědy, Ingvara Sigurðssona. Prostý příběh bez úhlavního nepřítele a žádného tlačení na pilu s vysvětlením a koncem filmu diváka vůbec neunaví, jelikož zde je fantastická, v některých momentech až po zádech mrazící hudba, podkreslující nádherné islandské scenérie, které nebyly jen na oko, jako z nějakého dokumentu, ale říkali nám svůj vlastní příběh. A to vše snímáno neskutečnou prací s kamerovými záběry a hraním si se scénografií, která byla prostě naprosto úžasná v každém mrknutí oka. Od scény padajícího šutru ze skály až po scénu řvoucího muže v tunelu jsem hltal každý moment. Nádhera!

Může být hororový snímek v prostředí plném květin, vstřícných lidí a všudypřítomné pohody? Ano, Ari Aster to dokázal! Nejde o klasickou žánrovku, ale i přes grafickou stránku filmu, viz. první věta, se Arimu povedlo vměstnat do Midsommaru strach, úzkost a neskutečnou várku bizáru, kterou by se mohl rovnat Larsu Von Trierovi.. Herecké pojatí hlavní postavy hranou Florence Pugh bylo neskutečné a téměř bezchybné, jakmile se postava dostala mimo Ameriku, začala naprosto jiná atmosféra a snímek začal mít úplně jiný spád. Navíc šlo na nádhernou Florence koukat pořád, i přes fakt, že se polovinu filmu mračila, tak jsem z ní nespustil oči. Bizarní scény jsou zde perfektně načasované tak, že člověka drží pořád při ději, napětí se pořád stupňuje a finále je naprosto monumentální a velkolepé. Už jen kvůli soundtracku, který snímek obohacuje a dostává nás při některých konkrétních scénách to transu. Pocity postav divák díky velmi dobře nastavenému zvuku prožívá s nimi a mě při některých scénách doslova mrazilo v zádech. Opravdu bizarní kousek.

Jedno z nejlepších filmových děl vůbec, stvořených Petrem Jacksonem, který se touto mýtickou sérií proslavil po celém světě. Neznám jediný snímek, na který bych se dokázal podívat se zaujmutím tolikrát, jako je Pán Prstenů. Film se pyšní na tu dobu neuvěřitelnými efekty, ku příkladu velkolepé bitvy, které sice v tomto díle nevidíme tak často, jako v dílech ostatních, avšak zato zde máme "haldy" skřetů z dolů v Morii, temného démona z jiného tisíciletí, půvabné elfské zázemí Roklinku a mnohem více výborně udělaných scén, které udělali snímek jedním velkým, blyštícím se drahokamem po několik let. Sám se do teď divím, jak tvůrci dokázali za "pouhých" 93 millionů dollarů doslova vykouzlit takovou fantasy pecku, která nemá žádné obdoby. Pán Prstenů je tak ověnčen neskutečnými hereckými výkony, hudbou, která nás dokáže až neuvěřitelně vnést do děje a samozřejmě dnes už klasickými dialogy, jako je třeba "You shall not pass!" Tento díl ale také plný zbytečných scén, ve kterých hraničář flirtuje s elfkou, těch by mě teda mohli ušetřit, když už má film 3 hodiny..

The warrior's home! Neskutečný seriálový twist, který je samozřejmě okořeněný o výborné upíří jokes. Guillermo nechal udělat DNA testy sobě a svým upířím pánům. Co zjistil? Že nakonec nebude jenom obyčejný Mexičan pěstující piňaty..

Zatím snad nejlepší díl, který jsem viděl. Neskutečná řežba dvou monster doplněna o krutý příběh a výbornou animaci..

Nádhera tenhle snímek! Úžasná animace, ze které se mi rozplývala duše, obohacena o velice dojemný příběh, u kterého mi málem ukápla slzička.. Určitě to není naposledy, co jsem tento mini-film viděl!